Schody

                            SCHODY
 

Když se člověk zamyslí nad tím, co nejvíc nenávidí, tak to jsou většinou války, rodiče, vláda, sourozenci, chřest a učitelé, ale u mě tomu tak není. Přemýšlel jsem a jednoho těžkého rána jsem na to přišel. Tím největším nepřítelem lidstva, jsou schody!!! Každý den se nám jen pletou pod nohy, jako nějaký bezdomovec, co Vás zpomaluje, když utíkáte na autobus, či metro. Jsou jezdící, dřevěné, kamenné, z betonu či kovu, ale jsou to pořád mrchy. Každý jinak velký, také jinak dlouhý, ale ať tak či tak, pořád nás jen šikanují. Pokud se nad tím zamyslíte, tak jsou schody opravdu všude a tím myslím opravdu všude.

Například ráno vstanete z teplounké postele a jako první, co uděláte je, že sestoupíte první schod a to i ten nejtěžší, protože komu by se chtělo z postele. Pak se oblečete a jdete pryč z domu,
ale abyste mohli, tak musíte sejít (v případě mého bývalého spolužáka zase vyjít) ty SCHODY,
potom otevřete dveře a tam je krásný čerstvý vzduch, modré nebe a sem tam nějaký ten poletující cosi a… Ano zase ty SCHODY!!! Byť jen jeden když bydlíte v rodinném domku, či spousta jelikož bydlíte v paneláku, tak tam prostě jsou. Když se vydáte na MHD a pozorně se rozhlídnete, jsou všude u domků i u popelnic, podchodů, nadchodů i mostů.

Jakmile dorazíte na zastávku, tak je to tu. Přijíždí autobus a už když z dálky je možno poznat, jaký typ autobusu to je. V tu chvíli se chytáte za čelo, lomíte rukama a hlavou Vám proběhne: „Aaaa to je ten, co má schody!!!!“. Pokud by přijel ten tzv. „bezschoďák“, tak stejně ten jeden schod uvnitř je. Jako by nás už tak dost neokupovaly!!! Když dorazíte, kam potřebujete, tak vystoupíte z autobusu, rozhlídnete se a všude kolem jsou zase SCHODY. Ze všeho nejhorší je, když jdete do centra, tam jich je opravdu až moc. Člověk, co to vymyslel, by se nad sebou měl asi zamyslet. Nicméně pokud překonáte horor, skládající se jak z normálních schodů, tak z těch jezdících, tak musím projevit své nadšení, že v metru opravdu schody nejsou. Jenomže když vystoupíte, jako by horor neměl konce a schody jsou tu zase.

Upřímně řečeno, neznám místo v Praze, kde by se dalo vystoupit a SCHODY by tam nebyly. Venku je to jako všude jinde, všude jsou schody vepředu, vzadu, dole někdy i nahoře. Pokud ovšem budete přesedat, tak máte před sebou zase tu nenávist, že přijede něco, kde je Váš vstup podmíněn tím, že vyjdete několik SCHODŮ. Pokud je Váš směr jen na pár minut chůze, tak se nesmějte,
je tu spousta SCHODŮ, do kopečka či z kopečka, které Vás zavedou tam, kam potřebujete.
Projdete poslední zatáčkou a pokoříte poslední schod a pak najednou?! „No ne. Škola. A co to tam je??? SCHODY!!!“ Ty mrchy se rozhodly buzerovat i na místě, které už tak není moc oblíbené.
Určitě za to zčásti mohou SCHODY. Hrdě se vydáte tím směrem, a když vejdete dovnitř, vzpomenete si, že musíte od šatny, pak do učebny a pak do jiné, jiné a opět jiné.
Představuje to všechno hromadu schodů, co se Vám jen smějí a užívají si Vaší bezmoci. Pak se ozve zvonění a řítíte se pryč. Ani nevnímáte schody, protože se těšíte na pivo, či jen na to, jít ven za přáteli. Rozrazíte dveře školy a potom? SCHODY!!! Opravdu jsou tu, není to žádná noční můra,
ale hnusná realita plná schodů. Mimochodem, Vy, co chodíte do práce, se moc nesmějte, jelikož máte to samé, ale u Vás to je práce a ne škola.

Poté, co si prožijete ráno podruhé, ale tentokrát cestou domů, kdy jste vzhůru a už víc vnímáte ten počet schodů, co ujdete, tak jen shodíte tašku a jdete ven. To vás ale neochrání před tím, že než tam dorazíte, tak musíte zdolat zase ty SCHODY. Jdete se někam pobavit, či jen posedět, ale i tak ty schody tam prostě jsou a budou Vás otravovat i v ten čas, kdy si chcete odpočinout a povídat si s ostatními. Nejhorší, co se Vám může stát je asi to, když vejdete do hospody, kde mají nahoře plno, tak jdete dolů (či naopak), ale abyste tam mohli, tak se na Vás už smějí schody, které vám brání v posezení.
 

Při odchodu začíná asi ta nejhorší část a to ta část, kdy se pod vlivem fermentovaných rostlinných nápojů snažíte dostat domů. Ve chvíli, kdy dorazíte domů, ovšem nastává jistý problém. Hádáte dobře, jsou to SCHODY, ale tentokrát jen ty dřevěné, jelikož jejich vrzání Vás prozradí a nastává problém u rodičů či přítelkyně nebo ženy. Vy pak máte průser a můžou za to jen ty debilní schody. Pokud toto nepříjemné téma pomineme, nadále je tu stejně problém a to ten, že od sladké postele Vás dělí jedna hnusná věc. SCHOD. Poslední nepřítel před spánkem, na Vás nikdy nezapomíná a vždy se připomene.

A víte co je na tom nejhorší??? Že víte fakt, že zítra to začne na novo, ale nemůžete s tím absolutně nic dělat.

Tím bych asi ukončil své milé dílo o tom, jak nesnáším schody. Ovšem teď mi tak došlo… Napadá mě jen jedna dobrá věc na schodech. Dají se použít jako výborný odkládací stoleček, který se Vám nepřevrhne, ale někdo Vám věci na nich můžou nečekaně rozšlápnout, nebo skopnout. Takže beru zpět… JSOU TO SVINĚ!!!