Světélka

Na zahradě v stínech temných,

šest malých světélek se míhá,

šest malých kopečků tam bývá,

mořem omývaných.

 

Každý den se sedmé blíží,

každou hodinu je patrnější,

proč by někdo tohle chtěl?

Že by na něj jen shlížel?

 

Pomalu se mění v tyčky,

malé, rozlámané,

brzo zhasnou každé svíčky,

ale srdce nezacelené.

 

Někdy si říkám: „Proč?“

Jen do klubíčka se stoč,

a schován zůstaň

před nespravedlností.

 

Jedno světélko zmizí,

jiné objeví se v dáli,

nové, toť chladné jest

to staré, hřeje již jen v srdci.

---