Cyklus Město jeden kámen

ty se jednou zaverzuješ ;)

věděl jsem, že mnou odkazovaná verze není prvotní... ale byla jediná, kterou jsem uměl v rychlosti popaměti dohledat - takže díky za odkazy, někam si je uložím

Máš pravdu. A je to boj, verzí Odstrojování - různých variací kompresí apod. je od roku 2006 nespočet. A i ta verze, na níž dáváš odkaz, je už komprimovaná. Úlně původní verze jsou tyhle (na T. zneviditlněné od r. 2009):

http://www.totem.cz/enda.php?a=156608

http://www.totem.cz/enda.php?a=163135

http://www.totem.cz/enda.php?a=188529

S výjimkou Filmového klubu záblesky již viděného, čteného... u Odstrojování pak jistota... jak jsem již kdysi psal nejvíc by mne zajímalo srovnání jednotlivých verzí... ona geneze by pro mne v některých případech možná byla zajímavější než její výsledek...

Výsledné Odstrojování na mne působí slaběji než vzpomínka na podobu zde http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=362805, přes mé tehdejší dosti kritické vyjádření

Jinak po Maxi Hutarovi je pro mne ještě víc těžké napsat něco komplexnějšího, snad se jen přidám, že by ses měl od Jonáše Hájka něčemu přiučit... řekl bych, že ho málo čteš ;D

Moc se mi líbí Alibi, Pod sklíčkem... a Odstrojování, ty se vážně povedly. ;)

No počkej, egile, má kritika se ani zdaleka netýkala jenom Filmového klubu...  :-)

Její smysl bych viděl přecejen trochu šířeji, jestli dovolíš.

Čtu a neustále se ptám: Je to dobře napsané? A o čem to vlastně je? Nebo jsou samy básně tím, o čem jsou? Jen chtěnim, prázdnem, mělkou hrou? A stojí básník vůbec o to vylovit ze spršky slov něco podstatného?

No, vzhledem k tomu, že jsi na tom zamlčení  podstatě postavil smysl své reakce...

V pohodě, budu ti tedy věřit, že to prostě jen maskuješ. :-))

A já budu modřit, až se budou hory zelenat...:-P

OK, prozradil jsi mě, nevoní mi tvůj autorský záměr a nevoní mi dekonstrukce. Příště už to nebudu trapně zamlčovat a ke svým výhřezům to připojím. Mea culpa.

A co se týče toho vtipného odstavce, tak mě přišel vtipný, už když jsem ho psal. Teď už mi tak vtipný nepřijde, protože krom vtipnosti dost možná ve všem selhal...

maucta

"...S takovou vstřícností autora, kdo má potom ještě ochotu přistoupit na náhodně vybrané jméno stínu, číst si o zadržování močení a následném močení...?" Tobě tohle - ted zpětně - nezní vtipně? Já se zasmál.

Jinak by sis měl možná položit otázku, co je a co není autorský záměr - především u textu Filmový klub, kde je změna výrazu (a tedy i perspektivy) k nadhledu a odtažitosti (výhledu) natolik zjevná - -

"o čem" je tento můj text je snad zjevné též (jak jsem se už opakovaně ujistil), i když spojení "je o" nemám v souvislosti s básněmi rád, ale tady je to (záměrně) zcela obnažené jistou epičností a dekonstruktivitou (oproti zaťaté konstruktivnosti některýc strojků) - je právě o genezi takového a podobných městsko-lyrických textů (kupř. souběžnou projekcí).

Díky za výpravnou reakci. Modřit už umíš hezky...:-)

Nábřeží se stánkem a labutěmi

Pěkný... setting, či jak to nazvat. Ta báseň mi funguje až na jedno místo - ony závorky, které přidávají k rovině prostorové a k rovině lidské ještě třetí, znakovou, která na takhle malém prostoru nemá místo - působí dojmem výpomoci. Vím, že komunikují s posléze přijdoucími závěrkami, ale stejně.

***

Ta pasáž započatá hvězdičkami o té verandě se mi líbí. Zelenina a člověk v šatech, svlékání, loupání, kreslení... odkaz náušnic jde někam až k zátiším starých mistrů - zelenina, jak vidno, je dekorativní.

Neosvětli

Líbí se mi první sloka. Ten sníh, bílá políčka, odkazy na obě vydané sbírky, ale i odkazy na tento cyklus. Těžiště cyklu. Druhá sloka už mi přijde opět odtažitá, až na tu polévku z vlaštovčích hnízd. To je dobrý obrat.

Filmový klub

S tou básní mám celkem problém, přijde mi narcistní, odtažitá. Nepromlouváš k druhému, nebo je tvoje promluva k druhému o tom, že k němu nepromlouváš. Prašť jak uhoď. Ta druhá osoba s adresátem sama sebe je ještě v pohodě, Jonáš Hájek třeba dovede ji používat k super básním.

Chleba se láme, když z básně vystoupí verš "ale o tom tvůj dnešní text není". Chtělo by se říct: pověz si, básníku, o čem tedy je ten tvůj dnešní text, nikdo ti nebrání. Zahledění do sebe. Něco jako když přednášející řekne "...a to je další věc, kterou je třeba si uvědomit".

S takovou vstřícností autora, kdo má potom ještě ochotu přistoupit na náhodně vybrané jméno stínu, číst si o zadržování močení a následném močení...?

---------------------------------

Mám-li hodnotit cyklus jako celek, je pravda, že funguje - motivy vlaštovčích hnízd, filmu, kamene, oken činžovních domů, tmy, šera aj. se vyskytují, vracejí... cyklus funguje, ale básně ne.

Vadilo mi i vázání verše tím nemilosrdným trochejem, nepřerušeným snad jedinou daktylskou stopou - nemohl jsem se při čtení zbavit ošklivého drncavého rytmu, tolik zrychlujícího a pokopávajícího češtinu.

jo, ... *

tvoju tvorbu mozem.

skvele napisane, posobi to vyzreto, zaroven si to zachovava vnutornu dynamiku a spontanost. obrazovo nasytene a atmosfericky huste. rovnako dobre zvladas aj rymovane casti - vsetko to skratka posobi prirodzene, svizne. a vobec - cele sa mi to strasne pacilo :) *