Tetinka III.

"Spíš?" zazvonilo Marii uvnitř ucha, že málem přišla o poslední zbytky sluchu. V úleku rozhodila oběma rukama, až jimi polštář, zmuchlaný prve napůl pod hlavou, napůl pod bradou, katapultovala přímo pod noční stolek na opačné straně dvojlůžka. V tu chvíli na posteli neseděla s vytřeštěnýma očima sama. Kam rozespalým zrakem dohlédla, tam se na ni pitvořila vyděšená dětská tvářička se zkříženými dlaněmi přes dokořán otevřenou pusu.

"Vy potvory, která z vás to byla?" chytla Marie oběma rukama za drobná ramínka pevně tu, co ji měla nejvíc po ruce.

"Já nééééééééé!" zapištěla fistulí nejmladší Kalupinka. "To Bětuška, tetinko, Bětuška!" snažila se jako hádě vykroutit z tetina stisku.  

"Kecá, tetinko, to není vůbec pravda!" ještě hlučněji se hájila nejstarší Bětuška a užuž se natahovala, že prckovi jednu natáhne. Ale to už se obě bláznivě smály a přidávala se také ostatní děvčátka i s tetinkou. Na posteli vmžiku pět pružných těl vytvořilo pestrobarevnou pyžamkovou hromadu a mýlil by se, kdo by počítal s tím, že ji snadno rozplete.

Ano, tak to u Baráčků měli rozděleno: nejstarší z pěti princezen Bětuška, nejmladší Sára, které beztak nikdo odmala neřekl jinak než Kalupinka. Mezi nimi Petruška, Mirenka a Klaudie, přesné pořadí jejich narození už nebylo pro běžný život nijak podstatné a nikoho to tím pádem netrápilo. V podstatě to byla taková  "malá pětka", nerozlučná ve všech možných skopičinách. 

........