taje

 

 

 

po týdnech úzkostně zapnutých

knoflíků a nohou v izolaci

břečkou ztěžklých bot

jistě i vycpaných listy novin

kdy

mi všechny početnější skupiny lidí

připomínaly pochody smrti

se ulice opět naplnily

       setkáními

a střechy se v chvatu

sebeobrany zbavují nánosu

tuhé sněhové plsti

 

v jednom z takto odhalených podkroví

bych mohl spatřit ženskou

právě dostávat své

       sny

já zatím dlouhé minuty pozoruju

úskoky děcek

i jejich dozorkyň

před nepřesvědčivě zlatými výbuchy

tajícího sněhu

co dopadá do moře

žaludečních šťáv

vydávených vlkodavem

 

 

 

 

---