V jiné evoluci, zrození KLAUStrofobie ( a propadání k panickým náčrtům začátků světa )

V jiné evoluci, zrození KLAUStrofobie ( a propadání k panickým náčrtům začátků světa )

 

Byla to přesně ta chvíle

Kdy v knize ční fráze

„na onom místě – v onen čas“

Nikdo nic neví

Ale každý tuší kopce, nějaká stromy a budky plné Klaustrofobiků

 

Na onom místě jsem našel lístek

Bylo ta 82 89 94 00 13

Součet byl 44

A jediný co mne napadlo, bylo hodit flintu do Žita

 

Jsou prostě věci, které malý člověk nepochopí. Vidí jenom dna a nikdy se nedostane k vrcholům, pokud za ně nezaplatí. Poezie je slam, Hitler je mrtev, Havel mrtev, Cobain je mrtev, Stalin je mrtev, zemřeli hrdinové i svině a slunce stejně ráno vyšlo. To je ta zvláštní zákonitost. I kdyby vymizelo lidstvo, stejně bude ráno a ty noviny před domem budou ležet. Člověk má pět prstů a palec ho prej odlišuje od zvířat. Ten palec co stopuje u cesty nebo paří nintendo – oká, já to beru, ještě jsem neviděl stopaře s kopyty.

Teď skončil odstavec a slušelo se dát k dobru pár veršů

 

„břehy

Jsou tiché lajny koksu

Stačí se naklonit

A utopíš se

 

Popadni holku za kotník

Natáhni kohoutek

A pust si do hlavy 9mm

 

Stejně tě pak najdou4u poštovní schránky

Jak klečíš

A toužíš po svobodě“

 

Jasně, všechno je otevřený. Dřív jsem se chtěl podívat do Shanghaie, ale od té doby co žiju v „šengenu“ se mi nikam nechce. Shangai a „šengen“, to už není takovej rozdíl a myslím, že jsem tu Shanghai dost přeceňoval. Pořád se cítím mladý a to i přesto, že jsem zažil totalitu, demokracii, československo, československou federativní republiku, českou a slovenskou republiku, českou republiku, RAPubliku a tisíc dalších BLIKŮ – kdybych nezešílel, nebyl bych hoden palce. Jsem alergickej na hrdiny, přesto že k hrdinům tíhnu. Snad nikdy jsem neměl zeď bez plakátů. Člověk si říká, že kdyby nebyly plakáty, ani by stěny nepotřeboval. Stejně všichni víme co se za tou zdí odehrává.

Aha další verše

( zatím nic neříkají – ale myslete! Je to poezie! )

 

„nakonec pochopila

Že život je plný omalovánek

 

Touha

Skvrny

A něha v barvách cizinců v kloboucích

 

Kostelní zvony

Cinkají v bronzu o kameny

A dělníci padlých včel

Omladí každý pokus

O darování spermatu

 

V úlech to vrní

A na ulici vlhko

 

Královna je mrtvá ať žije králova

A já trubec

Vařím čaj v kuchyni“

 

Pořád se otáčím do minulosti. Je to bezpečnější. Vlastně pokaždé, když otevřu noviny, čtu minulost. Tuhle jsem tam viděl fotku nějakýho divnýho chlápka. Měl hlavu na stranu, slintal a mával do kamery. Připadalo mi, že nemám palec. Mohl to klidně být aligátor co přežívá jen na krájené Vysočině. No a tenhle chlápek se stal na onom místě v onen čas prezidentem. A nikdo ho nevolil. A přesto dostal nejvíce hlasů. Ještě předtím byly náznaky Apokalypsy! Vězni opouštěli věznice a mrtvoly vylejzaly z hrobů. Jediné co mne uklidnilo, bylo to, že to jednou všichni pochopíme. Stejně jsem, ale pomalu dostával KLAUStrofobii.

Poe´n´Zie

 

„roztřídil jsem nákupní tašky

Na lince večerních tramvají

Kuchyň je stejně

Divná kolej

 

V dřezu vysychá houbička

A chutná jako poslední večeře

 

Od boha dostal jsem

Zrcadlo

Pro štěstí

 

Na celých marných 5 let“

 

Satan má úplně stejné rohy jako vůl nebo kráva. V každém případě, je méně nebezpečný. Vždycky jsem měl rád abstraktní umění. Znám spoustu lidí co udělají na plátně skvrnu a dokážou o ní mluvit celé hodiny i celý život. měl a mám rád Pollocka, je genius. Těch čar – těch čar. V tomto směru mne mrzelo, že končí papež. To je vrcholný vyznavač abstrakce. Něco jako Pollock bez ranního strniště. Zvláštní to umělec ten papež, bez plátna, celý den jen pije víno a čte knihy. PAPEŽ JE VLASTNĚ BUKOWSKI pro poctivé.  Všude vymítači ďábla a co vymítači Boha? Kdyby tenkrát ta Eva nenakousla to jablko, myslíš, že by si měl u ucha iPhone ty vole?

Teď pár veršů o jedné mrtvé holce:

 

„prej nikdy nemalovala srdíčka

Do zadýchaných skel

 

Věřil jsem jí

Nebyla ten typ na srdíčka

 

Spíš jsem jí viděl

Jak jí žlutej sníh

A při tom se směje rozbitým eskalátorům

 

Podle ní

V kině nikdy nedávají

NIC

Né že by neměla pravdu

Ale aspoň jednou

Bych ji chtěl vidět stát u plakátů

A číst si casting

Nebo aspoň koukat na obrázky

 

Žádná režisér

Ji nebyl dost dobrej

Herce a herečky přímo nenáviděla

A pohrdala titulky

I titulní písní

Všech Oscarových modliteb

 

Neměla ráda život

A ani na smrt nebylo připravená

 

Byla jako uvězněná můra v dlaních

Jen tak lechtala čáry osudu

A stačil kousek

Aby odletěla

 

Dlaně ale tleskly

A můra padla mrtvá na lino

 

Nechal jsem ji zahrát

Píseň z Titanicu

 

Jsem si jistej

Že by jí to stejně

Jednou

Dojalo

 

Byl zase leden

Se spoustou

Tichého sněhu

 

A na okně

Se objevilo srdce“

 

 

Člověk občas potřebuje relaxovat. Jde to i u televize. Za 135Kč dostanu např. projev prezidenta. Poslední! Aspoň jedna pozitivní věc. Ve stejný čas bojujou hokejisti o play off, fotbalisti o Evropskou ligu, v Indii znásilňujou holku, v Africe umírá dítě, Bono Vox volá bejvalce a Dennis Rodman vypráví o KLDR. On ten svět funguje. Sice na hovno, ale funguje, koukám z okna na náměstí, svítí lampy, je cítit jaro. Lidi spěchají z Alberta se žlutýma tažkama Billa, venčí psy nebo jen chodí za ruku a SEROU NA PREZIDENTY.  Já mám v kuchyni pár piškotů a marmeládu z brusinek, sednu si k TV a pustím 30 případů majora Zemana – nediv se – chci bejt ready jak se říká J

A  o víkendu má padat sníh

A prej to bude naposled

A já si vzpomenu na jednu holku, která mi na otázku, proč má ráda sníh řekla „protože je čistej a studenej“

Byl to nelepší důvod co jsem slyšel!
docela se těším na víkend! A co TY?

---