Království Microsoft

Asi každý z vás byl alespoň jednou v království Microsoft. Dost možná, že mnozí o tom ale ani neví. Toto království není ani za devatero horami, ani za patero řekami a nehlídá jej mocný drak se sedmi hlavami. Je nám blíž, než bychom  řekli. Království Microsoft se nachází po celém světě,v našich počítačích. Ano, je tomu tak. Ale abyste si dokázali lépe vybavit, jak to tam vypadá,řeknu Vám jak to všechno  funguje.

V království Microsoft je hodně oken,bez oken by byli úplně vyřízení. Také tam mají hodně drátků. Trčí ze země jako stebélka trávy. Nejčastěji jsou žluté a červené, ale na některých místech, jako je třeba Dokumentový palouček, jsou drátky zelené,bílé, někdy modré a když opravdu pečlivě hledáte najdete i černé. Silnější a větší drátky jsou smotané do sebe a tvoří jakýsi kmen, na kterém vyrůstají  čipy, diskety a paměťové karty.  Život bez disket, čipů a paměťových karet by si obyvatelé království asi nedokázali představit. Každý z obyvatel království má přidělený svůj strom, o který se musí starat. Stromy jsou rozděleny  podle toho, jaký si  daný poddaný zaslouží. Vždy, když  potřebují  nějaký nápad, sednou  si pod svůj strom a čekají. Zanedlouho jim diskety pošlou  svůj návrh. Nápady jsou kvalitní tak, jako je kvalitní péče,  kterou strom dostal.Proto se také rádcovské stromy mají  ze všech nejlépe. Když se stane, že obyvatelé nemají místo pro další informace nebo vzpomínky, předají  je čipům, a tak je mají  vždy po ruce. No jednoduše řečeno, všechno je  tam naprosto dokonalé.

V království Microsoft mají samozřejmě i  svého krále. Povím vám o době, kdy se v Království stala hrozná věc. V té době tam vládl král, který se jmenoval Windows. Byl velmi starý, avšak pořád velmi oblíbený. Byl také opravdu moudrý a jeden z prvních, který vládl svému království tak jak se patří. Princezna, dcera krále, se jmenovala Vista. Vista byla mladá, tudíž měla své mouchy. Všichni ale věřili, že se časem zlepší a bude stejně oblíbená,bystrá a přehledná jako její otec.Král s princeznou a svými poddanými bydleli na velikánském zámku. Zámek měl patnáct věží a ke každé z nich byly dva klíče.Jeden měla princezna a druhý král. Bylo to tak proto, aby se nikdo cizí do věží nedostal. Nejzajímavější ale byla sedmá věž, ve které bylo ukryto veliké tajemství- čip, na kterém byly uloženy veškeré  myšlenky a vzpomínky všech vládců, kteří kdy vládli v království Microsoft. Je tedy pochopitelné, že do sedmé věže se nesměl nikdo, kdo nebyl  královského rodu, dostat. Před sedmou věží stálo sto vojáků, padesát jezdců a pětasedmdesát lukostřelců. Sedmá věž byla taky nejvyšší budovou království, proto tam každodenně chodila Vista,  aby se dívala  na zem, ve které žila a kterou tak milovala.

Naše princezna byla(jako každá mladá dívka) tuze zamilovaná. Milovala Excela. Excel pocházel z chudé,ale přesto velmi významné, rodiny. Jenže králi se to ani trochu nelíbilo. Pro něj  byl Excel jen podřadný program s kupou sourozenců. A protože svůj majetek nerad rozdával,bál se, že kdyby si ho Vista vzala, museli by živit i jeho šest bratří a sester.  Outlooka, Accesse, InfoPatha, Power Pointu, Publisheru a Worda . Ale princezna byla hluboce zamilovaná a přemlouvala otce, aby si Exela přece jen mohla vzít.Zdálo se, že krále nikdy nepřesvědčí. A pak se to stalo. Ten den. Právě, když  měl král svůj každodenní kurz bojového umění, který se konal se na terase, kde bylo dost místa na to, aby  se na něj všichni mohli s obdivem dívat, dvorní dámy i poddaní. Náhle ho něco

 vyrušilo…… Celé království pohltil děsivý modrý stín. Král se vyděšeně rozhlédl kolem sebe. „ Zavolejte Vistu a zeptejte se vojáků na sedmé věži, jestli je vše v pořádku!“ přikázal. Zanedlouho se objevila Vista. Byla zděšená, protože něco takového nikdy neviděla. Přišla k otci, který byl opřený o zábradlí. „Jsi v pořádku?“ zeptala se. „Ano“ řekl Windows.  „Víš co to je ,dcero?“  „ Modrá smrt“, zašeptala si pro sebe nejstarší dvorní dáma. „Nevím otče, ty ano?“ „Modrá smrt“ zašeptal tiše král. „ A a a, co to znamená?“ zakoktala Vista. „Modrá smrt má svůj význam, ale nikdo neví jaký…“ řekla dvorní dáma. Král jen souhlasně přikývl. Otočil se na poddané a zeptal se „Máte někdo nějaký nápad?“ Nikdo neodpověděl. Všichni se jen vyděšeně dívali na okolí a na tu nekončící modř. To už ale Vista nezahálela a hledala po celém království někoho nebo něco, co by jim mohlo poradit. Nejdřív šla za rádci, ale ti ani po dlouhém sezení pod svými stromy na nic nepřišli. Potom s nadějí v očích zamířila k věštící kouli, která se jmenovala Facebook. Facebook vždy věděl vše o každém. Zadívala se tedy do něj a uviděla něco hrozného. „Otče!“ vykřikla. „Ano?“ přiběhl k ní král „Podívej,“ukázala Vista na věštící kouli, ve které se zrcadlilo jejich království. Ale ne takové, jaké ho znali. Bylo rozdrcené na padrť, nezbylo po něm téměř nic. Království poznali jenom díky sedmé věži, která se odolně tyčila nad zničenou zemí jako čáp stojící na jedné noze. Ale věž byla……prázdná. „Co to znamená?“ zeptala se princezna. Než král stačil odpovědět, přiřítil se Skype. Skype byl posel zpráv. „Nesu  vám děsivé zprávy!“ vyhrkl udýchaný Skype. „Tak spusť“ přikázal král. „Řítí se na nás obrovská armáda virů. Musíme něco udělat nebo nám království zmizí před očima!“ „Ano, to jsme viděli“ povzdechla si princezna. „Děkujeme,“ řekl král Skypu. „Co budeme dělat?“ zeptala se princezna. „Požádáme o radu Wikipedii,“ zněla odpověď. Wikipedia, královský nejvyšší rádce, se výsměšně ušklíbla:  „Ale copak, králi, nevíš si rady? „Teď na to není čas Wikipedio“ „Potřebujeme poradit, jak se máme vyhnout armádě virů!“ Vrhla se jim do řeči Vista. „Tak armáda virů,říkáte. Hm….“ zamyslela se Wikipedia. „ Na to je jenom jediná pomoc. Princezna musí poslat někoho, kdo je jí nejbližší a  ten potom musí jít až na samotný konec země. Pokud má princeznu opravdu rád, najde pomoc.“ Král a princezna sklopili  zrak. „Děkujeme“ řekla Vista. Wikipedia kývla hlavou a odešla. Král a princezna se na sebe podívali. Oba věděli že ten dotyčný z rady je Exel. Král ale nechtěl, aby šel zrovna on.Věděl totiž, že kdyby Excel opravdu pomoc našel, mohl by si princeznu vzít. A proto řekl: „Tak já vyrazím,“ „Ty?“ „Copak ti nejsem nejbližší?“ „No…to ano, ale….“ Vista nevěděla co má říct, aby si proti sobě nepoštvala svého vlastního otce. Věděla však, že pokud nepošle Exela, nezachrání království. V tom ji ale došlo, že by neměl kdo vládnout v králově nepřítomnosti  „ A kdo by vládnul kdybys  tady nebyl?“ Královi ztuhla krev v žilách. Z tohoto neměl jak vycouvat. „A kdo teda jiný?“ zeptal se, i když věděl, že to bude Excel. Vista se na něj jen mlčky podívala. „Tak za ním běž…“ řekl král a Vista šla. „ Exceli, musím ti něco říct.“ „Ano?“ podivil se Excel. „Víš…“. „Týká se to toho, co se děje s královstvím?“ skočil jí do řeči Excel a přitom se rozhlížel kolem sebe a viděl samé modro. „Ano. Nikomu to neříkej, ale řítí se na nás armáda virů. A jedině ty to můžes zastavit.“ „Jak?“ „ Wikipedia nám poradila, aby  ten, kdo je mi nejbližší, šel  na konec světa a tam hledal pomoc. A ty jsi mi nejbližší.“ „ A jakou pomoc mám hledat?“ „To právě nevím, jen vím, že si musíš pospíšit,  viry už jsou blízko!“ Všechno to opodál poslouchal Outlook. Nechtěl, aby se jeho bratr vydal na tak nebezpečnou cestu sám. „ Půjdu s tebou!“ vyhrkl. „To bys udělal?“ zeptal se Excel. „ Ano..“ „ Tak už jděte!“ naléhala Vista. „ Opatruj se. A dávej na sebe pozor.“ Dodala ještě. Ale to už Excel i s Outlookem mizeli v dáli. Nikdy nebyli moc daleko od domova, proto šli tam, kam je nohy zavedly. Když ale přešli devatero myší, patero monitorů, přešli široké klávesnice a stále nic nenašli, řekli si, že bude nejlepší, když se vrátí domů. Tu ale Excel zahlédl malou chaloupku. „Podívej!“ řekl Outlookovi. „ Co tam vidíš?“ „Tu chaloupku nevidíš?“ „ Jakou chaloupku?“ „ Tu malou chaloupku tam!“ „ Už asi blouzníš. Pojď radši domů.“ V tom si Excel vzpomněl, že pomoc má najít ten, kdo je  Vistě nejbližší. Proto chaloupku vidí jenom Excel. Plný očekávání se rozběhl k chaloupce. Otevřel dveře chaloupky a tam uviděl tři postavy. Vypadali jako bratři. „Co potřebuješ?“ zeptala se jedna z postav. „Na naše království se řítí vojsko virů a já sem byl vyslán na konec země hledat pomoc. Nevíte o někom?“ „Myslím, že už jsi pomoc našel. Já jsem AVG, toho je můj bratr Avast a toho je nejmladší z nás ESET. A můžeme ti pomoct. Umíme bojovat s viry  naši předci do dělali od pradávna.“ „Vážně?“ Excelovi oči zazářily štěstím. „Ale musíme si pospíšit, vojsko je u nás co by dup“ A tak se vydali zpátky do království.Mezi tím ale v království vypukla panika. Viry už dávno dorazily.  Byly to ty nejděsivější viry jaké si dokážete představit. Trojští koně, tři psi,všejací červi a dokonce i nelítostná Helen . Zničily všechno co jim přišlo do cesty. Ale jejich cíl byl jasný. Chtěly získat čip ze sedmé věže. Viry se už pomalu dostávaly k branám zámku. Král poslal do boje všechna svá vojska, ale viry je všechny pobily jako když se láme párátko.Prolomily brány a blížily se k věži. Král vyčítal Vistě, že Excel nikoho nenašel, ale Vista stále věřila, že se Excel objeví a viry zničí. A opravdu. Zrovna když se  viry hnaly po schodech do sedmé veže, objevil se Excel i z bratry s chaloupky. Bratři zničili viry i přesto, že viry slibovaly že už se nikdy nevrátí. Bratři ale věděli, že viry by se přece jen vrátily a chtěly by se pomstít. Ještě dlouho,dlouho bratry v království uctívali a přemlouvali, ať s nimi zůstanou. Hrdinové ale nechtěli opustit svůj domov, ale jednu pomoc nabídli. Vzali si čip sebou, protože u nich bude v bezpečí. A co Vista a Excel? No co myslíte…. Vzali se a svatba  byla veliká. Vždyť si to taky zasloužili…