Kája

Roky života se toulám svým životem jako pes bez pána. Odkázán na samotu a nevlídnost svého okolí se zpomaluji proti své vůli měním na něco čím nechci být. Po čase přemýšlím od rána do noci co je špatně. Jak je možné ,že všichni kolem mě jsou šťastní a mají radost z toho co dělají ale já i když dělám to samé tak nejsem? Proč když se něco velkého podaří lidé se objímají ,mají radost a gratulují si ale já jen stojím dál od nich se sklopenou hlavou přičemž mi hlavou prolétávají myšlenky „hmm fajn ale mohlo to být lepší“. Pokaždé když se někdo přiblíží tak ho odeženu slovy pryč tak rychle jak jen to jde. Pokud má někdo problém a jde za mnou tak mu sice pomohu ale o jeho přátelství nestojím. Jsem snad z jiné planety či nějak postižený? Nemůžu o tom přemýšlet ale chci znát odpověď.

Byl všední den v naprosto normálním měsíci když jsem se bavil s lidmi co jsem znal. Slovo dalo slovo a hádka dala hádku. O chvilku později jsem už ale dělal něco čemu jsem nevěřil. Kdo by to byl řekl že díky tomuto získám nový smysl života. V posledních chvilkách hledání jsem se zastavil a nemohl jsem uvěřit svým očím. Přede mnou byla fotka nádherné bytosti s výrazem ve kterém byla potlačovaná láska a bolest ale mě to i tak okouzlilo. Dívám se pořádně na minimální informace o tomto báječném stvoření a všímám si kolik toho máme společného a nemohu se z toho pořád vzpamatovat. Po chvilce začnu uvažovat jestli se jí mám ozvat nebo ne. Bude mít určitě spoustu nabídek od lidí kolem a mě si přece nevybere nemám štěstí.

Lhal bych kdybych řekl jak dlouho jsem koukal na její fotku a ani nevím co ale něco mi dodalo odvahu jí napsat. Nebyla to žádná zpráva na tisíc řádků jen krátké „ahoj“ a pár slov jaký jsem. Odešel jsem od počítače a když sem se za pár minut vrátil koukl jsem na e-mail a tam byla odpověď. Nemohl jsem uvěřit že mi odepsala tak jsem nemarnil čas s odpovědí a hned sem jí napsal na zpět. Po chvilce jsme zjistili že jsme si opravdu hodně podobní a navíc že máme pár společných přátel. Domluvili jsme se na setkání a já za ní přijel hned jak to šlo. Seděl jsem na zastávce autobusu v kabátu s kloboukem a koukal jsem jen na své nohy bál jsem se zvednout hlavu. Chvilku na to něco slyším a dobře vím že to bude ona jelikož je to jasný zvuk těžkých bot.

Najednou je to tu. Stojí přede mnou a já se neodvažuji zvednout hlavu. Koukám jí jen na kabát,kalhoty a jak jsem si myslel těžké boty. Pak na mě poprvé promluvila a já věděl že tu hlavu zvednout musím. Chvilku jsem sbíral odvahu a pak mi hlava mířila nahoru. Jak můj pohled stoupal nemohl jsem uvěřit jaká nádherná slečna přede mnou stojí. Dlouhé černé vlasy,krásné hnědé oči,dokonalá postava,usměv pro který by mohla vypuknout i válka. Nedokázal jsem nic říct ,jen „ahoj“ . Hleděl jsem jí do očí které mě spoutaly natolik, že i kdybych chtěl nedokázal bych na ně přestat koukat. Po chvilce jsme se sebrali a odešli na krátkou procházku po okolí. Celou cestu jsme po sobě pokukovali a povídali o všem možném co nás napadlo. A už po pár schůzkách jsme se rozhodli že spolu budeme kráčet život ve všem dobrém i zlém.

Stala se spousta věcí které jsme ani jeden nechtěli ale vše jsme dokázali překonat a stále se snažíme vše jen vylepšovat.

„Dlouho jsem lásko přemýšlel jak popsat své city k tobě a vím že to nikdy nedokážu slovy ale činy mohu.Jsi pro mě vším na tomto světě a vždy budeš.Když se ti dívám do tvých očích tak si připadám jako bych padal studnou z toho světa a pomalu se přede mnou otvíral svět který jsme si my dva vybudovali z našich vzájemných citů. Jakmile tvé vlasy zavlají tak společně s pohledem mi připomínáš bytost z jiného světa ,která byla stvořena proto aby mě sváděla. Když se usměješ naplní mě pocit štěstí a radosti.Najednou vím že je vše lepší a vše bude v pořádku. Tvé objetí mi zahřívá srdce na tisíce let ale i tak chci stále víc. Vždy když jedu za tebou připadám si jako bych měl právě spatřit něco co se stane jen jednou za život a také to tak je protože každá chvíle s tebou je neopakovatelná. Jsi ta nejzářivější hvězda kterou lze spatřit na noční obloze. Když jsem bez tebe připadám si jako bych měl každou chvilkou umřít protože každá vteřina bez tebe je jako tisíc let. Nedokážu si představit že bych bez tebe někdy měl být a ani se o to nechci pokoušet protože tomu tak nebude........ miluju tě a vždy budu lásko“

Vím že ti tímto nemůžu dokázat jak moc tě miluju ale jsi to jediné co do života chci a neopustím tě. Chci tě učinit nejšťastnější na této planetě a věřím že se mi to podaří.