Nevyměním

A stalo se ticho
ve kterém se probouzí
ta nedávná vědomí, že již poznáváme 
pták sněhu, který objímá nahé jabloně 
i obyčejná slova, jimiž se snažíme mlčet
dívám se do dlaní a vidím sebe
ta dvě malá zrcadla, v nichž česala ses 

vím jen, že ke středu chodníků jdem zapomenout 
nepadnout do kruhu jež je kolem
a vysypat z očí tu hořkost, s níž dozrává obilí
a kterou chutná Sapfó jazykům moře 
aby i ryby věděly co je žena 

přinesu ti večer, co jsem viděl 
pohyb vteřinových ručiček drahých hodinek, jímž se tě dotknu
světlo z výkladu, u nějž se zastavuješ a myslíš na hezké chlapy
křivku figuríny, která je dokonalá a mrtvá a přesto na ni žárlíš, jako bych s ní spal
a polibek, který si dávají slepí, protože je v něm všechno 

řeknu ti kolik vloček musí propadnout otáčecími hodinami
aby uplynula vteřina, která tvoří počátek i konec
a je možné, že i když se budu opakovat 
protože jsme milenci v každém trvání vesmíru
dosáhnem něčeho víc než jen těl 
která sice tvoří mnohá tajemství 

ale za ticho 
bych je nevyměnil