SMRT V SAMETU

Když v roce 2009 vydal Petr Hájek knihu Smrt ve středu, strhla se kolem ní nevídaná kanonáda. Hájek s otevřeností sobě vlastní popisoval, jak silně je dnešní civilizace ovlivněná médii. Jak snadno vítězí (bez ohledu na skutečnou realitu) ta pravda, která je dostatečně dlouho a dostatečně barvitě čtenářům a divákům předkládána. Na konci roku 2012 vydává další knihu - Smrt v sametu. Hodnocení, kterého se dočkala v českém tisku, bylo možná ještě kategoričtější než u předchozí knihy: Hájek je hradní šašek, náboženský fanatik, nenávidí Václava Havla, protože ho označuje za Antikrista...

To sice Hájek opravdu ve své knize píše, ale zasazuje to širšího kontextu a vybízí čtenáře k přemýšlení. Není to jednoduché čtení a přiznávám, že některé pasáže budu muset číst několikrát, abych jim dost porozuměl. Ale přistoupil jsem k té knize bez předsudků a zášti, možná s trochu spikleneckým pocitem, že se nenechám zviklat negativními reakcemi v médiích. Navíc jsem četl Hájkovu předchozí knihu, tak jsem tak trochu tušil, do čeho jdu.

Hájek má schopnost poutavě propojit i zdánlivě nesouvisející události a vyvodit z toho souvislosti současné. Můžeme ho mít za obratného mystifikátora. Jeho text působí konzistentně a laický čtenář v měm asi nenajde faktické mezery nebo rozpory. Můžeme ho mít za katolického fundamentalistu, Hájek přeci není z opice. Ale když bereme vážně televizní "zpravodajství", proč aspoň na chvíli nevzít vážně Hájka jako dobře informovaného analytika? Zásadní linií Smrti v sametu určuje vztah současné civilizace, zejména té "vyspělé" evropské, k Bohu. Autor na mnoha příkladech ukazuje, jak se "plíživě" stává "vědecký ateismus" nosným pilířem současného společenského a politického života. Pro ilustraci dva názorné příklady:

1. Petr Hájek nás nenápadně upozorňuje na pokrytectví Evropské unie: "...je symbolické, že tvůrci Ústavy Evropské unie přes protesty Vatikánu v preambuli odmítli zmínit křesťanský původ evropské civilizace, zato se výslovně odvolali na francouzskou revoluci: Inspirujíce se evropským kulturním, nábořenským a humanistickým odkazem...". Ano, přestože mnoho biblických obrazů proniklo i do lidové slovesnosti, náboženství z výuky základních škol nenávratně zmizelo (u nás díky 40 letům komunismu, ve zbytku Evropy mizí postupně). Pomiňme marginální vliv speciálních křesťanských škol.

2. Havlovo heslo "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí"...pravděpodobně vychází z hesla na presidentské standartě, kde od dob Masarykových stojí PRAVDA VÍTĚZÍ. To, že Masaryk měl ke katolíkům poměrně negativní vztah, je známo. Vzpomeňme jen, že patřil k zakladatelům církve československé husitské. Jenže úplně původním zdrojem je biblické SUPER OMNIA VINCIT VERITAS, tedy "Boží pravda vítězí nade vším" . Když si ta hesla přečtete v obráceném pořadí, zjistíte, jakého stupně zobecnění (též by se dalo říci vyprázdnění: jakou pravdu asi myslel?) se podařilo dosáhnout Havlovi.

Havlovi (a Klausovi) je v knize věnováno hodně pozornosti. Bývalý president už není víc než rok mezi námi, takže už je možná načase začít s hodnocením jeho přínosu. Hájek se do toho pouští s vervou sobě vlastní, porovnává způsob politického myšlení obou Václavů. Nemá smysl čtenáře unavovat citováním protikladů obou těchto mužů, koho to zajímá, má možnost si vše přečíst v originále.                              Ale jeden osobní postřeh, který ve mě kniha vyvolala, bych přeci rád zmínil: Pamatujete se na televizní upoutávky z natáčení a pak z premiérového uvedení Havlova filmu Odcházení? Denně jsme byli masírováni podrobnostmi ze zákulisí. Přesto návštěvnost filmu po prvních měsících, kdy by měl být divácký zájem největší, překročila jen stěží čtyřicetitisícovou laťku. Jako by Havel už nikoho nezajímal. Když ale loni před vánoci Václav Havel zemřel, Najednou se zvedla vlna zármutku, téměř až nevídaná v jinak velmi ateistické České republice. Pozoruhodné, že? I na to nabízí Hájek ve své knize odpověď.

Aktivita, s jakou se Petr Hájek pouští do obhajoby křesťanství, v některých chvílích hraničí až s posedlostí. Možná má autor pravdu, Bůh se z našeho okolí vytrácí a hodně lidí si nedá práci, aby si ho aktivně našli. Jenže se nabízí, hájkovským pohledem na jeho vlastní knihu, ještě jedna verze: co když právě křesťanství je jedna velká mystifikace, dva tisíce let opakovaná historka se stala "pravdou", o níž se prostě nediskutuje, protože to jinak být nemůže...zrovna teď, o Vánocích, nemusí taková úvaha vůbec být na škodu. Copak před Kristem se neslavil ve stejné době Slunovrat?

---------------------------

Hájkovu knihu je dost obtížné žánrově zařadit. Pohybuje se na hranici mezi politologií, literaturou faktu (s bohatým rejstříkem citací v závěru knihy) a spikleneckou teorií.Vydavatel ji zařadil do kategorie "historie". Možná právě toto "mezioborové" balancování dává knize nádech kontroverznosti. čtenář si, i pod vlivem velmi negativních reakcí v tisku, může připadat jako že čte nějakou "zakázanou knihu". To ale stejně tak dobře může být mistrovský marketingový tah autora. Mimochodem: velmi rád bych si přečetl nějaký opravdu věcný rozbor kvalifikovaného odborníka. Ale asi se ho nedočkám, tak budu dál média a politiku posuzovat aspoň částečně prizmatem téhle pozoruhodné knihy.

Smrt v sametu - Petr P.Hájek

Vázaná, formát 145x205 mm, 320 stran 

ISBN 978-80-87423-38-7                                                                                                                 

vydalo nakladatelství Daranus 2012