Nahoru dolu

Původné psáno do soutěže, se zadáním maximálně dvě strany. Příběh jednoduchý možná trochu nedokončený.

Nahoru a dolu

„Ve jménu vévody Erdigala se nikdo ani nepohne. Dostali jsme tip, že zde najdeme několik žádaných osob, zvlášť náš kat se jich už nemůže dočkat. Jména jsou: Kronas, Krimli a Morelo. Řekněte nám, kde jsou, a všechno bude v pořádku.“  Hospoda zmlkla a všichni čekali, co se stane.

Všichni nečekali. Kronas, který ucítil problémy, jakmile kapitán vešel do dveří, byl již připraven, v každé ruce měl připraveny dva malé házecí nože. Věděl, že si jdou pro něj. Posledních pár dnů nebyla žádná procházka růžových sadem, alespoň ne pro ty, které potkal, pokud tedy někdo z nich přežil.

Rozhlédl se po místnosti, a hledal další dva, o které měly Krvavé Pěsti evidentní zájem. Kapitán se sem do hospody jen tak pro někoho neobtěžoval. Jeho trénované oči zahlédli postavu ukrývající se ve stínu, to by mohl být druhý. Teď jen kde najít posledního„šťastlivce“?

Zpoza výčepu se najednou pomalu zvedl obrovský muž, na výšku měl snad dva metry a na šířku snad ještě víc, Zvedal se pomalu a s hrozným funěním. Když se mu to konečně povedlo, rozhlédl se, aby zjistil, kdo si ho opovážil vyrušovat. „Krimli,co chcete?“Zavrčel. Kapitán se na něj usmál: „několik bohatých a vlivných lidí tě chce vidět, a to na šibenici.“Krimli úsměv opětoval:„tak si pro mě pojďte.“A na tato slova vzal židli a hodil ji po kapitánovi.

Tomu se povedlo na poslední chvíli vytvořit runu obrany, o kterou se židle roztříštila. Bohužel jeden z jeho vojáků takové štěstí neměl a třísky se mu vletěli do obličeje. Evidentně hodně hluboko, protože ihned padl mrtvý k zemi. „Dostaňte ho, klidně i mrtvýho.“Na kapitánův rozkaz do hospody vtrhly další ozbrojenci a nebylo jih vůbec málo. Krimli je přivítal s otevřenou náručí a hozeným nábytkem. Další židle byla zastavena o kapitánovu runu, ale letící stůl už byl jiný kalibr.

Stůl srazil kapitána a i několik dalších Pěstí, Krimli se při sledování evidentně bavil, ale místo, aby své výhody využil tak se obrátil zpátky za výčep a šáhl si pro korbel piva. Vůbec si nevšímal kapitána, který se ze všech sil snažil vstát, a od jeho korbelů ho nevytrhly ani ostatní Pěsti, kteří začali vytahovat zbraně. Kapitán, ještě ležící na zemi vydal rozkaz: „zabte je, všechny.“

Kronas viděl, jak se čtyři Pěsti vrhají na Krimliho, který stále jevil zájem jen o svůj korbel. První z nich se pokusil Krimliho bodnout do srdce, nebo spíš tam, kde srdce předpokládal. Krimli útoku uhnul a tělem srazil druhého k zemi. Pak udělal krok zpět, aby se vyhnul vodorovnému seku na krk jen o pouhé milimetry. A při tom všem nevylil ani kapku piva z korbele.

Kapky krve, které mu stříkly na obličej, vrátili Kronase od té podívané zpátky do reality. Jeden z Pěstí, právě usekl ruku člověku sedícímu jen o stůl vedle. A to bylo sakra blízko. Naštěstí mu nikdo nevěnoval zvláštní pozornost, prostě jeden z mnoha. To byla chyba. První se skácel s nožem v krku a druhý dostal jednu do prsou. Čistá práce, a dokonce v tom zmatku nevzbudil větší pozornost. To mu dalo čas podívat se, jak si vede Krimli.

             Ten si nevedl vůbec špatně, v jedné ruce stále držel korbel a v druhé měl jednoho z Pěstí, kterého používal jako štít, a dle výrazu se dalo usoudit, že se velmi dobře baví, to Kronas vůbec. Převaha Pěstí způsobila, že osazenstvo Vykuchaného Pastevce značně prořídlo. Kronasovi se sice povedlo dobře hozeným nožem sundat už třetího z Pěstí, ale další dva si ho všimli a začali ho pomalu tlačit ke zdi, a nedávali mu možnost k dalšímu úspěšnému zásahu. V rukávu však měl ještě dost triků, už už šahal po speciální alchymistické kouli, když najednou jednoho z Pěstí něco zasáhlo takovou silou, že i přes brnění šel ihned mrtvý k zemi. Druhý překvapen tímto útokem na chvíli polevil v pozornosti, a to Kronasovi bohatě stačilo, aby ho dostal tentokrát hvězdicí.

Teprve teď měl Kronas čas podívat se, kdo je jeho zachránce. Byl to Krimli, ten který byl ještě před několika minutami obklíčen několika nepřáteli, se tu najednou objevil a měl v ruce kladivo, za který by se nestyděl ani průměrně vzrostlý trol. A co bylo největší překvapení, vypadal, jako kdyby za tu chvíli shodil alespoň metrák.

„Jsem rád, že tě poznávám, ty si Morelo nebo Kronas?“Zeptal se zatímco nohou dupl na krk jednomu z Pěstí, který v sobě měl víc života, něž se mu líbilo.

„Co..? Kdy..? Kronas.“Vykoktal Kronas překvapeně, zmateně a vyděšeně zároveň, protože krom změny váhy si všiml cesty, kudy Krimli šel. Nešla přehlídnout, protože byla lemována mrtvolami, které jevily známky úderu kladivem.

 „Hej vy dva, máme problém.“Ozval se třetí, Kronas usoudil, že to bude Morelo.„Venku je několik chlápku a v ruce mají luky.“Jen co Morelo domluvil, přistál první zapálený šíp na slaměnou střechu hospody.

 „Musíme zmizet. Má někdo nějaký nápad?“Zeptal se Krimli, protože sám žádný dobrý neměl. „Hlídají jedinou únikovou cestu, takže si uděláme novou. Už na tom pracuji, dejte mi ještě chvilku.“Odpoveděl Morelo, a odešel k jedné z bočních zdí. Chvilku ji pozoroval, několikrát se jí dotknul a pak si sundal rukavici a přiložil ruku na zeď.Kronas si všiml, že jeho ruka je celá pokryta zvláštními symboly.„Ustupte.“Řekl Morelo a něco zašeptal.

Ozval se výbuch a hospoda už plnou dýmu z ohně, se zaplnila prachem ze suti. Tam kde se Morelo dotknul stěny, teď byla velká díra, jako kdyby si nějaký šílený alchymista hrál s výbušninou. Na jejich zvídavé pohledy odpověděl Morelo jen velice stručně:„Moje vlastní forma magie, snad si nemyslíte, že po mně jdou jen tak?“

Potom se všichni rozeběhli co nejkratším směrem k městské bráně. Když Kronas opouštěl hospodu tak si vzpomněl.„Sakra moje nože. Běžte napřed, za chvíli vás dohoním.“ Moc dobře si pamatoval, že někteří mágové vás dokážou vystopovat podle vaší zbraně, zvlášť pokud ji vlastníte příliš dlouho. Nehledě na to, že nožů není nikdy dost.

Když se vyběhl ven, aby dohnal své společníky, tak se zarazil. Zaslechl někoho. Schoval se do stínů a pomalu se plížil. Situace vypadala následovně.

Krimli a Morelo stáli proti dvěma cizincům, z nichž jeden jim něco říkal. Kronas zpomalil dech, a poslouchal. „Zopakuju vám to ještě jednou, složte zbraně a nechte se odvést. Bude to pro vás mnohem lepší.“

Morelo se podíval na Krimliho a ten se jen usmál.„Naser si.“A rozběhl se s kladivem proti jednomu z nich. V tu chvíli si Kronas všiml nějakého pohybu na střeše. Vypadalo to, jak kdyby je někdo sledoval. Bylo to potřeba prověřit. Okno, břečťan, okno a okap a najednou byl nahoře. Rychle, tiše a nepovšimnut, přesně jak se učil. A ze střechy měl najednou mnohem lepší přehled o situaci.

Viděl pět postav. Krimliho bojujícího proti válečníkovi se dvěma meči, Morela, jehož soupeřem byl mág a pak kolega pozorovatel.

Krimliho boj byl na první pohled prohraný, dva meče v dobrých rukou, podle pohybů to byl profesionál, byly rozhodně lepší zbraní než kladivo, ale Krimli využíval svého většího dosahu a síly.

Do Morelo vypadal, že situaci zvládá dobře. Mág, který proti němu stál, se snažil neupoutat pozornost celého města a tak nepoužíval kouzla s plošným dopadem. A blesky či ohnivé koule, které dokázal Morelo zastavit nebo odrazit, sice to dělal holýma rukama, ale Kronas viděl, co dokázal ze zdí a tak ho to zas tak moc nepřekvapilo.

Pozorovatel věnoval plnou pozornost dění dole, a Kronas vytušil příležitost. Sice netušil, jestli je nepřítel, ale to nevadí, jeho přítel rozhodně nebyl. Vytáhl na zakázku dělanou foukačku, a pak opatrně vytáhl šipku. Obsahovala vysoce účinný jed, který cíl zabil a zároveň ho paralyzoval tak, že „zamrzl“ a ani se nepohnul. To bylo přesně to, co právě teď potřeboval.

Nádech, výdech střela. Pozorovatel se instinktivně chytil za krk a pak začal jed působit.

Dole bylo skoro dobojováno, válečník byl zatlačen ke zdi a jen s vypětím všech sil se bránil Krimliho útokům. Mág na tom taky nevypadal zrovna nejlíp.

Ulicí přicházel další muž. Šel pomalu, nikam nespěchal. Kronas mezitím odklidil pozorovatele a posadil se na jeho místo. Našel u něj kuši, vypadala draze a nebezpečně. Určitě se bude ještě hodit, pomyslel si Kronas a přisunul si ji, aby ji měl po ruce.

„Vypadá to, že jsem vás dva podcenil.“Začal cizinec.„To už se mi velmi dlouho nestalo, ale nevadí. Je škoda, že tu není ten třetí, ale evidentně nebyl tak dobrý, jak se o něm říkalo. Ale vy dva jste jiní, porazili jste přesilu vojáků a pak i tyhle dva. To není vůbec špatný. Ale tohle je konečná. Na střeše je můj člověk a ten se na rozdíl od těchto dvou nemýlí.“

Kronas, se jako na povel zvedl, kuši v rukou a mířil na své dva kolegy. Jeho divadlo zafungovalo, cizinec jistý svojí převahou, přestal sledovat Kronase a zaměřil se na ostatní.

Kronase se usmál, dal si kuši tak, aby s ní mohl lépe mířit a otočil se na cizince. Ten mu stále nevěnoval žádnou pozornost. Jeho poslední chyba. Spoušť, zvuk tětivy a neznámí cizinec s šípem v hlavě skončil.

„Tak to by myslím, že bylo. Teď radši zmizíme, než se jich tu vyrojí víc.“Kronas se spustil na ulici a pak všichni tři společně zmizeli v ulicích.

---