Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena
18. 02. 2013
0
4
511
Autor
Rozšafný
Měl bych zapomenout 
na utkvělou představu a nalézt
Jinou se kterou vzmohu splynout.
Zhmotnit nezhmotněnou totiž nejde.
Osude, však ono to přejde...
Když tu nejsi, jseš všude
hlavně v tý hlavě pluješ:
mozek jak v tůni, živá vzpomínka obživne vůní přejemné kůže
- jednou takhle
nečekaně a náhle
jsem vzplál, ba citově se hnul.
Od jisté chvíle
kdosi mně dovolil, abych pohlédl Ti do zornic
opětovalas zrak.
Ty kouzelnice, zatoulal jsem se tam
nevěda, že ze zvířecí srsti vyskočím
a teď? Nepřestávám na Tebe myslet a co vy byste
dělali na mým místě?
Měl bych se jí přestat zabývat
a duševní pohodu si užívat.
Sic, jsme od sebe deset mil, přes to spolu
má milá, smutná a vilná jako krvavá skrvna neprůhledná a ztuhlá
kdo se tedy v Tobě vyzná?
Rád barvu přiznám,
že Tě ženo miluji, byť jsi navenek volna a nesvázána
byť jsi vnitřně hluboká i povrchně domýšlivá.
Spoutaná - bez pout - v každé kauze osudová.
Sfoukl jsem knot a jal se
snový obraz malovat
