LEGENDA O LIDOVÉM SVĚTCI DLOUHÉHO ŽIVOTA

Znám je odedávna na některých místech moravského Slovácka pod jménem Paradiktýn, popřípadě Paradygtýn, někdy jmenován s přídomkem svatý, třebaže se o katolickou církví kanonizovaného světce nejedná.

Jedná se o kult neokázalé skromnosti, proto i jeho svátek je určen tradicí na 29. února, takže se slavívá jen co 4 roky.

Lidová postava Svatého Paradiktýna souvisí s původními pohanskými zvyky oslavujícími stromy, v jeho případě černý bez, dávněji známý jako paradiktýn.

S nímž souvisejí i výrazy jako paradictum, což bývalo pojmenování hůlky z bezového dřeva, kterou používali dávní truhláři k měření těl nebožtíků. Obdobně bývaly známé i paradiktýnky, tedy sladké pečivo s chutí černého bezu pojídané při pohřebních hostinách. Popřípadě pradiktýnka, tedy likér nebo pálenka z černého bezu užívané jako lék při mnohých neduzích.

Známá je i kuželka vyřezávaná z bezového dřeva, kterou si se jménem paradiktýnek pokládali kvůli dobrému spaní blízko postelí nespavci.

Černý bez byl odedávna považován za strom zdravodárný, s listy s mámivými účinky, takže podle tradice k němu příslušela i víla Paradiktýna, která žila v bezové duši uvnitř kmene, kterou, jak známo, tedy kuličku z bezové duše, používávali uprostřed 19. století dávní přírodovědci při prvních pokusech se statickou elektřinou.

Před černým bezem klekni, nabádá lidové pořekadlo, pro léčivé účinky všech částí tohoto stromu rostoucího všude, kam létají ptáci požírající s oblibou jeho fialové bobule, pro obsah železa obdobně oblíbené dávnými parádnicemi, jimž přispíval jako medicína k prokrvení tváříček.

Proto zde máme oblibu těch různých šťáv, marmelád nebo rososů z černého bezu, léčivých čajů a nálevů, stejně jako přírodních vín, jemuž se v případě suroviny bílých květů říkalo kozičkové, nebo z podzimních plodů do obzvláště trudnomyslné omamnosti vykvašené rudé zvané i tu paradiktýnové.

Atributy v případě zpodobování svatého Paradiktýna: na modrém pozadí oblohy, barvou vyjadřující majestátnost i zdraví, mužská postava v plášti červené, popřípadě purpurové, barvy královské, na hlavě s korunou zelené barvy života. Korunu lemovanou po okrajích žlutě tvoří tři vrcholy vyjadřující minulost, přítomnost a budoucnost, popřípadě zrození, život, smrt. Pod červeným pláštěm halena v bílé barvě nevinnosti.

Postava se v pravé ruce opírá o vztyčenou hnědou poutnickou hůl řečenou paradictum, v levé ruce nabízí světu upřímné rudé srdce.

Na horizontu nad postavou koruna stromu rozdělená svisle na poloviny. Levou tvoří bezlisté větve s chomáči obláčků bílých květů, napravo jsou zelené listy posázené množstvím bodů černých bobulí.

Jako každý jiný král v lidovém podání má i tento světec pod nosem umístěn černý knír.