Střepy

Čaj o páté

Někdy je lepší mlčet
polykat slova
příliš mnoho chutí, barev a vůní

se snadno zoškliví...

Pestrá křídla rajek
peří pýchy a nadutosti ega
´vždyť já jsem přece ten
kdo nikdy neminul svůj cíĺ´

ten kdo se nikdy nemýlil...

Vůně květin jako o pohřbu
dere se přes nozdry a stoupá až do zákoutí  
o kterých neměl´s ani tušení
pravda se schovala a co zbývá než

kousek rozteklé rtuti na rtech...

Rubikova kostka

Neměl jsem tušení
že tolik stínů a zákoutí
skýtá domov beznohým pavoukům
kteří se bezmocně snaží vyprostit
ze svěrací kazajky
zatímco jejich nohy už dávno rozfoukal vítr
jako řasy prvně menstruujících děvčátek
zaschlé kapičky krve voní po mentolu
a ty se ptáš

jak je to kurva možné

Samodruhá

Na dne moře žijí perly
svým kulatým životem 
ale uvnitř nic není

absence hran může poskytovat jen zdánlivé bezpečí
ve skutečnosti je kulatost tak kluzká
že ti jen rychle proklouzne mezi prsty
a pak se skutálí neznámo kam
protože se nemůže žádným způsobem 
zaklesnout

ze starého bez bolesti nikdy nevznikne nové
to je zákon

Hodina výtvarné výchovy

Odkud se bere ta pěna
co leptá obrysy duše
já se tě na to ptám
zcela rezignovaně 
jako věta bez interpunkčních znamének
vygumuj mě a rozdrol na spoustu žmolků
a hlavně mě nezapomeň sfouknout ze stolu

nechci aby mě někdo našel