Válka sýrů

Alternativní dějiny, Německo 193...V norimberské hospodě se schází světová špička sýrů, aby diskutovaly o aktuální společenské situaci. Psychopatický diktátor Eidam se chystá nastolit čistou rasu a vyhladit všechny problematické sýry. Válka je na spadnutí, boj o nezávislost sýrů začíná!

Válka sýrů

 

Alternativní dějiny. Německo 193…

V norimberské pivnici bývá za normálních okolností každý večer našlapáno. Stoly se prohýbají pod dobrým jídlem a pivní tácky nestíhají absorbovat loužičky, tvořící se z nádherně orosených piv. Dnes je pivnice prázdná. Tedy, přesněji řečeno, pro veřejnost uzavřená. Hospodu si zamluvilo hnutí Viva la Cheese, bojující za svobodu sýrů.

Za řečnickým pultíkem právě povstal postarší sýr s brejličkami. Je to vůdce celého hnutí Čedar. Rozhlédne se po místnosti. Za stolky sedí asi třicet sýrů. Dorazily čtyři páry gorgonzoly, tři páry mozarelly, dva páry goudy, dva páry kvalitního ementálu, dva páry poctivě uleželých olomouckých tvarůžků, jeden pár zde zastupuje i camembert a jako čestný host z Francie dorazila dokonce i jeho výsost Rochefort s královským synem Beaufortem, jenom Parmezána, hledá Čedar marně.

„Bez Parmezána nemůžeme začít, kde sakra je?“ obrátí se zjevně naštvaný Čedar ke svým sýrovým přátelům.

Žádná odezva.

„Vy ho kryjete, co? To jsem si mohl myslet. Nikdo nic neví, to je zajímavé.“ Čedar rentgenuje svým ostřížím zrakem prostor. Zastaví se na Mozarelle, která se nervózně roztéká po stole. Je to poněkud nevhodné, protože hned vedle sedí mladý princ Beaufort, který před několika málo hodinami právě dozrál a je tedy velmi náruživý. Nervozitu mladé Mozarelly shledává za velmi svůdnou a roztomilou, mírně se ošívá, ale dbá urozeným způsobům a nenechává na sobě nic znát.

„Ani ty, Mozarello mi nic nepovíš? A zrovna ty, na kterou jsem vždycky tak spoléhal. To je nemilé. Té, které jsem nejvíc věřil, mě tak krutě zradí.“

„Bratře Čedare…já…já…,“ Mozarella se zalyká v slzách.

Poctivě proležený ementál se na to už nemohl dál dívat:

„Bratře Čedare, no…totiž…Parmezán má jaksi…ehm…totiž…no prostě má rande s nějakou špagetou, no.“

Čedar vybuchl vzteky asi jako vládce mořské říše Poseidon, když mu jeho žena Amfitríta vyhodila trojzubec do popelnice. „Cožééé???!!! Válka je na spadnutí, Eidam s Nivou se chystají obsadit celou Evropu, vyhladit všechny problémové sýry a nastolit tak čistou rasu a to chlípný prase Parmezán ani nedokáže udržet svůj sejra v kalhotách?!“

„Ale bratře, vždyť ta špageta byla přece al dente, tomu nemohl odolat, znáš Parmezána.“

„Právě, že ho znám až moc dobře. Jestli se tomu pitomcovi něco stane…Eidam má teď hlídky všude. Jestli si Parmezán nedá pozor, může skončit někde ve smažáku nebo ve špízu.“

Napjatou situaci začne uklidňovat jeho veličenstvo Rochefort. Přestože v jeho žilách koluje francouzská krev a Čedar má pro změnu anglické předky, panuje mezi nimi upřímné přátelství. „Cheese, bratře, cheese nač ty katastrofické scénáře? Parmezán se jistě v pořádku vrátí každou chvíli zpátky. Je ještě mladý a nerozumný. Krom toho i já měl v mládí slabost pro mladé, krásné, štíhlé a vysoké špagetky. Vy snad ne, můj příteli?“

Čedar se začervená studem.

„No, tak to vidíte. O Parmezána se nebojte, jistě brzy…“

Dveře pivnice se rozrazí a do místnosti se vypotácí zkrvavený a pořezaný Parmezán. V sále to zašumí údivem a polekáním.

„Dostaly mě. Ty svině mě dostaly,“ Parmezán udělá několik malátných kroků vpřed a pak se skácí na stůl.

Kolem Parmezána se začnou shlukovat sýry. Od řečnického pultíku přiběhne Čedar, který ve svém soukromém životě vykonává lékařskou praxi. „Ustupte, ustupte,“ rozhání sýry, sklánějící se nad umírajícím tělem Parmezána. Čedar se snaží poskytnout svému příteli co nejrychlejší pomoc. I takto zkušený lékař musí nakonec konstatovat, že mladému sýru už není pomoci. „Zbývá mu sotva pár minut. Zranění jsou příliš vážná.“

Mozarella se po tomto krutém ortelu nervově zhroutí.

Mrtvé Parmezánovo tělo uložil Čedar společně s Rochefortem do skladu. Snad mu budou brzy moci vystrojit důstojný pohřeb. Jeho čistá láska k životu a ke špagetám se mu nakonec stala osudnou a temnou rakví. Přísný pohled a silné brýle vůdce hnutí Čedara spolehlivě ukrývaly velikou slzu, kanoucí jako kulička hrachu užuž po tváři, než ji stačil kvapně setřít.

Atmosféra v sále byla nyní velmi napjatá a dusná. Čedar jako vůdce nyní musí zachovat profesionalitu a jakkoliv je to kruté vůči zemřelému, tak rovněž i chladnou hlavu.

„Přátelé i přes tuto tragickou událost, nesmíme ustrnout v našem boji. Parmezán by si to nepřál. Byl to statečný, mladý sýr. Nechť odpočívá v pokoji.“

Sálem se nese sborové „amen.“

Čedar pokračuje v řeči: „Nepřítel nikdy nespí a obávám se, že situace venku je nyní více než hrozivá. Je proto třeba vyslat ven průzkumníky, aby zjistili stav. Jsem si vědom náročnosti tohoto úkolu, dost možná vám půjde o život. Přesto…,“ hluboce si oddychne „hlásí se někdo dobrovolně?“

V seskupení sýrů, které věrně drží pospolu, vylétlo nahoru hned několik rukou. Mezi nimi i ruce Goudy v nejlepších letech. To Čedara poněkud zaskočilo.

„Vážím si tvé věrnosti, Goudo, ale jsi pro nás příliš cenná. Přestože jsi právem označována za nejlepší sýr na světě, tvůj charakter nikterak nezasáhla pýcha.  O to víc si tě musíme chránit. Tvé ryzí srdce nesmí padnout v boji, ty musíš šířit lásku a svobodu. “

Po dlouhém zvažování nakonec Čedar vybral urostlý ementál a zapáchajícího borce z Česka olomoucký tvarůžek.

Minuty se vlečou. Od vyslání průzkumníků uplynulo již několik hodin. Jeden z ementálů, který zůstal v hospodě si znuděně prohlíží své díry. Gorgonzola nervózně žvýká žvýkačku a každou chvíli ucucává brčkem limonádu. Dokonce se zdá, že jí ze samého napětí, naskákalo několik typických modrých teček, což jí ale jenom přidalo na kráse. Škoda, že to nemůže vidět Parmezán, pomyslela si. Měla oči jen pro něj. Nikdy se neodvážila mu to říct a on pořád lítal za tou osmahlou italskou špagetou.

Čedar popíjí sklenku kvalitního francouzského vína, které mu přivezl jeho přítel Rochefort a snaží se listovat Dějinami sýrů, aby odvedl pozornost jinam a snad se i nechal inspirovat mnohými svými spoludruhy, kteří neváhali za pravdu a své přesvědčení položit život.

Najednou se ozve silná rána. Do pivnice vpadnou dva po zuby ozbrojení vojáci. Za nimi další dva, kteří za sebou vlečou nebohého Ementála a Tvarůžka.

„Hände hoch!“ zařve jeden z vojáků.

Všichni jako v transu dají ruce vzhůru.

Pomlácený Tvarůžek vidí ve tvářích svých kamarádů smrtelné zděšení a bere vinu na sebe: „Promiňte, kamarádi, je to moje chyba, to ty moje smradlavý nohy, prozradily nás…“

Tvarůžek místo odpovědi schytal ránu pažbou pušky do obličeje: „Drž hubu, ty česká svině!“

V ten moment nakráčel do místnosti německý oficír v černé uniformě. S ním, jako kdyby do sálu vstoupila smrt. A skutečně, všechny pohledy teď směřovaly na jeho děsivou černou čepici s umrlčí lebkou. Tento chladně vyhlížející muž natáhl ruku a s gestem mistrovského dirigenta, začal označovat jednotlivé sýry v místnosti. Nikdo nevěděl, co jeho slova znamenají, nikdo nevěděl, že tak, jak zde spolu nyní sedí, se už nikdy víckrát neuvidí.

Jako první odvedli ženy a děti. Mozarella, která se sotva vzpamatovala ze smrti Parmezána, teď musí znovu čelit peklu. „Kam nás to jenom vedou?“ obrací se ke Gorgonzole. Ta má ale ústa svázána strachem a nevydá ze sebe ani hlásku. Mozarella ale musí mluvit, přestože je to nebezpečné: „Slyšela jsem něco o transportech, myslíš, že je to pravda?“

Venku před hospodou už čekaly dva přistavěné náklaďáky. Mozarella se zhroutila. Byla to pravda.

Do jednoho vozu naskládali ženy a děti, mladí muži nastoupili do druhého.

V hospodě zůstal už jen vůdce Čedar se svým francouzským přítelem a ještě jeden, stářím proděravělý ementál.

Z hospody se ozvaly tři, krátce po sobě následující výstřely.

Gorgonzola vykřikla a propukla v pláč. Vůdce padl.

Válka sýrů začala…

 

 

---