Tetinka IV.

"Dobré ráno vespolek,. rodinko," rozhlédla se Marie důkladně po vskutku prostorné kuchyni s obrovským stolem ve tvaru oválu uprostřed.

"Sedni si ke mně, tetinko!" 

"Ne, sem ke mně!"

"Ne ne, ke mně si sedni," zaškemralo patero prosebných hlásků takřka jednohlasně.

"Nezlobte chvíli tetu, housata, tady má svoje místo," přehlušila Amálka dětské štěbetání a uvolnila sestře svoji židli.

"A ty?" rozhlédla se Marie a očima hledala v blízkosti další volnou stoličku.

"V pohodě, už jsem po snídani. Kávu nebo čaj?" pootočila se Amálka od kredence, aby zachytila Mariinu volbu, zatímco do varné konvice vtékala voda z vodovodu.

"Kávu si dám, Ami, ať se proberu. Večer jsme to trochu přetáhly. Ale příjemně. Už dlouho jsem si s tebou nepopovídala tak dobře jako včera. Nezlobí se Jakub, že jsem ho okradla o noční čas s tebou?" potutelně se usmála a vzala do ruky první krajíc voňavého chleba, aby si namazala máslem a medem. Taková dobrota!!! Máslo ujídala Marie z každé čerstvé čvrtky odmalička jako malá myš. Jen tak, bez ničeho. Ani dnes, když se k němu přichomýtne, jím nešetří. Mnohdy vrstva másla předčí sílu krajíce. Ať!

........