Kotě

Dělnice klečí a pláče

nad bezvládným tělem malého kotěte-

kolem jdou dva starší mistři

„Co je mu?“ ptá se mladší z nich

„Chyt ho ten šedivej kocour

strašně s ním třás

…nemůže se postavit na nohy

jen se koulí“…

štká dělnice

„ A kde má mámu?“

ptá se starší mistr

 

„To je ta bez nohy

asi ho nechala…

Co budem dělat?“

naříká žena

 

„Asi má porušenou míchu

mělo by se zabít, aby se netrápilo“ mudruje mladší

 

„ A jak ho chceš zabít?“ ptá se starší

 

„ Hodíme ho do vody!“ navrhuje mladší

 

„ To by se trápilo, to je prasárna“ ví starší

 

„Tak ho utlučeme lopatou!“ filozofuje mladší

 

„A na to bys měl srdce?“ zlobí se starší

 

„Přece ho tu takhle nenecháme?!“

naříká dělnice se zarudlýma očima

 

„Asi budeme muset

buďto si poradí

nebo chcípne-

příroda je tvrdá“…

zakončili mistři

 

kotě se křečovitě dokoulelo k parnímu potrubí

rychle oddychovalo

 

druhý den ho tam našel jiný, mladý mistr

ten který nejvíc krmí toho šedivýho kocoura

kotě po práci vzal k veterinářce

ta mu dala injekci s vitamíny

a začala ho léčit

 

starší mistři se po týdnu mladého mistra zeptali

jestli něco neví o koťátku

 

„Daří se mu dobře

vypadá to, že přežije

míchu poškozenou nemá

je tam jen velkej hematom

je to kocourek

ten šedej ho napad

jako budoucího konkurenta v teritoriu

- to prej divoký kočky dělaj

 

jestli se uzdraví tak ho veterinářka nabídne lidem

je hezkej má šanci že si ho někdo veme“

povídá mladý mistr

 

starší mistři zasedli spokojeně k obědu

„Tý vole to je vlastně paradox

ten kocourek měl vlastně nejspíš štěstí

že byl napadenej

takhle by se tu někde protloukal fabrikou

zuboženej

hladovej

dotlučenej

- no a teď z něj bude možná i domácí mazlíček…“

povídá starší mistr a usrkl horké polévky

 

„No jo to by bylo pěkný, viď?“

usměje se ten co ho chtěl vzít lopatou

a pustí se chutí do oběda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---