Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLítání v oblacích
Autor
DeadKennedys
Lítání v oblacích
žižkovskej bar
sedíme o čaji
a skupina uječnejch ženskejch co vypadaj jako sekretářky na tahu nás zvědavě sleduje
lejou heineken
brzy bude hůř
Karel halasí na celej podnik jako obvykle
„Psychofarmaka jebej. Ty i já známe lidi co na nich frčej a víš moc dobře jak vypadaj, krajní řešení. Jestli začneš tohle zobat tak ti žádný sruby kreslit nemusím, na práškách se nikam nedohrabeš. Psychologa dej určitě, individuálku, když ti nesedi skupinovka.“
klepu rukou do stolu a kroutím si prsty
„Kennedy vole, tak zle snad zase není. Nikdy jsem nepochopil v čem máš ty kurva problém, mladý buchty na tebe berou jak kosatky na velrybu. Prostřídej to, pořiď si dvě tři kamarádky, nedívej se na to negativně a hoď se do klidu. Zájemkyň jsou mraky ne ? Stejně to je z toho, že nepícháš, diagnostikovali ti hypersexuální odchylku a ty držíš celibát. Píčovina. Podívej se na mě.“
Karlovi je přes pětačtyřicet, ale vypadá snad mladší než já
pod moirovským tričkem hrají šlachy na varhany
před týdnem se vrátil z Mont Blanc a večer má rande s jednou mladou kočkou
s jednou ze svých stálic
s jednou z mnoha svých stálic
dělá to tak co ho znám
nikdy neměl ženskou nad třicet
nikdy nebyl monogamní
lokty opře o pivní tácky a pokračuje
„Jak to dopadlo s tou Veronikou posledně ?“
„Nepostavil se mi“
tiše hlesnu
„Měl jsem čtyři piva a nepostavil se mi.“
Karel povytáhne víčka
„Hmm … kozy má supr, ale asi to není tvůj tip co …ale to je v hlavě. Proč si to zkoušel na ní, když tu snad můžeš mít kdykoli, to je něco jako Martina, to tě balí konstantně roky. Potřebuješ výzvu.“
„Chtěl jsem to tentokrát udělat jako holky a hned se s někým vyspat.“
můj hlas se ztrácí v místnosti
„Hned ?“
Karel zakroutí hlavou
„Za jak dlouho po kopačkách či cos to dostal?“
„Po šestnácti dnech.“
„Aha ! Takže jsi to chtěl udělat jako holky po rozchodu…tak to se nepovedlo … měls docela skluz…skluz asi šestnáct dnů.“
bar se otřese Karlovým zařehtáním
nesnáším jeho druh humoru
i když teď to není humor
ale realita
„Hele a co ta dreadařka před měsícem, sladkých dvacet tři, a to tělo …“
„Ujde.“ odtuším …
„Cože ? Ujde ? Žádný břicho, uplý džíny a luxusní zadek … ? Ukaž fotku tý svý nebejvalky, to musela bejt hotová Kleopatra, ne ?“
„Tak nějak.“
nadechnu se, ale Karel mi skočí do výdechu
„Ne, další čtyřhodinovej monolog jako posledně o tom jak je ve všem jedinečná už nesnesu. To fakt sorry.“
mlčím
„A co je s ní teď ?“
„Netuším.“
„Aleeee … Kennedy netuší…a co tvůj odhad, scanner, nahodit a vyhodnotit !“
je mi zle
strojová mašina v centrálním mozku se po třech měsících restartuje a chrlí slova
chrlí údaje
„Dva měsíce byla bez sexu, frustrovaná, plus brzo odjíždí plus interakce ve společnosti plus jsem jí rozzuřil, když jsem jí řekl, že jsem do ní zamilovanej…rovná se… okamžitej návrat ke kamarádovi nabíječi, protože to je jistota a na honem shánět někoho novýho než na koho je zvyklá je nevýhodné a žádná nevydrží ani den sama, po té odjezd, pak návrat a opětovnej návrat k nabíječi, kterej má silnou vazbu na její společnost, načež se jejich vztah postupně zoficiální a nějakej ten rok výdrže tomu i dávám, takhle to obvykle fachá, společnost je nadšená a všichni spokojený, všechno v zajetejch kolejích. Chceš to znázornit graficky ?“
Karel mi pěstí poklepe na hlavu
„Bingo ! Konečně tě poznávám, přestáváš lítat v oblacích a začínáš znova přemýšlet, dobrá zpráva je, že mozek šlape!“
začínám se třást
„Kurva nebul mi tady, dle toho co si povídal…nechat se sebou takhle vorat…“
„Ona za to nemůže..“
„No jasně ! A Breivika bys taky dokázal omluvit ? Normální, tuctová dvacetiletá hipísácká fuchtle ověšená korálema co si myslí, že když je trochu hezká tak si může dělat cokoliv…he he … někdo by jí měl předvýst, že na světě jsou mraky luxusnějších kočiček, stačí jen natáhnout ruku…ta měla narazit na mě, nestačila by se dívat.“
ruka mi sevře hranu stolu, z nozder vyšlehne pára a špičáky v horní čelisti povyrostou
„Tak jednak to není žádná fuchtle, víš o tom leda tak hovno.“
Karel se bezděky odsune od stolu
„A jednak … ty jsi nikdy žádnou nemiloval ?“
místností probleskne rentgenový paprsek a krátce obnaží lidské kostry
„Ne, nikdy“ sevře rty a s výrazem Belmonda pokračuje
„Lásku si nemůžu dovolit, je to brzda a já mířím k výšinám. A tobě radím to samý.“
přemýšlím co jsou výšiny
přemýšlím k čemu jsou výšiny
můj společník vytáhne mapu a ukazuje
„Záchytnej srub, tisícej kilák Kennedy, a pak dvěstě kiláků pustinou, nikoho nepotkáš, nikoho se nedovoláš, žádnej signál, nic. Po tom co budeš mít v nohách a na zádech to půjdeš počítej čtrnáct dní minimálně. Takže jídlo na čtrnáct dní a hlavně vodu, na prameny ani na déšť nespoléhej. A zainvestuj do GPS, mapa je v týhle oblasti nespolehlivá, sejdeš ze stezky, nenajdeš jí zpátky a je konec. OK ?“
prohrabuju si tejdenní strniště
„To zní dobře. Náročně.“
vysvětluje dál
„Další srub až tady u jezera. Měl by tam bejt převozník. Když ne, obejdeš ho ze západní strany, blíž k moři, je to lepší i kvůli počasí. Pak si z nejhoršího venku a skoro rovina až ke kruhu. To bys už měl přežít.“
oddychuji a v myšlenkách vládne prázdnota
„Neusínej mi tady. Hlavu vzhůru, je to supr trasa, hardcore, stokrát lepší než podělaný Španělsko se záplavou turistů a lacinejch kund. Ty můžeš píchat tady nebo na koncertě za rohem. Tohle je Odinovo království ! Zběsilost, zvířeckost, bude se ti ta zem líbit, přesně pro tebe.“
nadšení z něho srší
z jukeboxu se valí Hudba Praha
holky u vedlejšího stolu zpívaj a jedna nás požádá o zapalovač
počet heinekenů stoupá
vysoký kozačky a na zimu zatraceně krátká sukně odhaluje dokonale vyholený nohy
Karel bleskově vyhoví a rozhoří se barová konverzace
„Můžeme si přisednout ?“
čas opustit kolbiště
Karel odchází kolegiálně se mnou
ostatně plán na dnešek už má
na ulici do sebe vtáhnu směs smogu a vlhkosti
náhle
náhle se na mě můj suverénní kamarád otočí
„Jak jsi se ptal na tu otázku …
jo, miloval …
je to dávno, ještě jsi mě neznal, byl jsem mladší než ty
… Marcela …
myslel jsem, že my patří svět … že nám patří svět…
opustila mě…
nakonec se ukázalo, že to celou dobu táhla ještě s jedním klukem z maratónskýho oddílu. Spala s ním pořád.
Já s ní jenom jednou a ještě to bylo nepovedený
… byl jsem s ní dva měsíce…
strávil jsem týdny na umělý výživě
pět let v ústavu…
když jsem odtamtud vycházel nezbylo ze mě nic…
předtím jsem měl našlápnuto do atletický reprezentace…už jsem se k tomu nikdy nevrátil… od tý doby jedu sólo výpravy…vlastně od tý doby jedu sólo…“
viděl jsem Karla lámat azimutový rekordy
viděl jsem ho na fotkách z lednovýho přechodu Alp na sněžnicích
viděl jsem ho podnikaním v outdooru vydělat majlant
viděl jsem ho sbalit ty nejluxusnější mladý holky
viděl jsem ho uspět tam kde se ostatní ani o nic nepokusili
a dnes vidím životního šampióna jak mu spadly ramena
brada se nekontrolovaně třese
a sliny z pusy se mísí s těmi z očí
trvá to vteřiny ve kterých odtikává věčnost jeho života
popotáhne
„naposledy jsem jí viděl před deseti lety…
ztloustla a má dítě…
holku…
uštvaná matka samoživitelka…ale pro mě …nemám na to výraz.
Nemá cenu ti povídat, co jsem vystřídal léků, dneska neberu už vůbec nic, pomohlo to, přežil jsem a zaměřil se na jiný věci…
nemám ani děti…
snad.“
hořce se usměje
„Kennedy…
ani když si lil litr tvrdýho na den a já už myslel, že to brzo odpískáš…
ani tehdy si neměl tak tupě prázdnej výraz, co máš teď…
co tě znám, ještě jsem tě takovýdleho nezažil…
před měsícem jsi tu seděl jak rozsvícená halogenová žárovka a nezastavil příval žvanění o jedný buchtě.
Kolem ní se svět netočí. Smiř se s tím, byla ona, přijde další a pak další a další..
Ženskejm na tobě nezáleží, seš jim volnej, pokud nemáš co nabídnout a neumíš toho využít. Nemyslí na tebe jako ty na ní.
Počítaj.
Zmáčkneš tohle tlačítko a stane se tohle, zmáčkneš druhý a bude přesnej opak.
V žebříčku hodnot u většiny lidí není nějaká láska ani v první desítce.
Ono nic takovýho ani neexistuje…hormony, neuronový vazby, vrozený a získaný chování, vzpomínky, požadavky, nároky, společenský zákony, vztahy mezi kámošema…
buď to dohromady funguje, nebo ne…
tohle nejsou severní hory, tohle není sto kiláků v kuse, tohle není sport…
odvaha, přímočarost, vůle, zabejčenost, čest ti nepomůžou, nemáš takovou moc, abys to změnil
neprorazíš
smiř se s tím a zapomeň…
věř svýmu instinktu, svojí hlavě, svojí logice, svý inteligenci a zkušenosti, chytrej seš na to dost.
Byl jsi upřímnej, chtěl si postavit vzdušnej zámek, řekl jsi, že jsi zamilovanej.
A nemáš nic.
Já holkám taky říkám obvykle pravdu.
Lžu jenom v nejdůležitějších věcech.
A mám je všechny.
Mám je rád, ale nezamilovávám se.
Sex a náklonnost.
Ani si nevzpomenu, kdy jsem naposledy dostal kopačky.
Za posledních deset let snad ani jedny.
Ať ti ženská říká cokoli tak to neposlouchej, věř sám sobě.
Dej na jejich chování, ne význam slov.
Jestli chceš přežít v džungli, musíš se chovat podle jejích zákonů.“
Karel si chytne roztřepanou bradu a pomalu se vrací do normálu
„Myslíš někdy na Marcelu ?“
„Každej den.“
rentgenová záře nás svlíká z kůže na žižkovský ulici
přírodní výběr háže kopí za kopím
někdo se směje
lidé kolem
domy
auta
silnice
chodníky
obrubníky chodníků
podáváme si ruce zkroucené v podivné, rozklepané křeči a beze slova se loučíme
město je nepřívětivé
světla lamp mají zrzavou barvu
odrazy skel aut se míhají zrzavě
zrzavý kaluže
nazrzlý měsíc
dozrzava zabarvenej kouř cigarety
držím si rukou bradu a moje ruce chytají zrzavý nádech
Bože
příhodnější čas na blesk snad už mít nemůžeš
zrzavej blesk
nic nepomáhá
když tu úplně obyčejně nejsi
9 názorů
Kantáta na zadním sedadle
08. 02. 2013Hodně dobrý a krutě upřímný. Těžko říct, co na mě mluví silnějc, jestli dějová bezprostřednost nebo kvalita stylu. Přirovnání, popisy, myšlenkové šmahy ze strany na stranu a slovní balet na prostoru větných miniatur. Nakolik je toho text schopen, prožívám s autorem vlny myšlenek tam a zpět. Jen bych k tomu přidal apel nezemdlívat v bezradnostech a smutcích. Rozlámaný srdce vypadaj krásně rozdrolený v barevných mozaikách sladcehořkých příběhů, ale sedět jak hromoda beznaděje a rejpat se ve starých (nebo čerstvých) ránách, to je přijatelná kratochvíle, ale dost bezvýchodný světonázor. Tak jen tak, že i přes sebezrzavější blesk to chce jít dál, ke srubům. Ale jinak díky!
DeadKennedys
30. 12. 2012Trauma : Že dáváš tu délku ...
DeadKennedys
23. 12. 2012srozumeni : Tak to jsi hrdinka.
DeadKennedys
23. 12. 2012David : Já tě chápu. Máš pravdu. Taky to není žádnej pokus vytřískat z tohodle stylu jakejkoli potenciál, je to jen strojovej záznam jednoho večera.
DavidPetrik
22. 12. 2012Rozecetlo se to bajecne. Hrabal strihnutej Bondym. Nejenom trefne a vystizne, ale i vtipne. Jenze po nejake dobe jsem prestal ztracet zajem: text me nakonec odradil nedostatkem sveho vyvoje. Ze slibneho zacatku se vyklubal monotonni zaznam. Pritom tenhle styl ma takovy potencial. Proskrtat, promyslet, co je uvnitr.