Slečna D

Dlouho jsem nepozorovala oblohu,

zvědavě jsem dnes zaklonila hlavu,

ve smutku svém,

snad v polobdělém stavu.

Dnes má nebe modrou zář

jak Tvoje oči,

slunce hladí moji tvář,

na tvářích mi usychají slzy,

nemám sílu dál již plakat,

nechci vidět jasnou zář,

černé myšlenky se mi hlavou honí,

hlava zoufale se točí.

Slovu deprese jsem se dříve smála,

nevěřila jsem v bolest duše,

to jsem ještě uměla snít,

radovat se ze života,milovala...

Dnes však konstatuji suše,

chci jen spát, nechci bdít,

duše má mě bolí tak,

že nechci se již probudit.

To slovo deprese,

přítelkyně ,kterou důvěrně již znám,

za naši známost si můžu sama,

i Ty neseš svůj díl viny sám.

Snad se jednou rozejdme,

já s tou slečnou depresí,

snad přestanu jednou plakat,

potřebuji však Tvou pomoc,

podáš mi svou ruku,

troufneš si ?