Sonáta měsíčního svitu

Když chce básník něco říct celým svým bytím a chybí mu slova - najde si ho báseň. *

Ahoj tohle je opravdu zajímavé dílko vzhledem k tomu co píšeš "obyčejně". Volná forma ti sedla i když je vidět že ji nemáš ještě osahanou zevnitř, dokonce na mě dílo působí jako že bylo napsané nahned. naopak tvoje "klasika" jsou poslední dva verše, nejen po zvukové a obsahové stránce ale i po rytmickém smyslu. Osobně bych ti vytkl že každá věta působí velmi samostatně chybí mi vnitřní provázanost textu. Jak jsme se naučili nemá smysl o básni přemýšlet takto, nemá to cenu pro autora ani pro čtenáře, je to dobré tak pro redaktory, kritiky, versology a podobné okecávky. tož přeju hodně inspirace pro další tvorbu veršíky volné piš a possílej/polísej ale ně se stejně od tebe líbí víc ty folkové písničky. A.

Ocenuji sepjatost textu. Ale formovani mnohych obrazu je prezite: konkretni poukazovani na jeden z morskych proudu - Golfsky - rusi; kontrast s "rybami, ktere mlci" je nahodily - cim jsou v parametrech tohoto textu tyto ryby (proc nejsou metaforou?). Celkovy dojem: soubor pozorovani, ktera mezi sebou nevykazuji vztaznost. I hudba, jakkoliv muze pusobit organicky a nahodile, je vysledkem trpeliveho budovani struktury a rytmu, vztaznosti mezi motivy. At se Vam dari.

Hlavně ta část: Tyčí se sloupoví příboje vět.. 

To je nádherné, jakoby obraz, který namaloval Georges Braque, byl transformován do zvuků. Zvláštní, velice působivé. *

psychedelie bez veršů, pořád lepší, než silikony