Vánoce

 

 

       Je něco málo po sedmnácté hodině, dvacátého třetího prosince. Vzduch je mrazivý, sníh křupe pod nohama chodců a z oblohy se občas snáší bílá jiskřivá vločka . Za závěsy snad všech oken probleskují  do tmy barevná světélka vánoční výzdoby.

        I  sídlištní paneláky jako by se vyšňořily na počest nadcházejícího Štědrého dne. Blikající osvětlení zkrášluje jinak fádní betonové kvádry a tam, kde je třeba větrat, se linou z pootevřených oken vůně cukroví nebo smaženého masa. Zkrátka, poslední horečnaté přípravy na nejsvátečnější večer v roce se chýlí ke konci.

        Nejinak je tomu  i v jednom z mnoha těch sídlištních bytů, u Kornetů. Štíhlá, plavovlasá třicátnice ukládá poslední kousky slepeného lineckého cukroví do papírové krabice, aby ji pak uskladnila do spíže, k několika podobným. V obývacím pokoji zatím pětiletý synek sleduje barevnou hru elektrických svíček na vánočním stromku a přemýšlí, zda budou zítra pod ním všechny ty dárky, o které si napsal.

          

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

      Tatáž doba, totéž město, jiné místo.

Dvě ušmudlané postavy, sedící na lavičce v malém parčíku, si podávají poloprázdnou láhev s hnědožlutou tekutinou. Na etiketě je vyobrazena jednoduchá loď a prostý třípísmenný název. Lihovina uvnitř útrob příjemně hřeje a posléze i podněcuje k úvahám.

      \"Jak ti to dneska šlo, Karle?\"  přeruší mlčení jeden z nich a předá rumovou štafetu. Karel se nejdříve napije, odříhne si a pak mávne rukou. \"Na to, že je doba štědrosti, to stálo pěkně za hovno!\" odpoví hlubokomyslně.

       \"Nojo,\" lidi už snad utratili všechny prachy. Já měl misku taky skoro prázdnou. Stačilo to tak akorát na tudle flašku a ňáký to cigáro. Sou to svině lakomý! Nakoupěj parchantům všechno možný, ale aby přispěli chudýmu žebrákovi, to ne!\" připojí svůj názor Karlův druh. Pak zahlédne ubývající hladinu v lahvi a natáhne se po ní.

      Karel žárlivě sleduje záklon hlavy svého parťáka a spokojeně odfrkne, když zjistí, že na něho ještě lok zbyl. Dopije a prázdná láhev cinkne o zem, u jejich nohou. Pak se obrátí na druha: \"Hele, Vendo! Neřikals něco vo cigárech?\"

      Dotázaný  už trochu nejistou rukou   zamíří nejprve ke kapse, ale pak se zarazí: \"Hele, proč nás mám zásobovat furt jenom já? Co si dal do placu ty?\"

      Karel si podrbe nos a potom zkroušeně odpoví: \"Dyť sem řikal, že to dneska stálo za hovno, ne? Nemám ani na tu pitomou flašku! Ale víš, že ti dlužnej nezůstanu, jak se zadaří mně, koupim chlast zase já!\"

      Usmířený Venda vytáhne pomačkanou krabičku cigaret a oběma připálí. \"Je to pech, takovejdle život!\" zamumlá po chvíli. \"Podívej  na ty ksindly!\" ukáže prstem na chodce, spěchající nedalekou ulicí. \"Každej chvátá domů, do tepla, daj si plnej talíř ňákýho dobrýho gáblu, votevřou si pivo a buchnou sebou u televize. Našincovi tady mrzne prdel a kromě cigára, nemá ani nic teplýho do huby!\"

      \"Nojo, je to zasranej život,\" připojí se k názoru Karel. \"Eště před pěti rokama sem taky tak chodil. Manželka mě čekala s večeří, pak sme se vykoupali a potom…postýlka, voňavá náruč… Škoda mluvit! Jenže jednou sem přišel dřív a místo náruče čekal v posteli soused a eště mi dal pěstí! Byt byl na manželku a tak sem skončil tady! Zkurvenej život!\"

      \"Máš pravdu, Karle, ale co budem dneska dělat? Večeři sme vypili, kouřit za chvíli taky nebude co a to určitě eště není  šest! Já mám v kapse tak sotva bůra. To nestačí ani na pivo!\"

       Jeho druh zašátrá v kapsách a pak smutně řekne: \"Já mám asi dvacku. Na pivko pro každýho by to bylo, ale to je prd. Chtělo by to eště lahvinku. Je pěkná zima!\"

       Venda sáhne zkřehlou rukou znovu pro krabičku s cigaretami a pak zamumlá:\"Jo, to by teda chtělo. Musíme něco vymyslet!\"

   

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

     Kolem různobarevných výkladů spěchá asi pětatřicetiletý muž, obtěžkán  balíčky převázanými barevnými motouzy. \"Už abych byl doma, tyhle vánoční nákupy na poslední chvíli, to je nervák!\" pomyslí si. \"Každý rok si slibuju, že všechno obstarám v klidu, s předstihem a každý rok to dopadne úplně stejně! Jenže jsem zkrátka musel počkat, až poberu odměny. Taky stejně jako každý rok!\"

      Zamyslí se v chůzi a ani nevnímá vánoční melodie znějící z obchodů. \"Snad mám už všechno,\" medituje. \"Ten mluvící plyšák pro Petra mi dal pořádně zabrat! Už jsem myslel, že ho neseženu! Ty děcka jsou rok od roku náročnější. Jak jedno vidí něco nového u druhého, už to musí mít taky!\" Zabraný  do myšlenek, chvátá muž  dál, do tepla panelákového bytu. Osvícených výloh obchodů ubývá, jak rychlé kroky chodce ukrajují metr po metru.   

 

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

     \"Mami, já mám hlad!\" ozve se z obývacího pokoje. Žena právě ukládá rybízovou zavařeninu mezi ostatní sklenice ve spíži a spokojeně přejíždí očima po krabicích vonících vanilkovým cukrem. Vykloní se ze dveří a odpoví: \"Musíš ještě chvíli počkat! Právě jsem skončila s cukrovím. Teď teprve začnu dělat večeři. A táta tu stejně ještě není. Přece nebudeme jíst bez něho!\"

      Přejde do kuchyně, otevře lednici a započne řešit obvyklé dilema, co předhodit těm dvěma vlčákům k jídlu?

      Pohlédne na hodiny. \"Nic složitého už stejně nestihnu!\" pomyslí si. \"Dneska se kluci budou muset spokojit s nějakou rychlovkou.\"

      Pak se jí ještě hlavou mihne myšlenka, jestli manžel sehnal tu plyšovou mluvící potvoru, o které mluvil včera.

 

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

    \"Hele, Karle! Je to úplně jednoduchý! Za chvíli budou skoro všichni už doma, u svejch dětiček a večeří a tou ulicí tady vokolo projde jen sem tam někdo. Policajti si taky hřejou prdel někde v teple, tak nic nehrozí! Prostě si někoho vyčíhnem, bafnem na něj za keřem a eště rád nám vysolí peněženku, když ho zase pustíme k mamině. Na lahvinku tam bude mít určitě skoro každej!\"

    \"No tak jo!\" souhlasí váhavě Karel.

Oba si zapálí cigaretu z prázdnící se krabičky a čekají, až prořídne provoz chodců na ulici, vedoucí okolo parčíku.

 

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

     Muž se zastaví, aby si přendal balíčky v rukách. Některé z nich, i přes rukavici, řežou svými motouzy do prstů. \"Ještě pár minut a jsem doma,\" pomyslí si. \"Vezmu to zkratkou, kolem parčíku.!\"

 

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

    \"Hele, támhle toho! Ten vypadá, že bude v kešeni něco mít! Nese plno balíků, tak se nebude moct ani nijak bránit! Jen doufám, že za to neutratil všechny prachy z peněženky! Pro jistotu vem sebou tu flašku. Kdyby se nějak cukal, tak mu s ní pohrozíme.\"

     Dvojice se přesune za vzrostlý keř u cesty.    

Muž rychlým krokem dojde na jeho úroveň a najednou se před ním vynoří dvě tmavé postavy.

     \"Tak, strejdo! Teď máš možnost udělat dobrej skutek! Přispět na chudý v tomhle městě,\" neodpustí si proslov Venda.

      Muž se zarazí a v duchu hodnotí situaci: \"Při své kondici bych možná ty dva otrapy zvládnul,\" zauvažuje. Pak si však uvědomí, že jsou vánoce a řekne: \"Máte pravdu, v tomhle čase by člověk měl dělat dobrý skutky!\" Položí balíčky na zem, sundá si rukavice a sáhne do náprsní kapsy pro peněženku. Nahlédne do ní a pak vyndá stokorunu.   \"Ať se máte dobře, pánové!\" natáhne ruku s obnosem k jedné z postav.

      \"Takhle sme to zrovna nemysleli, ty troubo!\" ozve se však odnaproti a hbitá ruka vystřelí směrem k peněžence. Muž bleskurychle ucukne a snaží se portmonku ukrýt v kapse kabátu. \"Přece si nenechám sebrat celou odměnu! Za co bychom do příštího měsíce žili?\" bleskne mu hlavou a začne se prát s neodbytným otrhancem. Potácejí se v sevření sem tam a balíčky se bortí pod jejich botami. Pak se muži podaří odstrčit trochu útočníka a jeho pěst přistane na neholené čelisti. Venda dosedne doprostřed vánočních balíčků a zmateně třepe hlavou.

    Sám překvapen svým výkonem, zůstane muž udiveně stát a nevnímá druhou postavu za svými zády, která se rozpřahuje prázdnou lahví. Ta dopadá na jeho nepokrytou hlavu, tříští se,  střepy padají do sněhu a na roztrhané obaly vánočních balíčků.

     \"To ti to trvalo!\" zavrčí zvedající se postava na svého druha. \"Málem mě přizabil, hajzl jeden!\"

Všetečné ruce už vytahují zhroucené postavě z kabátu peněženku.

      \"Poď, mizíme!\" volá Venda na zkoprnělého Karla. Ten se však nehýbe z místa, jen ukazuje prstem před sebe. Teprve za chvíli zděšeně vykoktá: \"Hele, vona mu teče z hlavy krev! Takle ho tu přece nemůžem nechat!\"

      \"A  co bys chtěl dělat, ty vole! Zavolat na sebe policajty? Poď už! Vyser se na něj!Však von se za chvíli probere.\"

      Karel pokleká k ležící postavě a snaží přiložit ucho k ústům bezvládného muže. Pak zvedne obličej a skoro plačtivě řekne: \"Člověče, von nedejchá! My sme ho zabili!\"

      Dostane se mu rozčilené odpovědi: \"Tim spíš musíme zmizet, ty pitomče!\" Venca popadne svého druha za rukáv a táhne ho pryč.

       Teprve o několik ulic dál otevřou oba parťáci uloupenou peněženku a při pohledu na štůsek tisícovek jen hvízdnou.

       \"To byla trefa! To sou vánoce!\" mlaskne spokojeně Venda.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

       \"Mami, mami! Já mám hlad! Jak to, že tu táta ještě není?\" ozve se znovu nespokojený hlas z obýváku.

       Matka vzdychne a už také trochu znepokojeně pohlédne na hodiny. \"Skoro šest. Táta tu opravdu už měl být,\" pomyslí si. \"Jen doufám, že nezůstal někde nasávat s kolegy z kanceláře! Nemívá to sice ve zvyku, ale asi jako každej chlap,  občas ulítne. Jestli přijde namazanej, tak mu to tentokrát pěkně spočítám! Já se tu honím jak vlčák, abych měla na zítřek všechno hotový, nervy mi tečou, dítě kňourá a on by si někde dával do nosu! To jsou zase vánoce!\"

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

       Kolem hlavy ležícího muže se tmavá skvrna už dál nerozlévá, ale rychle tuhne na mrazivém podkladu. Kousek od natažené dlaně vykukuje z potrhaného balíku jakási černobílá plyšová figurka neurčitého zvířete a v jejích velikých skleněných očích se  odráží třpyt sněhových vloček, dopadajících na tvář ležícího. Již na ní netají.

---