58. SUPERKOULE - sádra - soutěžní dílo č. 5

Orkovi přede mnou táhlo z huby jako z chlívku. Zbytečně velká helma se mu na hlavě kymácela ze strany na stranu. Zubatý chránič čelisti kvalitou připomínající práci lidského kovářského učně měl nejspíš budit dojem drsnosti, ale zastrašil by možná tak elfa. Při vypočítávání protivníkových slabin se tento kus železa jevil jako malý zázrak, který mi seslal snad sám Grugni.
Zvuk gongu byl signálem k útoku. Úkrokem jsem se vyhnul zelené pravačce a řetězem omotaným kolem své levé ruky jsem švihl orka přes koleno. Sehnul se a já oběma rukama uchopil zubatý chránič. Prohnul jsem ho dovnitř přilbice a do lebky, která s praskotem povolila.
Mohl jsem vyrazit dál.
Kolem zuřila bouře svalů a končetin. Trpasličí ocel se střetávala s rezavým železem Vykořisťovatelů. Míč jsem nikde neviděl. Rozběhl jsem se k největšímu hráči v aréně.
Orkové měli ve svém družstvu trolla se kterým se zrovna potýkali Kazund a Duermek, stateční blokaři. Nevypadalo to pro ně vůbec dobře.. Nepřemýšlel jsem nad strategií, mou povinností bylo zemřít pro slávu trpaslíků. Skočil jsem trollovi na záda a řetěz mu omotal kolem krku. Bestie pustila už notně pochroumané tělo Duermekovo a začala po mě šmátrat svýma dlouhýma rukama s úmyslem mě strhnout ze svého hřbetu. Zabral jsem za konce řetězu vší silou, ale nestačilo to. Trollovi prsty mě uchopily za rameno a já v duchu odevzdal svou duši Grimnirovi, aby nad ní provedl poslední soud.
Spadl jsem do prachu bojiště, záda mě pálila jako ve výhni, ale stále jsem byl naživu. Zatřepal jsem hlavou a promnul jsem si oči, abych z nich dostal zrnka písku. Kus oranžového hřebenu vyztuženého sádlem mi spadl ze strany přes ucho. Když jsem se postavil na nohy a rozhlédl se, spatřil jsem rychle se vzdalující výfuky Valkrinova smrtícího válce dštící hustý černý kouř. Proklel jsem ho, že mě oloupil o hrdinskou smrt a rozběhl jsem se pomoci Azulinovi pevně držícímu míč a snažícímu se proběhnout mezi dvěma zelenými kůžemi. 
Garaz Drung, trolobijce stejně jako já, tam byl dříve a srazil jednoho z orků k zemi. Na druhého už jsme zaútočili společně a údery pěstmi omotanými řetězy jsme ho poslali do pekla, kam patřil. Gong zazněl podruhé.
Rozhodčí ohlásil poločas. Podíval jsem se směrem, kterým běžel Azulin. Jeho tělo leželo v pomačkané zbroji na zemi a jen pár loktů od něj i míč. Výsledek byl tedy pořád stejný jak pro tým Kamenných hlav, tak pro Vykořisťovatele - 0:0.

Do druhé poloviny zápasu museli nastoupit Maten, Hali, i Kramli, všichni naši záložní blokaři. Ale bylo nás jedenáct, tedy plná sestava. Orkové takové štěstí neměli. Troll se sice časem zregeneruje, ale pro tento zápas je vyřazený. Dalších pět orků bylo v bezvědomí, nebo s polámanými kostmi. Jeden mrtvý. Stálo jich teď proti nám devět. Byli jsme ve výhodě, jen škoda, že nastoupíme bez Valkrinova smrtícího válce vyřazeného rozhodčím. Zaujal jsem jeho místo ve středu "zdi". Na křídlech bylo možné vidět zlatá křidélka zdobených helmic útočníků Kruara a Azulonda. Po mé levé i pravé ruce drželi řadu blokaři a za naší linií stál pro tento zápas už náš jediný běžec schopný hry - Valar.
Opět jsem napínal svaly, zatínal pěsti a dýchal ten smrdutý dech při čekání na zvuk gongu.
Po jeho zaznění jsem podběhl orkovi pod nohama a jednu mu při tom podrazil. Nevím jak dopadl, uháněl jsem kupředu tam, kam letěl i míč vykopnutý Valarem. Jeden z orků mě předběhl a sebral ho přímo přede mnou. Využil jsem jeho plných rukou a prokopl mu koleno.
Míč byl můj!
Běžel jsem k protějšímu okraji hřiště a řval trpasličí bojový pokřik. Pak nastala tma.

Probudila mě příšerná bolest hlavy na kraji arény v místě pro vyřazené hráče. Chtěl jsem si ohmatat lebku, ale levá ruka byla nepohyblivá. Z předloktí trčela kost. Obrátil jsem pozornost ke hře.
Míč měl orkský běžec a blížil se k půlce hřiště, než mu Dinkas s Vardrinem zahradili cestu. Pokusil se je oběhnout, ale Vardrin mu podrazil nohy. Míč se ani nesnažili sebrat a jen ho obestoupili, aby se ho znovu nezmocnili zelené kůže. 
Konečně doběhl k míči Valar a vyrazil kupředu až jeho ocelové podrážky vířily oblaka prachu. Jeden z protivníků mu zkřížil cestu a byl za tu troufalost odměněn nárazem obrněného ramene přímo do žaludku. Valar běžel dál. Vardrin s Dinkasem udupávali orka na zemi.
Touchdown!
Ruka se zahojí. Pohár je náš. S tou myšlenkou jsem znovu omdlel.