Černobílá duha

Černobílá duha

 

 

Na sloupech praskají žárovky elektrického osvětlení kvůli přívalu větru z černého pláště. Ten chvílemi působil i zdání, že zakrývá celé slunce, amfory na ozdobných balkonech se rozechvívají. Nesou v sobě magnety své minulosti, proto nespadnou. Ptáci v hejnu opouští skleněné věšáky, roztahují křídla a formují se v letku, jež začíná kroužit nad celou scenérií.

Muž s černým cylindrem a pláštěm, který stále sfoukává svíce, stojí na střeše slavné secesní budovy. Popel lehounce odpadává z jeho doutníku, zachytává se v peří hejna ptáků, kteří již zformovali letku a začali kroužit nad městem. Dole na chodníku prostorného náměstí prochází ladným krokem žena, jež drží v ruce šperk. Její podpatky pravidelně klapou po dlažebních kostkách.

Mourovatý kocour opustil malým okénkem sklep a vyběhl do parku. Za ním prchají na svět celé kilogramy hřebíků. Lidé musejí dávat pozor, aby na ně nešlápli. Kocour snažící se setřást své pronásledovatele vyšplhal se na strom. Hřebíky vyběhly za ním, zarazily se však do měkkého dřeva mladého kmenu. Lidé si na ně od té chvíle mohou věšet své svršky.

Černý muž zamával svým pláštěm a skočným krokem se přesunul z jednoho okraje budovy na druhý. V rychlém okamžiku prohlédne nebe, semafor na něm zasvítil zeleně. Ostruhy na vysokých botách muže v černém cylindru zazvonily o mramor budovy a jejich vlastník se odrazil a skokem přistál na protější, již ne tak slavné budově. Nad městem stále krouží hejno ptáků.

 

Bílý muž opouští své odpočívadlo na čerstvě natřené zdi. Na okně cukrárny zazvonil zvonek. Mladík si kapesníkem otřel své zpocené čelo. Letecká kukla bílého muže se skví ve slunečních paprscích. Tak prošel ulicí a ležící kůň se obrátil na druhý bok. Bělostný oblak se snesl až ke střeše domu, ovšem nabodl se na hromosvod. Na zem se pomalu snesl jeho jemný povlak.

Bílý muž zvolna prošel ulicí. Za rohem již čeká kropící vůz. Dva lidé nesoucí sklo pomalu přešli z jedná strany ulice na druhou, ale nikdo si jich nevšiml. U chodníku jsou kanály, jejichž ocelová víka občas vyskočí do vzduchu. Děti se je snaží chytat, ale bez úspěchu. Rázem vzduchem prolétl balíček karet. V neznámém pořadí se rozsypaly na chodník, postarší žena se k nim sehnula, snažící se z nich vyčíst svůj osud. Ale za rohem již čeká kropící vůz.

Bílý muž přechází dřevěný most přes řeku. Uprostřed mostu leží piliny. Bílý muž s bílou leteckou kuklou je pomalu posbírá a poté přejde most na druhou stranu. Nese si s sebou stín, ale ten jen bílý, proto ho ostatní lidé nevidí. Po řece pluje výletní parník. Hosté z jeho oken stále vylévají víno. Lidé si myslí, že voda v řece je červená, poté si však sundají své brýle a zjistí, že tomu tak není.

Z cukrárny vybíhají veselé děti. Touží spojit své kopečky, aby měly jednu velkou zmrzlinu. Na bílou, čerstvě natřenou zeď si mezitím sedli bílí holubi. A muž s bílou leteckou kuklou pomalu stoupá do kopce. Noviny se zajímají, zda na mostě zbyly ještě nějaké piliny. Na stole v cukrárně někdo zapomněl své jablko. Lidé si myslí, že bílý muž nemá stín a že řeka je červená, ale není tomu tak.

 

Muž s černým pláštěm s cylindrem kráčí po zdi kasáren. Ostruhy mu stále zvoní, ale doutník již nemá. Slyší, že někde opodál hučí vodopád, Niagara je však příliš daleko. Přeslechl i zpěv kanárka, jenž opustil svou klec. Možná se vydal hledat hejno ptáků, to však již nekrouží nad městem. Černý muž přechází zeď kasáren na místě, kde jedna cihla chybí.

V městském kasinu pomalu vrže stará ruleta. Ze zdi, po níž kráčí muž s cylindrem, míří tenká dřevěná lávka, která vede až k vysokému sloupu, z nějž rozhlas znívá. V hlavě černého muže ale jen stále hučí vodopád. Děla na dvoře kasáren mají na konci hlavní lidské tváře.Vždy, když dostanou příkaz, zvrací šrapnely. Tváře, jež se nachází na konci hlavní děl, volají na černého muže, aby je nakrmil.

Plášť muže, který seskočil ze zdi kasáren, zavlál ve větru. Jeho vlastník sňal z hlavy černý cylindr a zakryl jím jednu lidskou tvář na konci hlavně. V jeho hlavě utichl zvuk vodopádu a černý muž uslyšel zpěv kanárka, jenž opustil svou klec. Zamířil nyní dvorem pomalým krokem ke katapultu, který stál uprostřed.

Muž, jehož plášť je černý a jeho cylindrem je přikryta hlaveň děla, obešel katapult. Otočil několika páčkami na jeho spodní části a katapult se mírně otočil na levou stranu. Černý muž zlehka usedl do katapultu a zapálil si další doutník. Nevadí, že Niagara je příliš daleko. Znenadání muž odložil svůj doutník a vydechl kouř. Poté zatáhl za páčku katapultu a ten jej vystřelil do nebe.

 

Bílý stín padá na schody vedoucí do kostelní zvonice. Kráčí po nich bílý muž mířící nahoru k věži, na jejíž špičce je tyč, která je zakončena koulí. Náměstím prošla školka. Děti se vrhají dolů z kopce a paní učitelka je napomíná, aby dávaly pozor. Muž s bílou leteckou kuklou stanul ve zvonici. Jak vylézal z okénka ve snaze dostat se na střechu, rozezvučel zvon.

Jeho hlas přilákal na náměstí první diváky. Děti se bohužel již nevrátily. Bílý muž se vyšplhal až k tyči a nasadil si bílé letecké brýle. Vzduchem prolétla karta, jež se vytratila z balíčku, který se rozsypal na ulici. Bílý muž lehce nadechoval vzduch a nasliněným prstem zjišťoval směr větru. Na náměstí se objevila žena se šperkem na krku.

Muž s bílými leteckými brýlemi, mající v kapse piliny z dřevěného mostu, se oběma rukama chytl tyče kostelní věže, na jejímž konci byla koule. Poté začal obíhat kolem dokola, tyče se nepouštěje. Nejprve mu to moc nešlo, protože kostelní věže nemívají rovný povrch a ani tato nebyla výjimkou. Ale jak zrychloval, začal se odlepovat od věže. Lidé jej s údivem sledovali a zmrzlina jim pomalu tála na kornoutu. Za městem právě kvetly máky na poli.

 

Černý muž rychle letí vzduchem nad městem.

 

Bílý muž neustále zrychloval, vypadal nejprve jako sněhobílý kolotoč, na němž by se chtělo nejedno dítě povozit, poté nabyl vzhledu vrtule letadla. Po celém náměstí se kmitavě míhá bílý stín. Náhle se muž s bílou leteckou kuklou pustil a vyletěl do nebe.

 

Bílý muž rychle letí vzduchem nad městem. Přes své letecké brýle se dívá dopředu. Najednou spatří černou šmouhu, jež se blíží přímo k němu. Černý muž zahlédne na zemi, k níž směřuje jeho zrak, bílý stín. Muž s bílou leteckou kuklou a muž s černým pláštěm, který sfoukává svíce, se plnou rychlostí srazili.

Toho dne zapršelo, i když svítilo slunce. Z nebe padají drobné střípky. Padají na lidi, některé jako těžké kapky, jiné se jen pomalu snášejí k zemi. Několik lidí vytáhlo deštníky, děti však běhají radostně a snaží se chytat střípky na jazyk. Lidé učení zkoumali tento déšť pozorně a nemohli se dohodnout na tom, co tu přeháňku způsobilo. Na nebi se mezitím objevila černobílá duha.

 

---