Strach

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, z čeho mám největší strach. Trvalo mi to celý rok a půl vztahu, než jsem na to přišla.

Každý máme něco, s čím se potýkáme. Každý máme z něčeho strach. Nelze říct, že: „není nic, čeho bych se bála“. A pokud dosud nepřišlo nic v takové míře, abych nad tím alespoň pár minut uvažovala, neprožila jsem jistě ještě tolik, abych poznala život.

Můj největší strach spočívá v tom, že nevím co bude zítra. Nevím jestli tu budu moci být pro něj a jestli on tu bude pro mne. Nevím, jestli ještě někdy spatřím jeho tvář, jestli ještě někdy zakusím ráje, jenž mi dodává jeho objetí. Bojím se, že se i mé vzpomínky a vybavení jeho tváře přetransformují do jiné podoby. I kdybych se stokrát podívala na jeho fotografii, bude to jiné, než když se do té samé tváře dívám sama. Každého detailu si všimnu jedině když jsem s ním. Každého pupínku, malého chloupku vousu, který se mu nepodařilo zkrotit pod žiletkou, ospalky v řasách. To vše běžná fotografie nestačí zabrat.

Jednoho dne, může to být za 3 roky, 5 měsíců, nebo klidně už zítra, se totiž může stát, že už se neprobudím vedle tak známých a krásně vonících rozcuchaných vlasů. Na poličce nebudou jeho fotky. Všechny suché růže i jiné květiny co si s pečlivostí uchovávám a co mám rozvěšené po pokoji zmizí, jakoby nikdy nevykvetly. Všechny dárky přestanou existovat. Všechny vzpomínky a zážitky také. Všechno zmizí.

Nebojím se tedy, že něco skončí, nýbrž že to přestane existovat. Že se zkrátka probudím a zjistím, že to všechno byl jen sen.

Kdykoli, když nad tím tak přemýšlím, když vzpomínám na předešlý den, bývá mi z toho trochu smutno. Vím, že ho miluji a že neexistuje nic, co bych pro něj neudělala. A troufám si říci, že vím že je to tak i z jeho strany. Ale často mě mrzí, jak se nezvládnu zachovat v různých situacích. Řeknu mu něco, co bych nikdy jinak neřekla. Vím, že mu tím ubližuji, o to víc mě mrzí, že to nemůžu vzít zpět.

Občas také přemýšlím, že kdybychom se seznámili o trochu déle, měl by náš vztah jiný spád. Ale nikdy nelituji, že jsem ho poznala už teď, protože bych přišla o spoustu nádherných chvil.

Možná bude stačit více se obrnit trpělivostí. Když ho chci objímat a on mě chce lechtat, nebo když jsem do něčeho zabraná a on si mě táhne k sobě a začne mně líbat. Ale to je vlastně přesně to, co na něm miluji...