Domov 25.díl

Domov

25.díl

POSLEDNÍ DÍL

Jak se vám líbila tato povídka celkově?  Brzo můžete očekávat DOMOV II.  Tahle povídka byla moje první, která mi tak nějak přirostla k srdci a proto sepisuji pokračování. Klidně komentujte co se vám líbilo, nelíbilo a nebo klidně i nějaký nápad. Druhá řada už je rozepsaná tak snad se máte na co těšit.

 Naruto byl schoulený nedaleko vchodu do nemocnice a už se mu celé tělo otřásalo zimou, když v dálce zaslechl sirény  ambulance a tak se připravil, aby včas vyběhl ze svého úkrytu. Hned jak auto zastavilo seběhlo se ke vchodu několik sestřiček a přebírali si zraněné, hned na to dorazila další záchranka, která přivezla těžký případ a tak se v nemocnici během pár minut sešlo plno sester s oddělení a dokonce přispěchali i doktoři z operačních sálu. Naruto v tom zmatku a chaosu vběhnul dovnitř a rovnou do pokoje ke Kakashimu. Přišel blíž a odhrnul závěs. Strýček ležel v klidu na lůžku, ale vypadal tak bledě, že se Naruto polekal jestli vůbec dýchá. Sevřel jeho ruku do své a ta byla tak krásně teplá a hřejivá, ale Narutova byla jako kus ledu, když takovou dobu čekal venku. Nedalo mu to a lehl si na kraj postele, aby se aspoň trochu zahřál než půjde. „Strýčku to sem já Naruto, přišel jsem se na tebe podívat.“ Řekl tichým hlasem a hned na to mu spadla hlava na polštář, byl hrozně unavený a rovnou usnul vedle Kakashiho na posteli.

Kakashi sevřel jeho ruku a v klidu oddechoval, ale cítil se tak nějak jinak. Zkoušel sebou nějak pohnout a cítil jak pohnul palcem u nohy, na víc se zatím nezmohl, hned byl unavený, ale jako první krok to nebylo špatné říkal si v mysli a znovu se pokoušel udělat nějaký pohyb. Věděl, že se něco změnilo, cítil se  volný, nic ho nedrželo. Znovu zkusil zahýbat nohou a tentokrát se mu to povedlo o něco lépe než na poprvé. Vzalo mu to dost sil a tak nehybně ležel na posteli a vedle sebe cítil nádechy a výdechy Naruta a tlukot jeho srdce, věděl, že je tam s ním a to mu dodávalo sílu a odvahu zkusit otevřít oční víčka, která se zdála být tak těžká. Hrozně se soustředil a cítil jak po delší době  vzdala svůj boj zůstat zavřená a pomaličku milimetr po milimetru tvořili malé škvírky, kterými viděl matnou mlhu co se rozestupovala. Vynaložil ještě větší úsilí a doširoka rozevřel oči, které nebyli zvyklé dívat se na svět.

Rychle je přivřel, aby si zvykl na světlo a stíny v místnosti, po chvíli si přivykl, ale stejně se nemohl dívat přímo do okna kde zrovna  vycházelo slunce. Opatrně natočil hlavu a vedle sebe spatřil spícího Naruta s tou jeho blonďatou kšticí a hned se musel usmát. Nezkrotné jako sám Naruto.  Povzdechl si, je v pořádku a to mu stačilo, měl ho vedle sebe a k úplnému štěstí by mu stačilo už jen, aby přišel ještě Sasuke.  Kakashi přivřenýma očima pozoroval východ slunce a byl hrozně rád, že se probral. Naruto se trochu zavrtěl a pomalu otvíral oči, když se pohledem zastavil na strýčkovy, který byl vzhůru. „Nemožné.“ Vydechl a zavýskal tak nahlas, až do pokoje vlítla sestra, aby vše zkontrolovala. Hned běžela pro doktora, aby se šel na Kakashiho podívat, netrvalo to snad ani minutu a doktor vrazil do dveří. Vyjeveně zíral na Naruto, který se tisknul ke Kakashimu, chvíli mu to vrtalo hlavou, protože Sasuke říkal, že si Naruta odvezli, ale nakonec mu to bylo jedno a přistoupil blíž k lůžku. „Tak se na to podíváme.“ Vyzkoušel Kakashiho reflexi a vnímání pak ho vyzval, aby zahýbal alespoň jedním prstem a když se to povedlo Kakashi chraptivě řekl. „Jsem v pořádku, chci domů.“ Snažil se posadit, ale hned se sesunul zpátky na postel, ani se pořádně nezapřel rukama jak byl zesláblí. „Kdepak ještě si tady poležíte pár týdnu, ale rozhodně jste na dobré cestě.“ Prohlásil doktor a nechal Naruta se strýcem samotné v pokoji jistě si mají co říct.

Naruto ani Kakashi nemluvili jen si prohlíželi jeden druhého, aby se ujistili, že jsou v pořádku. Naruto objal strýčka a byl rád, že se konečně probral. V tom se dveře do pokoje otevřely a v nich stál zkoprněli Sasuke. Chtěl přijít jako každý den na návštěvu, ale tohle ho naprosto vykolejilo, když uviděl svého strýčka i bratránka v pokoji a ještě k tomu oba při vědomí, málem to s ním seklo. Rovnou si sedl do jednoho křesílka a snažil se trochu uklidnit. Ze zadu k němu přišel Naruto a taky ho obejmul to už bylo na Sasukeho příliš a po obličeji se mu skutálela první slza a za ní následovaly další. Byl tak šťastný, že se nezmohl na nic jiného, jen prostě brečel jako malé dítě. Kdy vlastně naposledy brečel, zamyslel se nad tím a hned se mu vybavila smrt rodičů a pak výprask od strýčka, když utekl z domu.

To hodně bolelo, ale taky ho to něco naučilo mít strach a tak se svěřil jediné osobě, kterou ještě měl Kakashimu. Od toho dne, kdy mu řekl čeho se bojí  začal Kakashi učit Sasukeho sebeobraně a kontrole emocí. Dalo to práci, ale nakonec se už neměl co naučit, dokonale vše skrýval před ostatními a byl vidět jen chlad a nenávist ke všem, až Naruto odhalil jeho lepší stránky. Vytrhl se z přemýšlení a zjistil, že přestal brečet. Podíval se na Naruta. „Jak to tak pozoruju, taky bys potřeboval pár lekci sebeobrany, co říkáš strýčku, až se uzdravíš budeme ho učit?“ Kakashi polknul a chraptivým hlasem odpověděl. „Jen co se odsud dostanu, takže tak za týden se máš na co těšit Naruto.“ Sasuke přišel ke strýci a taky ho obejmul. „ Tak platí jen doufám, že mu taky nezlomíš ruku jako mě.“ Narutovi se naježili vlasy a chtěl zdrhnout, ale Sasukeho ruce byli rychlejší. Přibouchl mu dveře přímo před nosem. „Au no počkej Sasuke to ti nedaruju!“ Mnul si naražený nos. „Klidně jen jestli mi budeš dobrým protivníkem.“ Řekl vážně, protože si vzpomněl, že by měl být Naruto zavřený v dětském domově. „A jak to, že jsi tady vždyť tě odvezli?“ Narutovi se nechtělo odpovídal, ale nakonec to všechno vybreptal jako velká voda, hned se mu taky ulevilo. „Tak takové je to v tom případě je zažalujeme, mají se na co těšit hlavně ta babizna!“ Sasuke měl hrozný vztek a chystal strašnou pomstu.