Chci! Nechceš.

Chci všechno  a nemám nic. Vysedávám v okně, s tužkou v ruce. Spadaný listí a vánek ve vlasech. To se zase kolem mě mihla Múza. Jen tak kolem ucha. Zašeptala pár vět a společně s vánkem zmizela pryč. Chci všechno a nemám nic. Já si to ani nezasloužím. Mít všechno. Mít je pětinu z mých snů. Nesmím. Vím to moc dobře. Tužka se láme a ruce v pěst a kosti zlámaný. Slzy už nechci. Nikdy. Oči pálej a víčka jsou už z rychlého mrkání unavená. Chci všechno a nemám nic. Listí spadaný. V srdci pocit vítězství. Ale skutečnost…naprosto jiná. Snažím se vstát. Ale stejně se jen plazím. Nic jinýho neumím. Neznám. Nesmím. Chci všechno a nemám nic. Jak dosáhnout aspoň něčeho. Bože, poraď mi.

A v dálce kněz. Smutnej obrázek, když začíná pršet. Slečna zmizí jako vánek a nezbývá nic jinýho, než si zase otlačit kolena u oltáře. Ten malej kněz. Ruce sepjatý. Modlitby horlivý. Kolárek škrtí a oči pálej. V tom deštivým dni. Nechtěl nic a má vše.  Tajný myšlenky, schovává před Bohem. Stejně ho má rád. A v dálce ta skvostná postava. Postava co ho k sobě láká. Nechtěl nic a má vše. Láska. Kolem něj. Vlastně několik druhů lásek. Nebo jen ta jedna? Zmatek. A strach. Nechtěl nic a má vše. A teď usíná. Cítí její doteky.  A s tichou modlitbou na rtech prosí o odpuštění. Nechtěl nic a má vše. Krvavej kolárek na zemi, kaple prázdná. Už navěky. A v dálce pán. Na krku krvavej pruh. S krásnou ženou. Nechtěl nic a měl vše. Večer co večer čeká na odpuštění.