Kam s tím hovnem?

Trpěl vnitřním tlakem, střeva tak tak před výkonem moci!

Držely to trenky, bylo to v zatáčce.

Bláto na hřišti.

Prostě nutně potřeboval srát.

Jenže kde? Držel se madla, v uličce uprostřed, kam ho dav nových přistupivších nastrkal.

Tram No14 ho vezla vstříc novému zážitku.

Rozhlížel se s prosbou o pomoc v pohledu po vagóně, 

potil se a přešlapoval na pětníku.

Probůh to je napínák, jak tohle skončí, říkal si v mezerách myšlenek na ukrutný tlak svěrače, trubky coulovky by mohl půlkami štípat...

Áááááááá

Paní se zvedla, ještě ho dloubla taškou do břicha, zasedl k okénku místo ní.

Otočil se zády do vozu a snažil se najít záchranu venku, za sklem. Nic naplat, musí ven. Musí to ven.

Otevřel batoh, který měl na klíně a sedl si na něj. Stáhl kaťata a vysral se. 

Lidi to byla podívaná, zavřel batoh a šoupnul ho okýnkem za jízdy ven.

Ta úleva a těch keců a  křiku.

Ale ta úleva.