Bílé Vánoce

Zvolil jsem ženu neobvyklou (neobvykle nadaná), jež se dostala do neobvyklé situace (tři děti, každé s jiným mužem), ale s dost typickou touhou mnohých lidí - dokázat v životě něco neobvyklého, v jejím případě vydat knihu (zplodit syna, postavit dům, zasadit strom - vydat knihu ;-) ).

Jednotlivými extrémními epizodami jsem ilustroval pomalé přibližování se ke katastrofě. Prostě to, co ji po léta deptalo, a současně nepotlačitelná touha po něčem nadčasovém, nezničitelném, bylo nad její síly. Pak stačilo málo, něco, čemu by se bývalo dalo lehce zabránit (včasné vydání knihy), aby došlo ke kolapsu s nedozírně tragickými následky. Na jejím místě by ovšem mohl být někdo úplně jiný, s docela jiným osudem a touhou, a dopadlo by to stejně.

Těch dvacet kapitol nedokončené knihy sestává z více než dvaceti samostatných povídek. Neopustil jsem je - pouze jsem se rozhodl udělat vše jinak. Každá kapitola-povídka, a také nejedno povídání mezi nimi, najde své uplatnění v jiném celku.

Dík a ahoj!

Ed

Rášku, Tvou kritiku jsem si ještě jednou pečlivě prostudoval.

K jejím jednotlivým bodům:

- Onen, Tebou zmiňovaný případ čtyřnásobné vražedkyně, mi nebyl jedinou inspirací. Pročetl jsem zprávy o několika jiných obdobných případech v Polsku a Německu. Nestanovil jsem diagnózu, z mé strany se jednalo o hypotézu či mé přesvědčení. Odtud odlišnost mezi Tebou zmíněným případem a obsahem mé povídky.

- Re: "Proč by svobodná žena bez závazků musela dřít nákup? A žehlit?" Zde máš pravdu. I mně tato pasáž neseděla. Proč nakupovala ve velkém jsem vysvětlil dvěma větami v úvodu druhého odstavce. Žehlení jsem vynechal.

- Přítomnost emancipované babičky: Ta je právě v tomto provedení přítomna v životě ženy, jež mi pro "mou" Magdu byla předlohou. A má namodralý přeliv, lakované nehty, nepřebalovala ani svoje děti, natož vnoučata. Atd. 

- "...je to podáno tak, jako by byla nemocná alespoň pětkrát do roka..." Ano, má "předloha" bývá často nemocná. Doktoři jí řekli, že je její imunní systém oslaben přepracováním, starostmi a stresem.

- "matka trpitelka": Ta část s kojením, krmením, divadélky atd. je autentická. I když je netypická a velká většina z nás ani neví, že tomu tak může být, ponechám ji nezměněnou. Ať už se čtenáři může zdát, že se jedná o nadsázku, nebo o mou neschopnost napsat to přesvědčivě.

- "vytočit ji mohlo i jiné chování" Ano, mohlo, ale já vybral to, jaké z první ruky důvěrně znám. A snad i proto, že to není klišé.

- Jiřinka u plotny: Vím, co jsem napsal. Prvňáček může být schopen naběračkou sáhnout do hrnce. A rozlít to po horké keramické plotně. Už jsem takovou scénu u mne doma zažil.

- Zápletku s knihou jsem mnohokrát přepracovával. Pavel se v předchozím dialogu několikrát snažil Magdě naznačit, že kniha je prakticky hotová, ale Magda byla zaslepená žárlivostí:

„Magdi, už to bude brzy, možná dřív, než si myslíš.“

„Magdi, to není fér. Ta ‚malá baculatá‘ je…“

„Magdi, ta paní včera mi přišla ukázat…“

a tyto klíčové věty nebrala na vědomí.  

Magda jej už neposlouchala. Vytřeštila na něj oči:

„Poslouchej, té paní ze včerejška, tý tvojí malý baculatý couře řekni, řekni jí, že když sem zase přijde, tak ji…“ zvedla nůž ke své bradě.

Pavel tedy odjel, aby přivezl "překvapení k Vánocům". V sanitě se jí ho přece jenom pokusil předat, ale když ze zaslechnutého rozhovoru lékaře s policí pochopil, co se hlouběji v domku událo, „jeho prsty upustily knihu zpět do kapsy”.

- „TY své nakreslené oči” - ze slezského nářečí, kde, vlivem němčiny, bývají „zneužívány” ukazovací zájmena tam, kde v němčině bývají určité členy der, die nebo das. Díky za upozornění - vyhodil jsem.

- „...Pak jí vynechaly měsíčky...” zastoupeno větou poněkud poetičtější, aspoň doufám.

- Místo „neposlouchaly na slovo” jsem zastoupil moderním „...ani náhodou”.

Last but not least: Kam s tím textem na Písmáku, opravdu nevím. Ale doufám, že se jednoho krásného dne dostane do knihy.

Vřelý dík za pomoc!

Ed

Rášku,

díky, že jsi se přece jenom zmohla na dočtení. Zatím mne ve Tvých poznámkách nic neudeřilo do očí, takže každý Tvůj bod ještě jednou rozvážím, než bych něco (znovu) změnil.

Do této povídky jsem snesl postřehy mnoha osob z různých míst a časů. Chci Tě ujistit, že existuje minimálně jeden kojenec, jenž odmítl lahvičku, plive a kope, když pokrm dostává na lžičce, ale z prsu mizerně a s bolestí mámy, ale přece jenom saje.  Ne ne, situace jsou reálné, i když se Ti tak nezdají. Jestli bych na nich něco měnil, tak pouze můj styl. Ten může být příčinou nereálného dojmu.

Pokud se jedná o místo, kam tento text patří: Já opravdu nevím, co dělat, aby byl vlk sytý, a ovce celá. I can`t be everybody`s darling.

Ještě jednou dík. Ke Tvé kritice se budu muset vrátit.

Ed

tak jinak: A někdo by měl napsat silnou povídku o týraných dětech - abychom si více všímali, co se kolem nás děje.

Díky za morální podporu!

Ed

Přečtu si to znovu s několikadenním časový odstupem. Posílám si avízo.

Ano, nechám to být. A Fuks mi zůstane vzorem - i bez Rudolfa Hrušínského je jeho dílo skvělé.

Ale, Edvine, trochu pokory... samozřejmě, že Čapkovy "detektivky" mám přečtené a Spalovač mrtvol je klasika, které se člověk, zajímající se o literaturu, vyhnout nemůže. Nehledě na to, že i film je díky představiteli hlavní postavy, skvělý... nechme to být.

Lakrov: text druhé verze se od toho nejprvnějšího nutně liší. Víš, já kritiky neignoruji, a možná sis všiml, že když mne přesvědčí, pak je použiji při dalších úpravách. A těch bývá klidně i 30, nebo možná víc.

Změnil jsem hned první větu z negativní v pozitivní. Dále jsem z textu vyhodil řadu zbytečných přídavných jmen, vysvětlujících vět, nadbytečných slov typu "řekl", "řekla" atp. Taky jsem opravil dva nesmysly, kterých si nikdo z Vás nevšiml: Voda z hrnce vystříkne jen tehdy, když se tou nakrájenou zeleninou do něj trefím, a ne naopak, jak jsem tvrdil. A taky slovo "naše" se slabikuje takhle: "na-še", a ne "n-a-š-e", což je hláskování, že. Taky nikdo.

Hlavně jsem ze závěru odstranil téměř celé znění lékařova telefonického rozhovoru s "mordpartou" kriminální policie. Ponechal jsem pouze úvodní větu, a pak už jen Pavlovu reakci na něj, která by měla inteligentnímu čtenáři stačit k tomu, aby si zbytek vět domyslel. S touhle pasáží jsem byl nespokojen od samého začátku.

Tolik na téma změn. Víš, tenhle server má sloužit ke "tříbení" našich literárních dovedností, jak se uvádí na úvodní stránce Písmáka. Tak to dělám. A myslím, že to funguje.

Marcelo, nebudu se pokoušet o definici slova "normální". (Tvrdil-li jsem o Magdě z bílých Vánoc že nebyla normální, měl jsem na mysli duševní chorobu, ne odchýlení se od nějaké normy.) Nejsem vědec, píšu fikci, což je kumšt. Mám zájem o příběhy, o jejich jak nejkvalitnější sepsání, ne o jejich vysvětlování. To poslední přenechávám kritikům, vědátorům a jiným mudrlantům.

Tvůj příběh o nevinných očích sadisty je velice zajímavý. Ostatně - triviální i dobrá beletristika se jen hemží případy třeba prostitutek se zlatým srdcem, pedofily, již své oběti hluboce a opravdově milují, nebo třeba masovými vrahy se zálibou v klasické hudbě. Ostatně, v povídce Randolf jsem takový rys charakteru u narkomana, násilníka a lupiče Randolfa zaznamenal. BTW, jednalo se o reálnou postavu.

A ještě: Já dobré detektivky miluji (Škvorecký, ale také Čapek, nebo třeba rozkošná A. Christie...), i když to není má hlavní četba. Ne krváky.

Počítám, že Ty bys skvostnou novelu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol nevzala do rukou ani v rukavicích.

Holt, lidé jsou různí... Odsuzovat jiné pro jejich odlišné preference by asi nebylo správné, že? Ty to ovšem nečiníš - tohle bylo jen rozvinutím myšlenky.

Atd.

Ed

Edvine, promiň, ale na tom, že je námět je jako "z černé kroniky" trvám, byť netvrdím, že není možné, že by se nemohl stát třeba vašim sousedům. Ta dramatičnost námětu mě k tomu vede. Námět je něco jiného, než dílo... napsala jsem přece i to, že to bylo sepsané dobře.

Prostě jen nemám takové příběhy ráda, nečtu ani detektivky, nesleduji horory. Proto jsem text nijak zvlášť nerozebírala, ani nehodnotila.

K zabíjení lidí se dál také vyjadřovat nebudu. ...nedávno, když nám na oddělení přivezli vězně v poutech (měl spoutané i nohy) a hlídali ho tam dva příslušníci vězeňské služby přímo na pokoji, který je průhledový ze sesterny, řekla mi  má kolegyně, když mu napíchla žílu, že on má takové hezké, nevinné oči... později jsme se dozvěděly, že ten "nevinný pohled" patřil člověku, který rozřezal ženské tělo na několik kusů...Myslíš, že byl "normální"?

Zrovna se na ten nově uložený text (Bílé Vánoce 2) dívám, a po přečtení úvodních odstavců předpokládám, že je (očekávaně) totožný s původní verzí. Nebo se mýlím?

Raději doplním ještě stručný návod:

Moje --> Díla --> vybrat_dílo --> Upravit

a zaškrtnout volbu: Koncept Dílo jen uloži do konceptů (nyní ještě nepublikovat).

ležící těsně nad vstupním polem pro prolog.

Díky! Ed

Komentáře nezmizí.

Dílo nebude viditelné ve veřejném seznamu, nebude viditelné ani na stránce autora, zůstane nadále dostupné jen těm, kteří na něbudou znát URL (např. prostřednicvím avíza). Takto zneviditelněné dílo je možné po čase zviditelnit či později opět zneviditelnit, podle nálady autora a čtenářů.

Lakrov: Není to explicitně řečeno. Ostatně mi stačí, když čtenář pouze získá dojem, že "tady něco nehraje".

BTW, nezmizí komentáře, když z toho udělám koncept? To bych nechtěl!

To, co uvádíš ve svém posledním komentáři, tj. že u soudu nebylo vzato v úvahu, že "matka, zabivší své potomky, je 'mimo normu'", je informace, která mi při čtení povídky unikla. Kdyby bývala neunikla, měnilo by to (rozšiřovalo) můj názor na to, z jakého důvodu byla povídka napsána.

Lakrov: Ale nechám si poradit! Hned to tak udělám, neboť jsem se dnes v noci právě k tomu odhodlal. Ale teď ne - jdu makat na můj dort vezdejší!

Marcelo, Tvůj komentář mne tentokrát zklamal:

Jak jsem napsal, bylo mi hodně tvrdě vyčítáno, že jsem sepsal srdcervoucí příběh. Smažu ho (a ponechám komentáře z úcty k jejich pisatelům), a zase bác ho!  Snažil jsem se o zmenšení škod, toť vše.

Námět jako z černé kroniky??? A kde je v mém textu byť jen stopa po černé kronice? Zase: Snažil jsem se nakreslit proces postupné destrukce psychické rovnováhy této něšťastné ženy. A o to se zcela určitě nesnaží nikdo z autorů textů tzv. Černé kroniky.

Tvrdíš, že nikdo, kdo zabil, nemůže být normální. To sis asi nedomyslela do konce. Zabíjení je v přírodě zcela normální, u lidí i u zvířat. Vždy se zabíjelo kvůi potravě, kvůli prokreaci atp. To bylo a je nutné, tedy normální. Ale ať zvířata nebo lidé vždy považovali ochranu svého potomstva za nejsvětější úkol. I když samci někdy požírají svá mláďata, samice je brání i tehdy, kdy musí o ně bojovat s útočníkem, kterému určitě podlehnou. Tedy: Aby samice nebo žena zaútočila na svá mldata, nebo děti, pak musí být mimo normu, jinak řečeno nenormální. A  to nebylo v soudu vzato v úvahu. Proto to mé pobouření a sepsání povídky Bílé Vánoce.

Přidávám se k názoru, že povídka, z níž zde zbyly jen čtenářské komentáře, není natolik zavrženíhodná, aby měl být její text odstraněn. Drastické dějové zvraty, jenž přinesla, v ní nebyly použity proto, aby přilákaly "senzacechtivé" čtenáře, nýbrž proto, aby upozornily; přiměly k zamyšlení. Čtení té povídky bylo o třídu méně zvrhlou zábavou, než každovečerní sledování zpráv na české televizní stanici Nova. Možným kompromisem (jak nejitřit smysly náhodných čtenářů a přitom umožnit čtení textu zájemcům o literaturu nebo tvým příznivcům), je změnit status povídky (zde na Písmáku) na "koncept" a opožděně přišedším poslat avízo.Fakt, že si nejspíš nenecháš poradit, ovšem plně chápu.

Také si myslím, že je hloupost odstranit dílo a nechat tu komentáře. Buď jsi to měl smazat celé a nebo to tu celé nechat. Takhle se další náhodní čtenáři nedozvědí o čem je řeč.

Námět byl jako z černé kroniky, sepsané to ale bylo dobře, takže nevím, co tu řešíš. Důvod zveřejnění - že nemocný patří lékařům a zločinec do kriminálu... no já nevím, já si totiž myslím, že každý, kdo zabije druhého člověka, nemůže být normální....ale to už bychom byli někde jinde.

Dostala jsem avízo, ale bohužel jsem to nestačila přečíst. Nechce se mi věřit, že zrovna ty bys napsal něco tak "hrozného", že by to tu nemohlo zůstat. Některá témata jsou hodně choulostivá a bolestná, ale to myslím není důvod, aby se autor, pokud cítí potřebu se k nim vyjádřit, nechal odradit tím, "co tomu řeknou lidi"... No, příště nebudu čtení odkládat.

Škoda smazeného díla. Četl jsem ho již před několika dny a udělalo na mě velký dojem. Bohužel jsem si dříve nenašel čas napsat nějaký smysluplný komentář a více se zabývat detaily. Povídka to byla silná, nemazal bych ji, mělo by stačit v úvodu upozornit. Mě samotného dost ovlivnila, nejspíše i mojí budoucí tvorbu. Byl jsem z ní v šoku, ale to člověk ze života občas je. Chtěl jsem tedy alespoň poděkovat za tak kvalitní materiál, inspiraci a mnoho důvodů k zamyšlení. Piš dál a hodně zdaru.

> ...Nevěřím, že je normální matka schopná...

Také tomu nevěřím. Iluze talentu, úspěchu, "slávy" je jednou z (méně frekventovaných) nemocí, abnormalit. Sepsals to dobře.

Odpověď na otázku, položenou v prologu:

"Nevěřím, že je normální matka schopná zavraždit své dítě."

Je-li tedy psychicky nemocná, patří do rukou lékařů, a ne vězeňských dozorců.

Z Písmáků, již se zde vyjádřili, se mému názoru nejvíce přiblížil Zordon.

Děkuji Vám všem za Vaše poznámky a za návštěvu!

Jelikož pro mne takovéto psaní není jednoduché, míním se v budoucnu věnovat jiné tématice.

dědEd

Nepátrala jsem po tom, proč byla povídka napsaná, ale na můj vkus dost dobře.

Povídka je sepsána s úmyslem upozornit na fakt, že pro nadměrné inteligentní nebo talentované osoby (jakou je protagonistka příběhu), ubírající se křivolakou cestou za svým „nejistým cílem“, bývá obyčejný život těžší, než pro lidi přímočaré a nevybočující z průměru. Řešení vypjatých situací může pro takto „citlivé“ jedince představovat vážné potíže.

Autor odpustí, mýlím-li se; na tento nápad mě přivedly indicie sdělené v úvodu (školní příhoda vyúsťující v dojem: „ta holka je divná“) – další vývoj příběhu mě od tohoto závěru neodradil.

Druhou zvažovanou, leč nepravděpodobnou možností je, že protagonistka naletěla keždému, kdo se jí (“s nízkými úmysly“) snažil podsouvat iluzi talentu, v nějž tajně doufala.

Jako poměrně čerstvá matka musím říct, že mi z toho příběhu je taky zle. A to hodně. Napsané je to dobře, ne, že ne, ale vědět to předem, tak to nečtu.

VH64: No jo, dělám, co můžu. Jak jsem psal - byl to záměr, ať už zdařilý nebo ne. :-)

Není to důležité, jen tak z hnidopišství - já jsem chtěl říct, že ta změna přišla v opilecké pasáži a už zůstala. Nikoli že by jen byla v oné pasáži. Trochu mne ten přechod rušil. První část se mi líbila - styl první části - víc.

F9. A o čem bych měl psát? Vše už popsáno bylo, "není nic nového pod sluncem". (Bible, kniha Kazatel, sepsána možná 600 let před Kristem). Ostatně, i Tvůj text, jenž se umístil v PM, také nepřináší nic nového. A přesto soudím, že je dobře, že jsi jej (tak dobře) sepsal.

Mně se nejednalo o problém, jaký Ty zmiňuješ (zátěž). Odpoledne prozradím, co jsem měl na mysli. Ale jeden z Vás to zde téměř vyhmátl.

Rád si na Tvůj názor počkám. Jsem na něj - kvůli Tvým, v minulosti velice výstižným poznatkům - opravdu zvědav.

Dočteno. Zaujalo. Zamrazilo. Dobře se to čte. Na několika (málo) místech mě napadají změny formulace, ale není to nic podstatného. Na otázku, položenou v prologu, odpovím později, protože teď (snad pod vlivem dočteného hororu) na ni odpověď nemám. Zamyslím se s časovým odstupem -- vzhledem k obsahu povídky je nepravděpodobné, že na to zapomenu.

Děkuji, Zordone. Ty regionalismy jsem sice už zastoupil výrazy spisovnými, ale ještě uvidím... Navíc: Kritici Písmáka jsou často přísnější, než editoři významných literárních časopisů. A to je dobře. Nutí mne zvážit, co je lepší, třeba kvůli té "osobité vůni", nebo osobnímu stylu, cítění autora, jenž je vždy poznamenán svým okolím. Jen se podívejme, jak zvláštní jazyk používal Čapek. Někdy se při čtení jeho děl neobejdu bez slovníku (cizích slov). A přesto mu tam ta jeho specifika nechávali. Bratři Mrštíkové a s.k. Neumann používali moravský regionalismus "loziti". Atd.

Asi je to tak jak jsem se obával, tedy že příběh není zcela smyšlený.  Přiznám se, že na písmáka si chodím spíš pro veselá sousta, ale není občas špatné zkousnout i něco trpkého. Třeba jako varování. Takže za tento příběh Edvine děkuju.Kdybych mohl tak bych prosil za ponechání regionalismů. Přijde mi, že dávají textu osobitou vůni a dělají jazyk skutečně mateřským a ne jen učebnicovým.

a ještě jedna souvislost: včera večer jsem cestou z Německa poslouchal rádio. Hraje spíš proto, abych věděl, jaká je dopravní situace. Ale ve zprávách říkali něco o matce, která je obviněná z vraždy svých dvou dětí...Náhoda.

"Včera, poté, co jsem to sem dal, se mi psychicky ulevilo..."  ano. Magdě bylo taky dobře, když nakreslila obrázek...když si to budeme nechávat v sobě, svět nebude lepší.

Alešu, však já netvrdím, že "highlight" je regionalismus. Ty dva jiné výrazy jsou. Díky za tip na možný překlad. Ale ještě zvážím něco jiného. Proč, napíšu vzkazem.

P.S. O tom odkazu mi moc nahlas nemluv - já tu soutěž, dokud tam kdosi pořád posílá texty moc divné, nemusím. Ale jako že jsem nic neřek'. :-)

"běsi musí ven": Včera, poté, co jsem to sem dal, se mi psychicky ulevilo. Starost o ten text a jeho poselství je teď poslána dál - na Vás.

posílám odkaz do listopadové povídkové soutěže, s dovolením :o)

highlight není relionalismus, to je amerikanismus. co třeba "děti tam prožívaly nejkrásnější chvíle svého života"...

dilema zveřejnit/nezveřejnit si vyřešil správně. Spousty uměleckých děl bychom se nedočkali, kdyby autoři dali na své nepříjemné pocity. Naopak: ti běsi musí z nás ven, vždyť přeci sdělená starost je poloviční, sdělená radost dvojnásobná.

Děkuji za kritiky.

Pokud se jedná o výrazy, jež Vás (VH64, Zordon, Marcela, Aleš, takjinak) rušily:

"pozbýt se (někoho)" je v češtině archaismus. Ale ve Slezsku je to výraz běžný - pravděpodobně vlivem polštiny. Zastoupím slovem "zbavit se".

"highlight" mám od syna, jenž právě tento výraz použil v souvislosti z budkou, kterou mu kdysi postavil děda. Není-li v češtině dosud běžný, něčím jej zastoupím. Ale zatím nevím, čím.

"změnit plínku" - zase regionalismus. Zastoupím slovem "vyměnit". Díky za tip.

Z mé četby však vím, že bych tam ty regionalismy mohl nechat - i u klasiků se to nimi jen hemží.

VH64: Ke změně jazyka v "opilecké pasáži". Záměr. Petr, ten milující "tatínek" se náhle projevuje jako vlastně zlý člověk. ("Já mám jenom jedno děcko") A Magda se té noci překvapivě vzepřela svému osudu, který dosud trpělivě snášela. Celou noc kreslí, i když by měla spát, aby měla sílu pro domácí povinnosti příštího dne. Stává se uštěpačná ("Touhle roční dobou bývají rána studená," řekla zpěvavě.), a agresivní - zabodává mu za jeho sprostotu tužku do ruky. To jsou zásadní zlomy v chování, projevy jejich dosud potlačovaných, ale skutečných vlastností. A zásadní zlom vyžaduje i změnu jazyka - jak protagonistů, tak i vypravěče. Jestli jsem to provedl zdařile, je otázka docela jiná.

K hádance: Málokdy ve svých povídkách jen popisuji, co se stalo. Téměř vždy v textech ukrývám nějakou myšlenku, chcete-li, poselství. Snad dobré či užitečné, nevím, ale snažím se o pozitivum.

Jeden z Vás se rozluštění mé v prologu uvedené hádanky velice přiblížil. Z jeho pohledu možná na sto procent. Zatím neřeknu, kdo.

Přiznávám, že i jiné návrhy jsou přijatelné - kritika nedostatečné komunikace, ve svých důsledcích tragická hloupost atp.

Eza: Tebe jsem před měsícem informoval, co píšu. Napsala jsi mi, že tedy mou příští povídku zignoruješ. Měla jsi ji ignorovat - mrzí mne, že jsi můj záměr nepochopila a mne či text odsoudila. Má žena můj záměr zná a chválí ho, ale přesto byla proti, abych text uveřejnil. Právě s ohledem na lidi tak citlivé, jako je ona sama nebo Ty. Omlouvám se mé ženě i Tobě, ale já jinak nemohl. Proč, uvedu zítra (pátek) v rozluštění hádanky.

Ještě jednou Vám všem moc děkuji!

Váš děd Ed

uf...začátek působí trochu rituálně, lidé nadaní něčím navíc často komunikuji na jiné úrovni než je obvyklé...příběh je strhující a délka vůbec není na závadu, čte se to jedním dechem. Magda prostě byla naplněna něčím jiným, než co potřebuje pro "normální" život, neměla prostor dát to plně na jevo. To není černá kronika. Tak to prostě bývá.

highlight je fakt trochu nepatřičný, ale to je jen drobná kosmetická vada. Celkově smekám, Edvine.

Když Ti bylo samému z celého příběhu zle, nechápu, proč to pak zveřejňuješ. Nikomu tímto zveřejněním nepomůžeš, ale hodně lidem se  z toho udělá černo před očima. Stačí být pouze matkou nebo otcem.....

Možná jsi s tím mínil něco dobrého, ale jelikož to nedokáži číst podruhé, tak to ani nenajdu.

Místo "plínku by jim nezměnila" bych volila  nevyměnila...jinak stejné výhrady k "pozbyla" i highlight.

Proč jsi to sepsal, jsem nepochopila. A mám-li být upřímná, nemám příběhy "z černé kroniky" ráda.

Nevím, zda to chápu správně, ale působí to na mě jako příběh probuzeného, utajovaného a nenaplněného snu, který vygraduje v tragedii (snad laktačně psychotickou) a to možná jen stačilo se dočkat Vánočního překvapení.

Věcná poznámka: slovo highlight  mě připadá vzheledm k charakteru celého textu nějak nepatřičné.

Komunikovat, komunikovat, komunikovat... (Pavel)

Některé holky jsou prokleté, když nesáhnou vedle hned na začátku, přivolají průšvih samy později.

Ale na jiné poslání díla, než "jen" předat silný příběh, jsem nepřišel. Dám se podat.

Větička "...jen aby se matky zase pozbyla."  je možná trochu moc archaická.

Někde u opileckého návratu Petra mi přišlo, že se nějak změnil styl psaní, aniž by to bezprostředně souviselo s postupem děje. Možná o tom víš, možná se mi to jen zdálo a zítra to nenajdu. Myslím, že by tam ale podobná změna raději být neměla.

Přečetl jsem a to co mě odrazovalo nebyla délka...musím to trochu rozdejchat, od té doby, co mám sám malí děti, jsem na některý věci citlivej.