Tetinka I.

Dveře se prudce rozevřely a nad jídelním stolem se zatočil čerstvý vzdoušek přímo ze zahrádky. Všichni strávníci s tvarohovými knedlíky s meruňkami naducanými tvářemi zvědavě zvedli oči od talířů.

"Tak mě tu máte, děti!" zaburácelo z jícnu korpulentní dámy a stoletá kabela plná bůhvíčeho letěla na známé místo do kouta kuchyně. TETINKA!!!

Pět párů dětských nožiček se se šťastným vřískotem vcukuletu vrhlo ke dveřím a zavěsilo se ke stříbřitým řetězům na tetinčině šíji.

"Pomalu, pomalu, divoženky, umačkáte mi blúzičku," naoko pohoršeně zahartusila tetinka. Postupně sundávala dětská tělíčka z krku a dřív, než se jejich botky dotkly podlahy, láskyplně políbila každou z holčiček na čelo. 

"Odlož si, Marie, pojď a posaď se, musíš být vyřízená z cesty," konečně se dostala ke slovu také potěšená domácí paní a pevně objala sestru na přivítanou. "Bože můj, jak dlouho jsme se neviděly!?"

........