Praktická Ester

Ester je ženská praktická, až bůh brání. Ale bůh nebrání Josefovi, aby za ní chodil, jak jen se mu naskytne příležitost. To vyběhne schody jako srnka, bere to po dvou, po třech, jen aby už mohl klepat na dveře až tam nahoře, u samé střechy, kde má Ester podkrovní byteček.

Ester otevře, vidí Josefa a mlčky ustoupí. I kdyby řekla například: "Pojď dál," musela by tak jako tak ustoupit, takže na to jde prakticky, neřekne nic a rovnou udělá krok stranou. Josef vejde, Ester zavře, Josef se otočí a podává jí kytici růží, kterou dosud schovával za zády. Ester radostně vykřikne: "No výborně, to se hodí, trochu je povařím a přidám je do salátu!"

Kdepak Esterka, všechno použije, ženská praktická.

Ale to není poslední Josefova návštěva u Esterky. Napříště přijde znovu, tváří se záhadně a taky slavnostně. Z kapsy vytáhne balíček a podává ho Ester. Ta vezme, rozbalí a ejhle, porcelánový andělíček. To chtěl Josef vnést do jejího života nějakou duchovní hodnotu, v tomto případě v neduchovní hodnotě 300 korun. Ester drží andělíčka a usilovně o něčem přemýšlí. Potom se rozběhne a zmizí ve dveřích s panáčkem, který čurá do hrnce. Z místnosti se ozve vítězné zvolání: "Přesně, ale úplně přesně!" Josef vejde, klasická scenérie, mísa, nad ní ve výšce nádržka, z ní šňůrka, jenomže zátka, sloužící coby uchopovadlo,  na volném konci chybí, nedávno se prostě utrhla. Ester přivázala figurku za krk a zkušebně oběšenci zatáhla za nohy. Voda zavíří, andělíček drží, je to nebeské splachování.
 
Kampak na Esterku, ženskou praktickou, všechno použije.

Josef sebral odvahu, vědma mu řekla, že je načase, aby se vyjádřil. Dnes jde pomalu, schod co schod, věc  je příliš vážná. Bude ho Esterka chtít? Se svou věcností a praktickým přístupem? Klepe. Esterka otevře, na sobě jen župan, neví, že dnes je slavnostní okamžik. Ustoupí, Josef vejde. Polkne, nadechne se a vydá ze sebe větu: "Ester, známe se už nejeden pátek, tak jsem si řekl, že jestli bys mne nechtěla za muže."

Ester na něj pohlédne, obejde Josefa jednou, obejde ho podruhé, prohlíží si ho od hlavy k patě. A potom z něj strhne kalhoty a vše ostatní. Oblečení padá na podlahu, Ester ze sebe shodí župan a uchopí Josefa kdesi dole. Nadšeně zvolá, mačkajíc v ruce to, co patří Josefovi od narození: "Tohle jo, to se mi hodí, to použiju!" A táhne Josefa do ložnice.

Copak Ester, ta je praktická, ta vážně použije úplně všecko...