Nejaro

Je chvíle před jarem 
má křídla šedá
jsou ve dni povstalém
co duši zvedá.

Zrcátka svítí 
měděných střech 
vyhlížím listí  
vína a střemch.

A v náruč tvou 
tělo mi vplouvá
najdem ve dvou
Nový svět znova.

Tam v bílý písek
hlavu ti složím
po kraji misek
kamsi zakroužím.

A vydám tu píseň 
snad jediný tón
jímž znívá tíseň
či hovoří zvon.

Vstoupíme na břeh
z vln modré trávy 
s Bohem ve třech
být smrtihlavy.

A v první svíci 
vlétnouti spolu
hořet tisící
ve staniolu.

Snad dítě za sto let
sen prachu najde
smět ještě zabolet   
v růži povadlé.