Stárnutí cizího lesa

konec opravdu povedený, za to tip ;)

Má to v sobě svůj esprit - to je nepopiratelné! *

Zajímavé představy*

jo *

No, upřímně ti moc nevim.

Moc mě to nechytlo a i po několikerém přečtení jsem měl dojem mdlý, nevýrazný, s pachutí rozvodu a dřevorubectví.(?)

Nezvyklý způsob psaní s velkými mezerami na mě nepůsobí žádným novým efektem, jen mate. Svého času jsem zkoušel publikovat na písmáku básně v kapitálkách, mělo to podobný efekt, ačkoliv jsem si myslel, že tím nakrásně něco vyjádřím (protože na papír často píšu kapitálkama a vypadá to dobře).

Kdybychom báseň scukli, vypadala by takto:

pařezu krve mé

by ses nedořezal

 

vzpomínka kde pomíjí

tam šlahoun dřív vybíhal

svěží

 

a teď sněží

 

zdobí padlý kmen

sněhulákova hlava

 

volá mě jedním z jmen

ozvěnou která neustává

a do prázdnoty letí

 

bez závazků

odcházejí tvoje děti

 

...což není prakticky žádný rozdíl, jen v pohodlnosti čtení. Rovněž jsem nepochopil to Sko na konci. Je pravda, že občas má smysl do prologu vrznout vše a nebo větší část, aby se narušil stereotyp, ale tady to písmeno ten stereotyp už smazává i tam, kde by měl být nechán na pokoji. Prostě už moc kapric, nemá to žádný rozpoznatelný důvod ani krásu.

Těžký a komplikovaný mi taky přijde používání druhé osoby, která mezi dvěma případy na začátku a na konci nestaví žádný most, žádnou spojitost, nic. Nevím, ke komu v básni mluvíš, nedovedu si to představit. Rovněž poslední dvojverší není samo za sebe jasně vyložitelné a ve své enigmatičnosti kolem sebe nemá žádný jiný verš, s jehož pomocí by bylo možno ho rozklíčovat.

Ještě s tou sněhulákovou hlavou, která se tam najednou zjeví, poté, co nám nebylo řečeno nic víc, že nasněžilo (kdo ji tam dal? autor? oslovovaný? někdo další? a proč? puzzle o 2000 dílcích a já jich mám 50) a začne volat s nepřestávající ozvěnou, TO JE DOCELA PSYCHO.

Báseň ke mně nemuví, cosi blekotá. Cosi funguje, třeba spojitost mezi krví a mízou, tudíž autorem a stromem, kmenem a pařezem, odumřelým šlahounem a sněhem, vlastně ten začátek je docela dobrý, až od té sněhulákovy hlavy to začíná být divné a neochotné vyslovit se. A pak ty děti, které právě jsou ty závazky, takže odcházejí děti samy bez sebe, proč tam jsou najednou děti? eh

...z patosu do verbálních banalit: tak bych popsala svůj dojem z textu....("svěží - a teď sněží" až vtíravě, ba snad dokonce nechutně popícké..-))

A mám posuzovat prolog, nebo samotné dílo? :o)

Hezké! * (Ale TAK roztažené to být nemuselo)