Růže pro Salome

V městě jež není 
kde padlým andělům shořelým na holuby 
planou v očích jeřabiny    
tam ti Salome z nákladního nádraží 
pošlu růži bez hlavy v prázdném vagonu na uhlí
jestli ještě zatoužíš stisknout samotu mezi stehny 
a ráno dopít s tím výhybkářem kávu studenou jako zima 
jehož osudem je zatančit ti
za tvými zády až ve zšeřelém pokoji, věčnost vteřiny zapalovaných cigaret
vytvoří stín odchodu 
pak ve dne se setkáme 
v laciné jídelně kam chodí nad novinami zapomenout učitel tance
kde pití staví přesně doprostřed tácků    
a poznám tě podle noci pod očima
jako bys do rána chodila Paříží
a hledala mne v každém, který tě nazval Marianou
i když vlastně vůbec nevíš, kdo jsi 
když tak brzy není slunce větší než srdce včely
záchodky páchnou jako bych přestupoval před revolucí v Berlíně  
hvězdy se staly barvami na semaforech   
a zdá se, že budu smět ji v náruči nést jako dítě
postelí