60. SUPERKOULE - první krok - č. 1

První krok

Je první září. Tomášek vstává a těší se do první třídy. Snaží se vzbudit babičku, jenže ta spí jako šípková Růženka. „Kdo se mnou půjde,“ přemýšlí Tomáš. 
Skutečně to je problém. Maminka mu zemřela na předávkování už když mu byl jeden rok a otec, ten je ve výkonu trestu. 
Chlapec se strojí. Bere si tu parádní bundu od Ježíška. Kalhoty, čepici a šálu. Jen boty mu dělají potíže. Ještě neumí zavazovat tkaničky. „Ale co? Proto jdu přeci do školy, abych se to naučil. Ještě jednou se marně pokouší probudit babičku, než zaklapne dveře bytu. 
Vychází ven na ulici, kde potkává Kubu s maminkou. Kuba je jeho nejlepší kamarád a k jeho mamince chodí pokaždé když je mu zle. Vždycky se mu dívá do krku a poslouchá jak mu tluče srdíčko. „Ahoj Kubo,“zdraví ho paní Jánská,“ kdepak máš babičku.“
„Doma. Ještě spí?“
„Spí? To je zvláštní,“ diví se paní Jánská. „Pokusíme se jí probudit ano?“
„Proč ne,ale myslím, že se nevzbudí. Já to zkoušel mockrát.“
Paní Jánská zvoní. Kuba zvoní. Tomášek zvoní. A nikdo neotvírá.
“Máš klíč?“ napadá paní Jánskou
„Mám,“jásá Tomášek a už tahá klíč z krku, kde se mu houpe na zelené šňůře.
Vyzují se a vstoupí dovnitř. Paní Jánská hned do ložnice. Babička stále ještě spí. „Paní Váchová,“ třese se sní lékařka,“ probuďte se. 
Tomášek začíná mít strach : „ Co je babičce.“
„Ještě nevím Tomáši,“odpovídá paní Jánská a znovu, silněji třese s babičkou.
„Ona je mrtvá?“ ptá se nečekaně Kuba a Tomáškovi z očí tryskají slzy.
„Není Jakube. Není,“ říká s naprostou jistotou Paní Jánská s přiloženými prsty na krční tepně babičky.
„Tak co je s ní,“ vzlyká Tomáš.
Doktorka Jánská se znovu pokouší probudit svou sousedku. Užuž to chce vzdát a volat záchranku, když se babička hýbe a zpod jednoho záhybu deky vypadává krabička diazepamu.
„Aha, tak je mi to jasné,“ ťuká se do hlavy doktorka. 
Babička mžourá do světla lustru : „Co se stalo?“
„Asi jste to přehnala s léky paní Váchová. Ale všechno bude dobré. Já teď odvedu kluky do školy a přijdu se na vás podívat?“
„To jste moc hodná,“ děkuje babička a otáčí se na dosud plačícího Tomáška,“ to sem to zvrtala viď? Takhle ti pokazit první krok.“
„To nevadí babi. Hlavně když ti nic není.“