Písmák Formátování textu
Mám jediná problém s formátováním. Jestli ano, mohl by mi někdo poradit, jak docílit odsazení odstavce při vkládání textu a jak zmizet velké mezery po použití enteru.
Stejně tak při vkládání komentářů, tam zase netřeba enter používat, neboť je pak text stejně slitý v jeden celek.
Díky.
Vašek
Holky nachystaly vjídelně příbory, roznesly umělohmotné hrnky spuntíky a čajem. Jitka nalévala polévku, část do porcelánových talířů, část do plastových misek. Na několik míst ještě přišly bryndáky, když se ozval křik a dupot. Ostatní dorazili na oběd a nastal každodenní zmatek.
Marek
Seděl v kontejneru a lovil v odpadcích, zuřivě hledal jako nepříčetný blázen. Škoda, že to odpoledne zahrabal tak hluboko, ale neměl na vybranou. Býval by to někdo mohl náhodou objevit a byl by průšvih. Zase by zakazovali a neměl by nic.
Štěpánka
Dnes pracovaly moc hezky. Děvčata se snažila a dokonce udržela pozornost při práci na jarní výzdobě. Později Jitka pomalované kytičky doladí, aby mohly vyjít na veřejnost a svou zkrášlovací roli opravdu splnily. Odcházely chladnou chodbou zdílen, nedávno příchozí Petruška a starousedlice Štěpánka.
Karel
Klubovnou se ozývalo žvatlání. Jako by mluvil malý kluk, tak pěti šesti letý, možná ani ne. Jeho vysoký hlásek zněl vesele, přehnaně mile a radostně. Mlel cosi o bonbonech a čokoládě, které přinese zdomova.
Ivana
Při pohledu na Ivanu je nemožné nepředstavit si koně. V úsměvu předsunutá horní čelist ukazuje úzký oblouk zubů na gotickém patře. Koník je to milý, uřehtaný a hýkající. Má modré oči, světle modře chrpové až ledové, to však jen odstínem.
Ester
„Šestnáct šestnáct sedmnáct. “
„Cože. “ Další úkol pro mechanické myšlení. Zapojit logiku, vnímat jemňoučké až neexistující souvislosti, zaostřit optiku náhledu na svět, zkrátka zpodvědomí vycucnout kus Dalího, aby pomohl pochopit tento nový pervazivní kousek.
Eva
Rozšklebená a lepkavá rána na hlavě zela mezi trsy oškubaných tmavých vlasů. Jako morbidní karikatura postižení, jako ta nejhorší noční můra - a v těch nádherných očích jen prázdnota a v pozadí možná vztek. Bolest. Člověk se často chce podívat lidem do hlavy, bylo by to přinejmenším zajímavé, ale nahlédnout do nitra jí, pravděpodobně by to změnilo celé vnímání světa.
Na mrtvém bodě
Vycucat zprstu
karavanu slov
Bloudí ve štolách
podzemních alpů
Duše
Potřebuju něco vnitřností,
aspoň jednu plíci,
stačí pro zkažený vzduch
Žaludek prosím vynechat,
Cesta domů
Vhoufu větví borovic
visutí umrlci,
hnízdo co orli si staví.
Kmeny zlámané sirky
Jízda
Jsi součástí životů,
osudí mikrochvil,
v míjení
koutkem oka zahlédneš
Vzpomínka
koukej vybrat ty velký
Potlučený hliňák živ,
kde sklep je za roh,
vlhkost srazila sama sebe na beton.
Dobrou noc
Dobrou noc a
vdechu poznám
tu, co sovečkou vstává,
voní, čmelák olízne štěstí
Dvojí touha
Bledým úsvitem ojíněná nedotknutelnost
toulavou samotou spoutává cípy hvězd,
ranním obzorem promítá do hloubek moří
vraky nenaplněné a na dně žhnoucí,
Samota
Malý princ navštívil ještě jednu planetu. Byla prázdná, jen ve vzduchu visela oprátka. Na té planetě žila Samota.
„Kdo je tady.
Infekční
Sedí u okna. Paprsky slunce ji šimrají vočích, mhouří je a zpívá písničku. Chová miminko vzavinovačce. Někomu by se asi zdálo příliš oblečené, ale jen ona ví, že ho musí pečlivě chránit před chladem a světlem.
Sacré coeur
Bělostný chrám
pevný ve svých zdech,
křehký vmodlitbách.
Na dubová vrata
Nůž
Kdybych si bodla nůž
do krku,
šikmo pod čelist
ten tenkej na filetování ryb
Na zeleném koberci
Přišla jsem si ukrást inspiraci
až kní do bytu.
Zloděj
snů, čistoty
Děsivá láska
Praská křehké sklo,
kdy přátelství
se mění vlásku.
To led se hroutí pod prsty,
Sraz života
Dája upíjela konečně zchladlé maté. Útulná místnost čajovny byla kprasknutí plná osudů. Kolik příběhů se vejde mezi několik bývalých spolužaček, co se po pár letech od promoce sešly na čaj.
Hověly si na obrovských polštářích dokola nízkého stolečku, na němž čekaly konvičky a šálky sčaji, a překřikovaly jedna druhou, jak se snažily dohnat měsíce nebo roky, co se neviděly.
Spánek
Nejsladší
je spánek rodičů,
nejsvobodnější
snění matek.
Motýl
Okenní tabule- puklá- vítá
měkké slunce zapadání,
oprýskaný rám,
klička kulatě mosazitá.
Neživá
Uvězněná jsem vcizím těle,
jeho očima hledím ven,
černou zornicí mě tam uvidíš
sedět vtureckém sedu,
Není návratu
Fiktivní poduška podpírá mi záda,
„Smrt si tě žádá“, šeptá mi do ouška,
druhá americká se sprvní hodnou hádá.
Vmodrozelené soupravě jako pecka
Martyr
Nejhorší emoce jsou TY nepopsatelný
a taky
prázdnota dusivě těžká,
svíravý stisk nicoty,
Kouzelná
leknín a šeřík
teď protly se,
ve známce jara
vromantické vůni
Vlak
Snil sen… Polosen… Vzpomínky znádherně prožitého dne si skládal dohromady sfantaziemi dnů budoucích. Dneska se poprvé milovali. Počkal si na to dlouho, nechtěl nic uspěchat, vždyť ona byla tak křehká a čistá. Jeho malá šelmička.
Zeměpisná
Odtéká voda
odtéká život
zbarvil se doruda
po směru hodinových ručiček
Kosmíček
Pět minut, jak má vydržet pět minut. Moc dlouhá doba. Krátká ve srovnání sdvěma uplynulými roky marného trápení. Pomalu otvírala oči.
Napsat povídku
Sundala si brýle a opřela hlavu do dlaní. Promnula si oči. Ach jo, zase nic. Tak moc by chtěla napsat povídku, erotickou, o NÍ, ale neví, neví jak.
(ne)konečná
Zamotá mi hlavu,
pak foukne do peří.
Proti proudu plavu,
leč hladina se nečeří.
Šeříková
Praskají bubliny,
fialový šeřík voní
až kam tvá ruka se sune.
Proud smyslu uprostřed.
Miší
Víreček vlásků
voní jako horká žárovka,
jímá něhou a bezelstností,
chmýřím broskvovým.
Smutná
Básník sedí shrbeně,
zruky mu visí cigareta a
na zemi leží pero.
Propiska.
Krutá
Sebemrskači vzástupu zloby,
kouř, spoutané ruce
hlínu mezi prsty drobí,
mor a smrad vdechují trpce.
Okouzlená
Okouzlena ženou,
sladce těžce dychtivě
dýchá do vlasů,
ochutnává chloupky na šíji,
Beznadějná
Doufání skoná poslední.
Nad hrnkem žluklé kávy
sedím tu sama snadějí
minuty, hodiny, den po dni.
Studená
Mlhou a parou blat
vloudavém tempu se hnát
a utíkat.
Ledové údy cítit na krku,
Jak píšete?
Tím, že jsem se rozhodla publikovat tady, díky několika kritikám se zamyšlím nad tím, JAK vlastně člověk "má psát". Jak píšete poezii vy. Jdete hlavně po pocitu a formální stránku věci až tak neřešíte nebo se spíš zaměřujete na stavbu rýmu, rytmus apod. Nebo něco mezi a jak moc mezi.
Čas nejde vrátit zpátky
Čas nejde vrátit zpátky
Než temnota je prázdno
vmém srdci, duši nebo co to je.
Naivně tonoucí se chytá stébla
Horká
Plazí se dolů, po břiše,
chvěje se, ani nedýše,
líbá jí ústy horkými,
jazykem.
Chci tebe, život ne
Chci tebe, život ne
Když tisknu svoje prsa na tvoje
a líbám jamku pod tvou klíční kostí,
cudně se duše moje zakryje
Statek
Byl to jenom malej ošuntělej cihlovej baráček se žlutou oprýskanou omítkou skouskem pole za zahrádkou, ale to nevadilo. Nám to stačilo, naopak to bylo až moc dobrý. Měly jsme tři místnosti včetně kuchyně, koně ve stáji, což byla malá dřevěná bouda napůl plná sena, a kadibudku. První věc, kterou jsme musely udělat, bylo vykopat novou díru pro kadibudku, protože ta stará uý byla nasraná až po okraj.
Nářečí bolesti
NÁŘEČÍ BOLESTI
nahraný na strarým magnetofonovým pásku
zadrhává se vpaprscích prachu tam,
kde ztratila jsem lásku.
Čekání na telefon
ČEKÁNÍ NA TELEFON
má bludný odlesk vočích.
Propadá se koberec věčnosti
a padá do pasti ukončení,
Nejsem běžec na dlouhý tratě
NEJSEM BĚŽEC NA DLOUHÝ TRATĚ,
nejsem velbloud pouštní karavany,
vypadaly ze starýho plotu latě,
všichni sbalili svý stany.