Karkulka

O ČERVENÉ KARKULCE

VYPRAVĚČ:

V maličkém stavení na konci vesnice,

bydlela ženuška s povahou čertice.

Od mala fandila procházkám v šeru

z jedné té šoulačky “získala” dceru.

Miloučkou dívenku, s nosem jak okurka,

červeným od rumu a jménem - Karkulka.

Jednoho dne, když matka se vzbudila,

k dcerušce přišla a něžně jí pravila:

MATKA:

Rychle si oblékni červenou sukénku,

a utíkej k babičce - dostala žloutenku.

Dones jí polívku - stačí jen hrnek.

A cestou jí narvi třeba pár trnek...

ČERVENÁ KARKULKA:

Proč mi cpeš zrovna tuhletu suknici?

Vždyť na tu se lepí jen úchylní myslivci.

Jestli mě znásilní zrovna jak včera,

potom už nebudu tvá nevinná dcera.

MATKA:

Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,

a hoď sebou, než baba utratí důchod!

Připrav se ihned do startovní polohy,

pořádný žvanec ji postaví na nohy.

VYPRAVĚČ:

Popadla Karkulka aktovku s jídlem

a běžela lesem, jak píchnuta šídlem.

Navzdory vábivé, červené sukničce,

nestřetla na cestě žádného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní botičky,

brzy ji donesly do známé chatičky.

Vyndala z aktovky dietní stravu,

z okénka zahlédla šílenou krávu.

ČERVENÁ KARKULKA:

Co je to za fóry, tak brzo po ránu?

Vlk se tu placatí v babině županu!!!

Prohlížím místnost, a něco mi nesedí,

jestlipak není to ta služba medvědí?

VLK:

Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří!

Babu jsem posnídal, ty zůstaň k večeři.

Máš hezký tvářičky, jak žádná druhá,

po tvrdý babce ty pro mě si vzpruha!!.

ČERVENÁ KARKULKA:

Tak to sis fakt vybral jakostní potravu,

nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?

Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,

sežral si babičku s infekční žloutenkou.