Ve stínu

Na záčatek by zkusil vysvětlit, jak chápu slovo "poetický", se kterým pak hodlám v komentáři pracovat. Jsou dvě možnosti definice. Buď pozitivní - říct si, co poezie je. Nebo negativní - říct si, co už poezie není. Na webu vnímám jako jednodušší druhou možnost. Protože to, co pro mě (a ještě jednou opakuji pro mě - tedy subjektivně) na webu poetické není, je většinou velmi podobné. Dá se to dobře diagnostikovat. Převážně pak jde o neodstoupení autora od textu. Text nemá dostatečnou uměleckou kvalitu, není dostečně řemeslně a technicky zpracován, aby byl samonosný. Takže ho pak pohromadě drží pouze pocity a vlastní prožitky autorovy. A těžko pak takovou básně kritizovat, protože to pak autor bere jako útok na vlastní osobu. Poetický text je pak pro mě ten, který přestává být tou zoufale privátní pocitovou záležitostí. Má poctivě vyvedený jazyk a čtenář, který takový textem prochází může ten text považovat za svůj vlastní. Dokáže se s ním ztotožnit a najít v něm svůj prostor, protože ten text není plný svého autora. Tohle tedy považuji za poetické. Jestli to bylo dost srozumitelně. Tvůj text pro mě pak podle téhle definice dostatečně poetický není. Poetično, které v tom nacházím odvedeno, tedy to, co by ten text odtrhlo od Tebe, je tam velmi sporé. Jediné co odlišuje Tvou báseń od pocitové deníku je slovo kane na závěr a pak štěpení na velmi krátké verše. To nemusí být v principu špatné, ale v tomto případě je to značně kontraproduktivní. Nečte se to dobře. Nedává to přílišný smysl. Ten text není natolik hutný, aby šel takhle natáhnout. Trhá se. Snad jsem Tě moc neznechuti. Přeju hezký večer.