Písmák Nudistická pláž
Toulám se po Podolí,
I ty šaty jsem si svlékl.
Stihl jsem se oholit,
Až zLádví se sem vlekl.
Láska k tetě
Mám rád zimu, mám rád léto,
mám rád tebe, moje teto.
Syna ti osud vzal,
sám jsem ho zakopal.
Nedorozumění
Vkelímku na zuby svou vášeň utopil
nechal ji vyhnít vbércovém vředu
odešla pomalu, aniž by pochopil…
a zavedl zase povinnou středu.
Potíže s hybností
Tvé mlčení tlačí mi na míchu.
Už není mi do smíchu.
Páteřním kanálem prochází ticho.
Už nedmu se pýchou.
Odplata
Ne, lásko. Ty se mě nikdy nezbavíš.
Stokrát ti vrátím tvé: „už těším se, víš. “
Příště až potkáš mě, letmo a náhodou,
v zádech tě zamrazí ten příběh o nás dvou.
Coura
Jak ze sebe dostanu
Hnusnou chuť mouru.
Vyžeň tu couru.
A co když ráno nevstanu.
Hostina
Chci být hostem na tvém banketu.
ochutnat slavnostní rozetu,
i pyšnou homoli a její fazetu.
Prosím, už nenech mě čekat.
Tak jde čas…
Tobě tak rychle rostou vlasy.
Omotal si pramínek kolem prstů.
Chřadneš mi před očima.
Položil dlaně na hubené tělo.
Bylo to nezávazné
Potkal jsem tě ve foyer kina.
Bylas to ty, ale už jsi jiná.
Sehnul jsem se ke tvým vlasům,
dal ti ruku kolem pasu,
Vražda zbabělosti
Nikdy se nevzdám, pomstím se zbabělosti.
Neumím prohrávat, loučit se bez lítosti.
Počkám si vzávětří, až se vzduch vyčistí,
tak jako šelma, jak stisk jejích čelistí,
Přijď!
Jsem sklenkou živé vody,
jsem vstupenkou do svobody,
kde prýští pramen zklína,
kde hříchy nejsou vina.
Dvě duše
Moje múza právě řeší duši u kočárku.
Snad ji lepí, záplatuje, možná klíží…
To už třeba nikdy nenapíšu ani čárku
– její prsty jsou teď na té černé pryži.
Střízlivý až na kost
Těžko mi popsat tu dřinu,
když bez tripu, bez efedrinu,
bez koksu i durmanu,
přežít jsem si umanul.
Mimo scénář
I.
Spadla mi čelist; tajil jsem dech,
už jsem ji viděl na zádech.
Bude mým novým objektem zájmu,
Už nic nemám
Prodal jsem dům, chatu a byt,
nechal si ukrást kýžený klid,
smazal jsem seznam, poštu i naději,
že už mě vpekle navždycky nechtějí.
Recenze na tebe
Takže dobrá tedy,
obraťme list
– dneska naposledy
budu tě číst.
Vyžeňte ho, je ve mně!
Bože, jsem pod tlakem.
Potýkám se spřízrakem.
V očích mě pálí, probodává vtýle,
šlachy mi trhá, ubírá na síle.
Hranice svéprávnosti
Má někdo ponětí, kde končí svéprávnost.
Kde je ta hranice. Už se k ní blížím.
Leží hned za řekou.
Začarovaný kruh
Pasák myšlenek odjel na piknik
a holky se mu zatím rozutekly.
Klíčník zdravého rozumu leží zpitý na peróně
– arestant využil příležitosti a zmizel.
Kam s tím?
„Co stím mám udělat. Tys mi nic neřekla. “
Je pozdě, miláčku, kapka už vytekla.
Nevinné mlčení, bezradné ticho.
Bobři
Pochybnosti, jež hlodají, nelze uspat, opít, ani přemluvit. Bobři mojí hráze, mějte slitování. Dřív usnu já než moje touha, dřív probudím se, než přijde vykoupení.
Trest za nevěru
Taková malá rošáda:
ty a já (dvě hovada,
co zapomněli na rodinu)
vlezli jsme si pod peřinu.
Upřímně
Ztratil jsem důstojnost…
někde vtvé náruči.
Přišel jsem o soudnost…
Už za sebe neručím.
Všechno je jednou poprvé
Vylézáš zpekla,
za nehty tér.
Škrábeš se zhrobu,
za nehty hlína.
Svírání
Ty mě chceš líbat a já chci vykřiknout: Radši mě zabij, uškrť a znič.
Než se to rozjede docela naplno – týrání, mučení, potupa, lynč…
Radši než vnáručí svírej mě pod krkem,
lízej mě čepelí radši než jazykem.
Trochu to zabolelo
Zhasil jsem cigaretu o spodní ret.
Spletl jsem si konec a začátek.
Jednou mi to nestačilo
Ty jsi blázen. Jen jednou a pak už ne.
Za jeden pich se toho moc nestihne.
Máš rodinu, majetek a taky hypotéku…
Tři čísla jsou moc vtomhle věku.
Na zastávce
Proč všichni čekají stojíce.
Střevama pomalu slejzá jim stolice…
Na svěrač tlačí to, co kdo spořádal…
Jen mně ne, jen mně ne, leh jsem si na záda.
Dobře jim tak
Kdo to visí na fasádě.
Už je dávno po estrádě…
Netřeba už smíchu.
A v nastalém tichu
Tancovačka
Ten výskok bude poslední,
ještě než se rozední,
otočíš se na parketu,
jednou zvládneš piruetu,
Nějak to nedopadlo
Slibovalas, že se sejdem,
že nám bude dobře, možná ještě líp.
Ale už to nějak nejde,
tak bych se moh vysrat na ten slib.