Tetinka II.

"Zavdej si, švagruše, medicíny, ať pobyt u nás přežiješ. Sám jsem letos pálil z těch dvou stromků na zahradě, víš? Teda s naším sousedem, ale starý Jura jen tak profesionálně dohlížel. Moje první! Tož na zdraví!" pochvástal se Jakub a se štamprlí pravé domácí slivovičky ve výši nosu spikleneckým okem mrknul na Marii. 

"Hmm, dobrá, moc dobrá, Jakube. Na jazyku nepálí, v hrdle hřeje a po celé puse voní", pochvalně mlaskla mlsným jazykem, "to si nechám líbit. Ale jen malinko, abych neurazila, znáš mě, že tohle není právě můj oblíbený šálek," ocenila Marie zdvořile, ale zcela upřímně švagrovo dílo. 

"Tak a teď povídej, co nového tam u vás", zvědavě pobídla sestru Amálka. Před sedmi lety sebrala Marie všechny své saky paky a s bzučákem v hlavě, že všude jinde kůrka chleba lahodnější, opustila rodnou ves. Pravda, narození paterčat ji přimělo strávit ještě pár neplánovaných týdnů doma, ale po půl roce chytla nový vítr do plachet a pak už se ukázala jenom jednou do roka, vždy, když měla malá pětka narozeniny. "U nás všechno při starém, jak sama vidíš, jenom ty rozvery nám rostou jako z vody", rozjasnila tvář tím hrdým úsměvem šťastné matky. "Nejkrásnější chvíle ze dne, když už jsou všechny v posteli."

........