Vyžeňte ho, je ve mně!

Bože, jsem pod tlakem.

Potýkám se s přízrakem.

V očích mě pálí, probodává v týle,

šlachy mi trhá, ubírá na síle.

Nervy mi drásá, autoritu podrývá,

nutí mě počítat, co zbývá a nezbývá. 

 

Přízračná chiméra sedí mi na šíji.

Utápím okolí v soukromých pašijích:

všem to vyprávím a nikdo nechce slyšet,

jak přelud trýzní mě v hrudníku, v břiše…

Vedu monology o svém mučiteli,

nehmotné bestii, mém vnitřním nepříteli.

 

Bože, já přece přesně vím, kde se vzal!

Střeva mi zamotal, žaludek podvázal,

zastavil lymfu, puls… vytřel zrak,

to tehdy jsem klid vyměnil za přízrak.

Bylo to v sobotu, venku pršelo,

Stáli jsme pod střechou, tělo na tělo.

 

Fantom mě prostoupil přesně v té vteřině,

kdy ses mě zeptala (poměrně nevinně),

jestli si myslím, že…, jestli bych taky rád…

To tehdy se zahnízdil, tehdy se do mě vkrad. 

---