Klid v duši

Dáš si kafe? Rozpustný, jo?
Sedám naproti němu.
Popíjí, nabízí oplatek. S úsměvem odmítám.
Jen tak mluvíme, O všem možným.
Ženě se skvěle vyhýbáme.
Tak co dneska podnikneme?
Vím co má na mysli.
No, o tom jsem s tebou chtěla mluvit.
Mně už není dvacet, abych si jen tak užívala – jestli mi rozumíš.
Chvíli mlčí.
Jo, to chápu.
Nepodívá se na mě.
A fotku mi asi už taky nepošleš, že?
Ale jo, na památku.
Dopije kafe, na stole nechá padesát korun.
I když se bráním, že kafe je na mě.
Dá mi pusu a odchází.
A mně spadne ze srdce kámen.
Že mám opět klid v duši.