Písmák haiku 2024/42
na stříšce, na zdi
mačkají se k sobě -
vlaštovky
/bylo - vlaštovky před cestou/.
haiku 2024/28
náhrobní kámen -
Ježíš na kříži leží
na hřbitovní zdi
sedí na podstavci
haiku 2024/27
/cestou autobusem jsem se dívala po krajině zalité sluncem a vstřebávala obrázky, tenhle byl radostný, uklidňující, nostalgický, dojemný a tak romantický. /
v kmeni na zemi
mladé proutky břízy -
husy opodál.
haiku 2024/23
modro kam dohlédneš -
na dně řeky se cachtá
hejno holubů
/píšu "cachtá" ne čachtá, jak se tu objevuje. /.
haiku 2024/22
na místo kde stál dům
den co den se chodí pást -
srnčí rodina.
haiku 2024/18
zešedivěli
bok po boku každým dnem -
muž a vlk
jen si tak hraju se slůvky a přemýšlím tady a teď , jak by to taky mohlo být:
haiku 2024/9
vyschlý rybníček -
však podél krajnice
plno žab
vyschlý rybníček -
haiku 2024/2
cestou na lavičce kluk klukovi balí špeka - jak ten kos zpívá.
čas
žloutne čas jak stránky papíru
slunce nevyšplhá výš
než ke vzdálenému komínu
z kterého kouř prchá na všechny strany
haiku 2023/14
ptáci nezpívají - budí mě kouř cigarety
/pozn. . budí mě kouř cigarety, to jsem napsala, ne cigareta a bez tečky na konci a druhá část se znatelným odstupem, co se to děje. /
no a kam se poděl otazník.
haiku 2023/12
pár dní pokosená louka je plná sedmikrásek
/píši na jeden řádek, 2 části s jednou velkou mezerou, nevím, proč se to tak neukazuje a text je vcelku, chyba není u mne, jen si takto experimentuji, nemám 3 řádky s předepsaným počtem slabik, někdy ano , jindy ne :o))/.
haiku 2023/11
hladina stoupla v peřejích se zmítají vlasce
/takhle "očesané", jednoduché, zní líp, dík/.
haiku 2023/7
všechen sníh je pryč z listů zbylo žilkoví - začátek konce
.
haiku2023/1
mrazivé květy slunce ve sklenici s klíčky slunečnice
.
za květy mrazu slunce ve sklenici s klíčky slunečnice.
haiku 2022/13
srna skok dva tři -
pole přeťal rigol
po bagrování
srna skok dva tři
haiku 2022/9
stromy nad řekou
s větrem padá houf listí -
křídla motýlí
stromům nad řekou
haiku 2022/7
chvíli co chvíli
v trávě ostrůvku se to
hýbe a hýbe
/prvotně bylo: se to v trávě ostrůvku. /.
haiku 2021/23
u kontejneru
na zlomené židli pavouk -
s pěti nohama
.
haiku 2021/21
kroužící holubi
balkón plný peříček -
na mandale z proutí
a nebo takhle:
haiku 2021/17
po kolena v řece
proud mu smýká tělem -
v březích chlapice.
haiku 2021/12
opozdilec schůze
dnes vám to všem moc sluší
na to jsme čekali.
haiku 2021/11
na louce pod lesem
traktor kolem dokola -
a tečky jsou pryč.
haiku 2021/7
na lezecké stěně
za vlakovým nádražím chlap -
v oranžové vestě.
haiku 2021/3
zamrzlá řeka
u kraje kry se noří otužilec -
malé ptáče
koryto řeky
haiku 2021/2
uprostřed cesty / bylo - jdu cestou/
sbírám zlomenou větev -
cvičení tai chi.
nebe je mramorové
nebe je mramorové
přesto se podzim usmívá
zmizely hřívy obilných polí
proč spadaná jablíčka pod jabloní
haiku 2020/41
přívěsné vozíky
v jednom plno nábytku
v druhém plno listí
.
haiku 2020/40
krademe jablka
s větrem v zádech ženeme pryč
bolí to, bolí.
haiku 2020/25 a 2020/35
2020 haiku 25 31 5 2020 14,05h neděle verulinda
protější stráň
slon z listnáčů nabírá
loňskou podobu
sny a čas
mé sny už nějaký čas klopýtají
ale já vím že je přívětivý a shovívavý
a až se na všechno podívám zas
tak uvidím jejich lístečky a květy
pavouk
Je šero, sbírám na balkóně prádlo. Vedle věšáku, na zdi, velkej pavouk, ale takovýho jsem jaktěživa neviděla. Spěchám pro násadu od koštěte a snažím se pavouka nabrat. Hned, jak na ni naleze, spouští se.
Haiku 2020/30
ostrůvek pokosili
na břeh teď šplouchá kachna - i
zčeřené vlnky
.
haiku 2020/21
na travnatém hřišti
se ptáci v rozestupech
přibližují k brance.
haiku 2020/19
po třešňových květech
raší jabloňové
a krtci dělají hromádky
jabloňové květy
haiku2020/13
omezení pohybu
ze země vylezly -
bukové klíčky
zákaz pohybu
černá hodinka
Lechtám žebra topení a usrkávám kávu. Oči mlhou znavené pozorují, jak auta z parkoviště postupně krouží k výjezdu. Slunce dnes mělo absenci. I laskavá slova.
o životě
ve zrození radost i strach
cesty bez naděje
v cíli kameny prach
někdy však
bumerang
sms
seš husa už mi dej pokoj
je vtipný
hmm když myslíš odepisuji
všechno a nic
je zima
dělám jakože nic
vlastně nic nedělám
a přesto dělám všechno
o touze
slunce po obloze letí
však stromy touží po objetí
z jejich nahoty mě zebe
potkat tak tebe.
Haiku 2019/41
ledva se ohlédnu
a už nerozpoznám
co jablíčko co list
haiku 13...
v pokosené louce
na koleno
vybírá sedmikrásky
/na kolenou. "u" mi nejde vložit, nevím proč/.
Haiku 2019/15
mám vrchovato
ségra ne a ne jít ven
mě ženou vosy
nebo jiná.
haiku 2019/12
do hmoty na květináč
přidávám zem ze zahrádky
s úlomky cihel
cigarety dým
verulinda
vždycky když Tě potkám
v ten moment se mi život zatoulá do světa
kterému jsem dávno odvykla
léto
verulinda
pozoruji jak pole zlátne
a listy stromů jsou tmavozelené
támhle popraskal beton a tvoří mozaiku
když se Měsíc toulá
verulinda
Měsíc se někde toulá
a s ním i Ty
a já.
haiku 2019/2
V louži se cachtá kos.
Druhý čeká s kořistí.
Kruhy , mandaly.
pohledy
verulinda
svádíš mne pohledem
ale já uhýbám
topit se z tebe v touze už nechci
příroda
verulinda
už si říká svý
už si do toho nenechá mluvit
slunce ty sviť
sobota
verulinda
nebe obléklo bleděmodrý plášť
a na klopu si připíchlo žlutý knoflík
vrbovému proutí narostla křídla zas
předjaří
verulinda
paprsky útočí na bílé stráně
všude to jiskří dík Bohu
klid mají zbraně
vzpomínky
verulinda
na řece stříbrné pramínky
slunce mne objímá
a moje vzpomínky se zatoulaly do rodné vísky
můj
verulinda
navždy tvůj říkával
čas zdolal velkou dálku
nevím jak on
stokrát
verulinda
stokrát jsem tvůj dopis četla
stokrát ho roztrhala
stokrát slepila
soumrak
verulinda
poslední plamínky v oknech dohořívají
co chvíli soumrak všechno zahalí
měsíc se na to z nebes dívá
být
verulinda
být tak řekou říčkou
třpytit se
dělat vlnky a peřeje
léto
verulinda
léto kupí svá kouzla
parný den
zvlní se jen voda co po kameni sklouzla
kráska
verulinda
Téměř každý týden se na ni chodím dívat. Rozbité okénko tam nahoře mlčelo, plechové vaně se za deště nechtělo zpívat, skleník až u zemi. Zapomenutá za drátěným plotem a vysokou travou, ale nejhezčí v okolí. Punc odžitého netají.
prchavý okamžik
verulinda
tváře měla od rumělkové polevy
oči jí hořely modrým plamenem
ještě dlouho se za ním dívala zasněně
stíny
verulinda
stíny
bez cíle potulují se po krajině
a když měsíc vyjde
ojíněná / slova
verulinda
ojíněná
až bude zima nechám se ojínit
a jestli jsi jako já
láska
verulinda
kolem mne květ vedle květu
a ve mně váza bez vody
jednou se snad naplní nečekaně
teď
jasné je jen to
co zrovna vidím cítím a prožiji
nikdo neví
co bude za chvíli
Paprsky dne
verulinda
Slunce se rozlévá po řece
a ona jiskří.
V tu chvíli problémy
radost
verulinda
semínka radostí ve mně klíčí
když tě vidím
když se mě pak dotýkáš
napořád
verulinda
tvá vůně a chuť
ve mně zakořenila
jejich bal nebudu zkracovat
čekání
verulinda
to na Tebe čekají u brány mých rtů
zástupy slov
zimě došel dech
verulinda
balzám zpěvu a švitoření
zklidněný tep
mysl vopojení
život
verulinda
život po mně klouže
občas zadrhává
tak ho promazávám
úsměvy
verulinda
ráda nosím úsměvy
zmnožství co mám
část nespotřebuji
příroda
verulinda
ať ještě odpočívá a sní
zabalená do přikrývek sněhu
budou ji hřát
bříza
verulinda
tělo oduševnělé břízy
se balí do závoje jako pavučinka
větvičkami štěstím pohybuje
momentka
verulinda
kopce mraků po celém okolí
splynuly se stromy
vlny na řece hučí
schůzky
verulinda
každý den mám na balkoně
krátkou schůzku spodvečerem
mlčky sedíme a posloucháme
pranostika
verulinda
mou tvář za sklem
bičují vločky
je to krásné
meníčko
verulinda
mraky se rozutekly do dáli
vítr se za nimi práší
ručička pod nulou
únor
verulinda
lavina paprsků sjela do údolí
zaplavila prokřehlá zákoutí
chvějí se trávy ojíněné
zima
verulinda
polonahou zimu
občas
zrovna jako včera slunce zahřeje
zastesklo se mi
verulinda
zastesklo se mi
je to tak dlouho
co jsem si sáhla na ni
ptáček
verulinda
nemusíš řešit obavu
že ti bude lhát
když chvíli zůstane
sněží
verulinda
zahuštěné mraky vzkypěly
na zem se začaly snášet
vločky
stráň
verulinda
mám ráda stráň
kterou mění jen jaro léto podzim a zima
krásná
v očích
verulinda
zrníčka radosti vyklíčila
když tě spatřila
rostla touhou
okamžiky
verulinda
hřeje mě když tě potkávám
ale dnešní den jsem se otáčela
jen za sluncem
setkání
verulinda
seděl jsi na lavičce
a já si sedla vedle
roztržité pohyby tvého teritoria
pohledy
verulinda
už dlouho sbírám odvahu
podívat se ti dlouze do očí
stejně jak hledět do svahu
společnice
verulinda
nevím zdali tě dokážou svést
když mé vrásky jsou starší než tvé
ale chtěla bych
Chyť se , chyť
verulinda
tak velká pavučina asi není
abych tě do ní chytila
představa že jsi okřídlený
balzamování
verulinda
zahnala jsem myšlenky na cokoli
lidské řeči
jen
o tobě
verulinda
kdy se zas na mně zastavíš
svým pohledem
čekám tak dlouho
Haiku c13
verulinda
Obraz za oknem.
Na šňůře visí kapky.
Čekám až uschnou.
barvy
verulinda
začala soutěž o nejhezčí kabát a čepici
nevím kterou si dřív vybrat
však tenhle módní trend
škola
verulinda
už si stebou nemíním na nic hrát
a otázky i odpovědi si schovám pro jiného
o tobě jsem dopsala poslední stránku
stromy
verulinda
už odrodily
a člověk si jich méně všímá
vlétě si na stíny hrály
podzim
verulinda
Ani jsem se nenadála a létu nadobro zežloutly a zhnědly kraje. Dozrálo. Z jeho dobroty češeme ovoce, které chutná a voní. Pokorně předalo vládu, přesto některé dny mají jeho laskavou tvář.
nostalgie
verulinda
podzim si na píšťalku
tu svou hraje
je trochu smutnější
zítřek
í verulinda
zas shořel další týden
zbyl jen popel
ze zbylých uhlíků
o touze
verulinda
opustila jsem břeh touhy
už se nenechám zkrápět
byl to čas dlouhý
čaj o páté
verulinda
vítr létu rozcuchává vlasy
a když se ho snaží chytit za plášť
schovává ruce po kapsách
život
verulinda
na břeh horizontu
nebe vyplavilo červánkovou pěnu
která strochou bolu sákne do modré
o slunci
verulinda
tak jako se stín přežene
přes mravenčí skálu
tak rychle ubývá dne
mraky
verulinda
až do pozdního léta
jsem denně zoblohy sbírala mraky
které poutaly moji fantazii
pramen
verulinda
při prvním setkání
nalils´ mi pohár radosti po okraj
já zněj srkala
probuzení ..
verulinda
prší a já vyspávám dlouho
déšť mi ke snu ševelí
čerstvý vzduch se hrne do oken
Škarohlíd
verulinda
líbí se mi
když se den umí nakabonit
dokáže na všechno vodu nalít
Haiku c8
verulinda
na mráčcích od letadla
visí jeden černý mrak
hlásí přeháňky
kolébka
verulinda
přestals mou lásku kolébat a hladit
a já jako malé děcko které neví
že nic nejde vrátit
svítání
verulinda
noc měsíc vypil až do dna
jak vybledlý flek na stěně zeje na nebi
mraky se mračí
s úsměvem
verulinda
chci tát pod tvým horkým sevřením
třeba až tak že lapám po dechu
nebo se tisknout ktobě zezadu
voda
verulinda
stojím vdešti
a zokapů prstů mi stékají kapky
jedna po druhé
růže
verulinda
krása růží usnula a teď odpočívá všípcích
které se začaly červenat
co naplat
fantazie
verulinda
nějaký čas máme půst
aby se i ona nabudila
a když je příhodno jako dnes
Modré z nebe
verulinda
Pod rozepnutým silným svetrem měla odkvetlou halenku.
Růž na rtech ještě více zdůrazňovala povadlou pleť a rýhy ve tváři, přesto, že ještě není stará. Seděla na lavičce stranou dění a trpělivě čekala na muže, který opakovaně odcházel a přicházel. Všechno co měla, stálo vmodré igelitové tašce vedle lavičky, něco mu zní dala.
láska...
verulinda
láska. tak blízko jsi mi
ale stále cítím hráz
nevidím ji
obrazy
verulinda
dny letošního léta
se mi proplétá řeka obrazů zmraků
připomínajíc pomíjivost okamžiků
květy
verulinda
květy léta se pomalu ukládají do semínek
a zahalují se vtobolkách
častěji vidíš svetříky na holkách
les
verulinda
kousek po kousku
strom po stromu
jak vdeštném pralesu
láska mě ničí
verulinda
láska mě ničí
tolik bolu pokosilo lán stvolů zralého obilí
mít ji na chvíli
pocitová
verulinda
krása je o tom
že tě na chvilku ovane
ale dlouho po ní
vůně
verulinda
posbírané plátky planých růží
prosychají v děravé papírové krabičce
a omamně voní
radost
verulinda
najednou ses vynořil
jako radost krátce a nečekaně
sáhnul jsi do mých vzpomínek
proudy
verulinda
namaluj mi oči
chci vidět co vnich vidíš
namaluj mi ústa
pocit
verulinda
podal mi ruku
když ji uvolnil ze sevření
vdlani mi zůstalo srdce
Haiku c7
verulinda
sedím pod sakurou
strom radosti odkvétá
metař má volno
čas
verulinda
piji ze starého šálku
čas mu na dno vepsal vrásky
když je plný
soumrak
verulinda
co chvíli se beránci zatoulali
teď shoufem splynuli
už nejsou jako přes den hraví
stáří
verulinda
zdomu zbylo jen místo vzpomínek
dveře málokdy návštěvě zavrzaly
smutek sradostí sedaly blízko
jsi
verulinda
už tolik netoužím
tak jak dřív
nechávám tě sobě samému
objetí
verulinda
až vítr rozežene to stádo černých mraků
a ty se najednou objevíš vté modři
budu si přát jen jedno
brána
verulinda
na horizontu se uzavřela brána mraků
a až do soumraku
červánky nepustila
paleta
verulinda
paleta krajiny
se plní všemi odstíny zelené
vněkterých místech
řekněte jí
verulinda
ať nepláče
že ji nastotisíckrát miluji
a pokaždé
nejvzácnější
verulinda
každým dnem vtýdnu tě očekávám
teplo a zář
jak příchod jara
vůně
verulinda
byla šťastná
proč by stlala.
ráno spěšně odcházela
zeď
verulinda
postavils zeď
skrz kterou vidím
jen dotýkat se tě nemohu
nebe
verulinda
připozdívá se
a já zmalinového nebe
nemohu oči odtrhnout
na konci dne
verulinda
odchází den
slunce zlíbalo horizont
a ten
pozvánka
verulinda
odhrnula jsem záclonu
a otevřela jaru dveře
po pavučinách zimy moucha leze
vítr lásky
verulinda
tvoje tvář nehřeje
ani oči
předpověď značí
touha
verulinda
už se květy rozvíjejí
už i mně planou líčka
udržet touhu se každý bojí
Haiku c5
verulinda
chytnout tak vítr
do dlaní, rukama mi
proudí – šimrání
jablko
verulinda
sto němých slov schovávalo se za mými rty
sto němých slov pospojovaných vněžné věty
ale tys´ neslyšel
Probuzení
verulinda
Byla tak krásná,
když na okně seděla,
vlasy ještě nepochytala,
jaro
verulinda
zima znás odchází
kloužeme do mlází
a i když jsem stará
pokušení
verulinda
obloha namodralá
jsem zralá se vté modři
spustit a rozpustit
jemnost
verulinda
sonošenými sny
daruji i kus své duše
ať se vnich třeba na chvíli raduje ta
uvnitř i venku
verulinda
upadáš mi do zapomnění
občas setřu prach
nemarním čas
jiná
verulinda
řekněte mu
že mi byl drahý
přes všechny nedostatky kterých jsem si všimla
změna
verulinda
z toho mraku by mohlo zapršet
smýt šeď předjaří
zase se zadaří
sníh
verulinda
sníh se rozpouští
jak bonbón v puse
slunce za okny má grády
pády
verulinda
za svými pády si stojím
jinak bych nepoznala
jak jiné bolí
láska
verulinda
už i bůžci vystrkují růžky
jako pupeny
poupata
On
verulinda
vynořil se jako měsíc
sdráhou předem určenou
nenechal si diktovat
hra očí /2./
verulinda
hrajeme spolu hru očí
a zatím je stav nerozhodný
pak začínáme být zvědaví
odpověď
verulinda
to mě má bolet
že sto let tě nevidím
když děláš že necítíš
tlumočnice 1
verulinda
plameňák - muž který miluje oheň
velitelka - velkorozměrová televize
pohanka - zkrácená verze „ pohni Anka“
není mlha jako mlha
verulinda
mlha voku je
včerejší den se neděje
není proč ho vrátit
dárek
verulinda
chci být hezkou a milou
jen pro sebe
to aspoň vím
ani ne Valentýn
verulinda
za okny zasněný den
honem ven
koukat na lidi
Hromnice
verulinda
ptáci se vmléčné obloze ztrácí
houf běžkařů se ztratí vrací
řeka začala praskat ve švech
větvička
verulinda
promrzlá jak já
stejně zjara vypučí
kabátky poupatům propůjčí
schovaná
verulinda
řeka má ve svém klínu
měsíční krajinu
plnou vypouklin kráterů a stínů
nevejdeš
verulinda
ještě mi znějí jeho kroky v uších
ještě si představuji jeho tvář
a ty který jsi mne nečekaně ranil
mozaika
verulinda
až časem najdu další střepy
co se mi budou hodit
poskládám si tě
Zimní atmosféra
verulinda
na nebi jak na teplácích
šmouhy i záplaty
občasná záře v podvečer
líbání
verulinda
jsem se nebránila
vždyť tak moc jsem o tom každý den snila
ale proč mi potom tečou slzy.
něha
verulinda
zaplavím tě něhou
ale sněhovou řekou
se k tobě nepřivalím
bílé
verulinda
lidé se nijak nedomluvili
když před okna a okénka položili
sněhobíle načechrané polštáře
verše
verulinda
po stopách veršů se vydávat
zakomponovat je do všedního dne
radovat se i mlčet jenom tak
slova
verulinda
mládí už nemám
ale křehká slova jsem nezapomněla
stále je po ruce mám
čas
verulinda
nějak jsem na sebe zapomněla v tom shonu
zastavím se
chvíli si se sebou povídám
lípa
verulinda
skráněprůrvy jsou ojíněné
a jiskří
jak na ně dopadají paprsky
nespavost
verulinda
červánky už dávno spí
ale oči se neklíží
měsíc zvýšky
sebekritika
verulinda
odešla jsem za plot
abych se podívala
jaký je na mne pohled
když si to užívám
verulinda
najednou
skrz stromy
prosvítají domy
proměny
verulinda
podzim se neopakuje
jak stárne
mění krajinu
prostor
verulinda
mezi nebem a mnou
je prostor pro všechny
a všechno ostatní
právě teď
verulinda
kam se podívám
stromy změkčují a rozjasňují pohledy
ale mraky ani holubi
barvy
verulinda
slunce i chlad
na stromy vlévá barvy
maluje po okolí
Haiku b26
verulinda
stromy ve stráni
zabraly kus nebe. a
pořád je ho dost
podzim
verulinda
ataky větru jsou teď častější
neskrývají se za ničím
uvidím
vlnobití
verulinda
baví mě dívat se na protější stráň
na tmavé barvy listnáčů
které jsou na vršcích i po stranách
ovoce
verulinda
je konec tvoření když jablíčka zavoní
břichaté hrušky které se neudržely
se v trávě válejí
nastal čas
verulinda
lesy dozrály do tmavomodré
vlaštovky už nevidím
zato sýkorky se potulují
nadechnutí
verulinda
nemám už vsobě
prázdné řádky
abych ti napsala
zastavení
verulinda
myšlenky se mi k Tobě zatoulávají
chci Ti je předat
ty šetříš na mne slovy
teplo
verulinda
buď stále stejný
já budu stále svou
i když nám obaly vyšisují
pro Tebe
verulinda
jednu písničku
jedno políbení
jedno schoulení
topol
verulinda
listy topolu hnědnou
jeden po druhém opadávají
dnes stojí ve sprše ranních paprsků
léto, léto
verulinda
pelášíš jak zajíc ze strniště
za dlouho bude tvé
příště
Haiku b21
verulinda
za velkou louží
se plouží brouček – a zas
kvelké louži
ztráty a nálezy
verulinda
už se stebou nebudu smát
ani se na tebe nebudu usmívat
zrovna pršelo
kroky
verulinda
červená mi sluší
ani nevím proč jsem ji tak dlouho nenosila
ale zase začnu
hudba
verulinda
na střechách ššššš ševelí
zokapů tctctctct cáká
do parapetů cap cap cap capká
konec léta
verulinda
léto chřadne
já se chci ještě chvíli hřát
ale listy se den za dnem začínají zbarvovat
ticho
verulinda
dnes slunce pluje za šedou clonou
rozdávat se nemůže
stromy se nehýbou
To se tak říká
verulinda
to se tak říká holčičko
každé
která se v bílých šatech vdává
kompromisy
verulinda
sním sním
těším se těším se
vznáším se vznáším se
Pihy
verulinda
jak všechny moje pihy
spočítat jsi chtěl
to by i klauna rozesmálo
zájem
verulinda
dost možná to tak bylo
že jsi mi na první pohled lhal
nevěřila jsem
vrácená kniha
verulinda
páchne zatuchlinou
přesto mne potěší
když ji po dlouhé době
učení
verulinda
učím se číst zobyčejných slov
protože řeč očí
bývá často mlhavá
doteky
verulinda
za to mne vločky bičujete
že jsem si nechala zdát o hvězdách.
zatímco vy se mne dotknete kdy chcete
chci stárnout
verulinda
být navždy mladá.
to bych už nemusela snít
rozuměla bych jen
před očima všech
verulinda
podobny úsměvu
který jsem už někde viděl
oči sledovaly rty
všechno čím jsem
verulinda
vprádelním koši se střídají věci
ve kterých ženskost i chlapeckost nosím
romantiku i průbojnost
pořád se navážíš
verulinda
pořád se navážíš do mé duše
do mých snů
tolik dnů bez možnosti se bránit
bojím se
verulinda
jak si stím poradím
až budeš ty a moje představy
stát tváří vtvář proti sobě
všechna krásná rána
verulinda
zkopírovat všechna krásná rána
a poslat je dál
to prostě nejde
už tolik nežízním
verulinda
tak už to vím jaký jsi
už po tobě nežízním tak
jako předchozí dny
jeden pohled
verulinda
jeho pohled stále nedokážu ukočírovat
proto dech předem připravuji na setkání očí
buší mi vuších i ve spáncích
Říkáš mi
verulinda
že jsem stejný blázen jako ty
mně se to líbí
pro všechny kterým se tahle slova nedostávají
Haiku b18
verulinda
přestává pršet
žížaly na cestách - a já
spěchám do práce
kdybys
verulinda
uteču od tvýho jména
pohledů a nečitelných slov
jen odezírat mě nebaví
beránku
verulinda
odtržený od stáda
bloudíš mou duší
otisky čistých kopýtek
Vyznání
verulinda
bez tebe nuda polyká slunečné dny
možná kdybych holkou byla
rozpoznala bych sny
mám ráda …
verulinda
mám ráda chvíle kdy mne střežíš
mám ráda tělo ve kterém vězíš
mám ráda smutek zlásky a z tebe
studí mě dny
verulinda
studí mě dny
ve kterých tě aspoň nezahlédnu
jak vlaštovku vletu na nebi pod mrakem
Dirigent
verulinda
Téměř každý den, ve stejnou podvečerní hodinu, ten neznámý vyjde ven se zapálenou cigaretou, prochází se, kouří a telefonuje. Žádná gesta. Den co den stejný rituál, asi jako ten můj, když si sedám na balkón, nohy si opřu do zárubně dveří a hovím si. Přitom pozoruji kolemjdoucí a toho pána, když si jej všimnu.
hra
verulinda
hrála jsem ale nevyhrála
tedy vlásce budou má čísla šťastnější.
tak pověz mi jaké máš rád
koláže
verulinda
baví mě podvečerní koláže mraků
spohozenými kousky načechrané krajky u vrstvených šatů
se vokrajích nadýchaly medové a nachové
Momentka
verulinda
tvůj kratičký sestřih mi nevadí
vždycky se na tobě najde něco
co mohu pohladit
pravidla
verulinda
spoustu her
ale tu kterou se mnou hraješ vůbec neznám
je pro dva nebo pro jednoho.
Lásko
verulinda
žadoníš a já tě nevnímám
jsi obinadlem
moc stahuješ
sny
verulinda
vždycky když mě sny
zatáhnou do svých představ
hodně si dovolí
Obrysy
verulinda
obrysy nedalekých okolních lesů
srostly s nebem
s výřezem pro slunce
v polích
verulinda
když zajdu do polí
nemusím vybízet oči
aby se na všechno
ty telefony
verulinda
ty mobilní a přechytralé telefony
nemají nic do sebe
sloužíte jim
život je z písmenek
verulinda
mírný vítr myšlenky odvane další přivane
na chvilku zbloudíš kamsi jinam kam nevpouštíš
tam dostaneš se v souvislostech
moc neprší, ale ...
verulinda
do lesklých střech
co chvíli déšť pěstičkami buší
na sklech oken zanechává pískování
měnivé
verulinda
dřív jsem věnovala mužům
pozornost a čas
dnes jen Slunci
v tvé náruči
verulinda
chci se vtobě ztratit
očím hledajícím
kde za sebe budu platit
Haiku 21.
verulinda
lán sedmikrásek
co bělil louku za domem
roluje traktor
víš?
verulinda
hrad. / hrad nemám ale jeden stále dobývám
s ozvěnou za branou i když nevolám
k prvnímu střetu jsem brojila očima
maliny
verulinda
zdlaní vůni malin nasávám
pak mi skoro každá nos rty i jazyk
chutí omalovává
makovice
verulinda
z navrtaných dírek se sypou
zrníčka máku
dopadají
Lavina
verulinda
žlutější než Žlutá řeka vČíně
pohybuje se lavina pole do všech stran
v tom poledním slunci
Zřejmě
verulinda
zřejmě jsem se mu zalíbila
jdem stejným směrem
já a mrak
viněta
verulinda
až se zase znovu narodím
chtěla bych si přihnout z flašky chlapskýho života
ženskýmu chtěla bych se vyhnout
Když tě vlna přeleje
verulinda
vlny nemají stejný směr
ta moje přišla zcela nečekaně
zvýšky dolů se tlačila
Po deváté večer…
verulinda
vydatně sprchlo
zokapu leze
osprchovaný čmelák
racek
verulinda
když je naplněná
čmárá jí po hladině křídly
posedává poblíž
déšť…
verulinda
sladký déšť stéká znakrojeného léta
obaleném v dusnu
vysychá i řeka
je doba po setmění
verulinda
přichází pomalu každou vteřinou
chůzí nejistou škobrtá na podpatcích
když srpek měsíce
Chuť třešní
verulinda
samota za hosty dávno zavřela
s nikým se nestýká
patinou pokryté jsou
když maluji
verulinda
když maluji nemám čas na lásku
nevidím
vůní a odstíny barev
okouzlení
verulinda
ještě se nezbavila rovnátek
a už se jí tvaruje bříško
bázlivým krokem dopředu
den
verulinda
otvírám okna vůni pokosené trávy
slunce mi vžilách tepe
ti tam jsou beránci
chci vědět
verulinda
všechno co jsem ti chtěla říct
stále za branou zůstává
místo úsměvů a mlčení
pečeť
verulinda
napsala jsem ti očima
už tolik milostných slov
a ty se tváříš
na ostří nože
verulinda
že prý rádi balancujou na ostří nože
ztoho se vždycky málem počůrám
když vzpomenu na rýmičky a kašlíky
les
verulinda
vykousaný les na horizontu
rozdílnost všeho a všech
originalita a jedinečnost
Je doba pastvy
verulinda
příjemné je tetelení
sem tam čůrky vody stékají
jim to však nevadí
ruce
verulinda
paprsek pohledu sklouzl na mé ruce
letmo se na jejich laskavost podívat
rozpálil je
zrna písku
verulinda
jak zrna písku
prosévám skrz ústa všelijaká slova
která by se do básničky hodila
domov
verulinda
vočích se ti zrcadlí světy
kterými ses toulal
a na jejich okrajích vesnička dlouhá
štěkny
verulinda
štěkny.
jen proto že jsou pěkný
a nenechají si nic líbit.
Haiku b14
verulinda
cestou do polí
dřevo podél stran křížku
u nohou ratolest
horký den
verulinda
odlitky včerejšího dne vytuhly
dnešnímu sypu dochucovadla a přísady
aby ten horkem mdlý den trochu okořenily
rozednění
verulinda
ticho se brouzdá ranní krajinou
aby nevyrušilo spáče
jen něžný potůček se klikatí trávou
ráno...
verulinda
ráno si chvilku utíralo slzy
vnichž se pak káčátka radostně koupala
v prvních paprscích houpalo sny
letní déšť
verulinda
déšť si chce občas taky povídat
se stromy a střechami
klouzat větvemi
Krátce
verulinda
uši nasávají tóny slov
co hrají píseň zamilovanou
kratičký vzdech kopretin
macešky
verulinda
macešky žlutě třepotají hlavami
vypadají
jak na jednom místě chycení motýli
pomalu a jistě
verulinda
pomalu a jistě
hnědnou kraje luk
a ohýnky kytek na nich přestaly plát
nitro
verulinda
když poprvé se svlékla zkůže
ještě nevěděla co je svět
jak bolet budou i všechna další svlékání
lásky…
verulinda
tam kde je víc jak jedna otázka
nemá cenu chtít odpověď
svou rozpínavostí ti vezmou dech
všechno…
verulinda
všechno co vživotě jsem pozřela
jsem strávila
je fakt že někdy vbolestech
když …
verulinda
když domaloval všechna slova
po kterých prázdné lahvičky zbyly
otočil je dnem vzhůru
už stoupá dým
verulinda
zléta už stoupá dým
a zbiopsie vánku vím
že podzim hodně rozbouří
staré kolo
verulinda
vytrvale skřípe kolo
vrže monotónnosti
jakoby nebylo dost toho
lázeň pohledů
verulinda
vhorké lázni tvých pohledů
mé city pouští barvu
a na pleti ruměnce zanechávají
nájemníci
verulinda
opuštěný dům
a vněm smutku za tři hrady
včetně nádvoří
scenérie
verulinda
z tmavýchmraků hory se staly
co vyplnily průrvu vdáli
a okamžik se zrcadlily
představení
verulinda
včera tráva padla pod kosou
a jak slunce opírá se do ní
hned uvadá
s tebou
verulinda
já si s ním na mladou nehraji
co je mi po vás
jste mi lhostejní
když jsi výš než ostatní
verulinda
raz dva tři čtyři
a ještě dál a ještě výš
ruce do stran rozpažené
život píše každý den příběhy
verulinda
Jsem venku, užívám si příjemného dne jen tak. Prošla jsem pěší zónou a jdu přes sídliště. Blížím se ke dvěma nastrojeným holčičkám, možná už osm, ale ne víc jak devět, když jedna druhé povídá: "Přijď zítra máma doma nebude".
"Máš cíga.
Kuličky
verulinda
promočené stěny domů
nejdou svléknout ani vysušit
jejich pohledy zebou
na rukou tě mám
verulinda
tak už nehledám tvoje oči
v okolojdoucích
tak už se neptám
neděle ...
verulinda
slunci ještě nic nezavdalo příčinu
dát věcem stíny
odpadkový koš páchne a probírá se zkocoviny
srdeční záležitost
verulinda
nevyženu tě ven ze svého srdce
jen proto že o mne asi nestojíš
nebo nemůžeš
jarní bouřky
verulinda
poznali jsme se za jarní bouřky
cesty zkřížily nám blesky
prudkým deštěm
Sedmikrásko
verulinda
včera jsem tě ochutnal
Sedmikrásko
chtěl bych všem popsat tvoji chuť
potají
verulinda
potají stěží
zadržuji touhu na kraji rtů
v tvé blízkosti
Haiku b12
verulinda
svlékla jsem blůzku
celá jsem zčervenala
odpohledů slunce
Oblázky z pláže
verulinda
na oblázky maluji
všechno co vidím
mořskou pannu
když slunce rozleje své paprsky
verulinda
slunce dnes vstalo dřív než já
a nečekalo až posnídám
na dnešek velký úvazek si vzalo
nebe /podruhé/
verulinda
nebe je pocákané tmavomodrými kaňkami
které se rychle rozpíjí do všech stran
převládá kontrastní nátěr
chtěla bych
verulinda
a až to bude nezvratné
chtěla bych být pokosenou loukou
a aby si na mne milenci lehali
uvnitř
verulinda
je to čerstvé a voňavé
jak rozkrojené ovoce
pomalu a neobratně srkáš šťávu
nebe
verulinda
nebe je potažené do tmavého sukna
a přesto že fouká
klopy mu nevlají
je toho moc
verulinda
je toho moc
co na mne dýchá nedokončením
na všechno přijde čas
duj větře duj
verulinda
duj větře duj
před sebou roluj všechen smutek a únavu duší
rozjasnit tváře a rozkvést
vzít si něco z duhy
verulinda
nikdy nebude všechno vrovině
přesto můžeš mít duhu na klíně
rvát kusy zduhy nemusíš
mraky
verulinda
mraky nad horizontem mají tvar zoraného pole
kdo ví jaké osivo
řádek po řádku
bříza
verulinda
bříza se celá chvěje vrozkoši zeleně
kterou na sebe přes noc oblékla
tajli sčerno bílým zapínáním
po ránu
verulinda
slunce dnes brzo po ránu
stíralo pot zčela nebe
orosení ptáci se kvůli tomu
probuzení
verulinda
ještě nasáklé ranním svítáním
obzor zastlaný mraky peřin
vítr pomalu rozhání
bouda - KRYCHLE
verulinda
neváhej
a přistup honem blíž
pod boudou zvanou šapitó
Jaro
verulinda
krajina začíná barevné stuhy sbírat
koruny budou si pačesy do mašlí spínat
do těch skytičkami
nádherný den
verulinda
stačí tak málo
modrá obloha se převléká do soumraku
světélka se rozsvěcují
ticho
verulinda
v dálce pes štěká do ticha
tužkami si některé stromy začínají malovat zelené linky
jejichž úlomky dopadají na zemi
něco je špatně
verulinda
slunce mi přes kalhoty
rozpaluje lýtka
a ty stále odoláváš
ráno
verulinda
dnes má ráno vůni navlhlého prádla
takovou ostře syrovou
podzimní
Po balonkách srdce jsem pouštěla
verulinda
tak už mi řekni
že je to konec
konopnou šňůrku mi dej
mraky
verulinda
když dopily všechnu modř toho dne
ztěžkly jim hlavy
nemotorně do sebe narážely
Lavina
verulinda
žlutější než Žlutá řeka vČíně
pohybuje se lavina pole do všech stran
v tom popoledním slunci
dnes
verulinda
posnídala jsem chleba sjarní cibulkou
obědvám vločkovou
a k večeři zas bude něco studeného
Naplno
verulinda
konečně začali ptáci zpívat
naplno
jarní vzduch začal okolím hýbat
se zavřenýma se nejlíp sní
verulinda
dva nadýchané polštáře a sladká očekávání
v mosazné posteli často mívám
s vlasy rozcuchanými co nestačily uschnout
Záležitost
verulinda
Když mám otevřené oči ,
už tě nevidím,
ale když je zavřu,
Poskládám slova a budu se tvářit, že je to báseň
verulinda
očima pohyb zvůně stočených lístků sledují
súsměškem
v koutku úst barvu tesknou
beránku
verulinda
od stáda odtržený
bloudíš mou duší
obtisky kopýtek čistých
úhel pohledu
verulinda
možná se vám bude zdát
že jsem zastavila a nehýbám se
vúhlu pohledu
papírmaše
verulinda
jako zpapírmaše
mixerem vlastních papírových útržků rozcupovanej
nabobtnalej a lepivej
čas
verulinda
tolik vteřin člověk ve svém životě nezúročí
nechá je jen tak tik nebo taknout
nechá si je jen tak utéct
Touha I.
verulinda
ten letitý pramen stále tryská
jak ze země voda
nikdy úplně nevyschne
Za zdí
verulinda
nechce se slovům
za každou cenu
přes popraskané rty
Z doslechu
verulinda
rozdala jsem ti odpustky
umazávám čárky dluhů
jak opilec ztácku svého piva
Tvé oči
verulinda
dívám se do tvých tmavohnědých očí
vjejich slovníku vyhledávám
a čtu slova
lijavec
verulinda
stáhl si do očí
mračna nebe
a na celý svět snáší blesky
dnes jsem si
verulinda
banánovou slupkou
naleštila boty
abych se zase mohla
Blízkost
verulinda
do sena si stebou lehnout
když mi zavoní
nevadí že pokosené květy zlouky
Žár
verulinda
bojím se aby žárem mým
neshořelo na popel
to nepopsané mezi námi
když nejsi tu
verulinda
a jestli vzplanu a uhořím
možná přece jen ti
něco zůstane
váhy
verulinda
někdy brýle rozumu chybí
aby se podíval na misky vah
když zjedné beru strach
Motýlí oči
verulinda
tvé svádivé pohledy po ránu
vpřeplněném autobusu
pak motýlí dosednutí
Romantické ráno
verulinda
tolik perel nadosah
a já si je nechtěla
ani na chvíli vypůjčit
Haiku b6
verulinda
je teplo a mží na plácku pod svahem jsou vidět psí hlavy
Most
verulinda
jeho nerozvážné kroky
stupňovaly možnost přetržení
rozhoupaného mostu jejích myšlenek
až přestanu dýchat
verulinda
chci utéct
ale jen utíkám
na chvíli do bleděmodré
zima ..
verulinda
sbalila si fidlátka
a druhý den nám zas bílé hraje
rozbalila to na bicích
sedmikrásky
verulinda
loňské léto zemi vysušilo
nevím kam se sedmikrásky schovaly
když předloni jich tolik bylo
jaro začíná probouzet
verulinda
už se stromy začínají nahýbat do jara
jeden druhého si všímá
a ptáci písničkami podporují jejich
beze slov
verulinda
dech nestačí se ani ohřát
tam a hned zpět
přes ušpiněnou košili
vločkové představení
verulinda
ladný tanec péřových vloček
sem a tam pulsuje scénou polední
kdo by to řekl
nebraň mi
verulinda
zalézt ti hluboko pod kůži
přivonět zblízka
až vonět budeme po soli
Jako na rozhledně
verulinda
co to tam na špici sedí za ptáky.
bílá bříška
možná i pár per ve složených křídlech
čarovná
verulinda
polapena vírem vánice
odevzdaná když cítím chlad vloček
usměvavá nad krásou ladovské metelice
uvnitř smích, navenek pláč
verulinda
vážně se už přehnala
vážně je pryč.
nechce se mi věřit
jsem nedočkavá
verulinda
brzy přijde den
kdy tě zas uvidím
jsem nedočkavá
dým
verulinda
zprotějšího domu dým líně stoupá
komínem se stříškou
jedním místem se protahuje anděl
cítím v tom vůni
verulinda
ve vitrážích kostelních oken
barevná sklíčka tlumeně září
od plamene svíce
neděle
verulinda
už vyprchal dech noci
a vprůzračné řece ve vlnkách
paprsky si slunce koupe
amorek
verulinda
amorek
co mi našeptával že ho přesnou střelou trefil
prostě minul a já to přehlédla
třiadvacátého
verulinda
nebe polité azurovou modří
jarem provoněný ranní vzduch
a slunce nad mořem mlhoviny
je mi nějak smutno
verulinda
zabořená kohoutí stopa
a podpatek drží vtrojobalu bláta
suchou jehlou chlad po ránu namaloval
jak sítě starých rybářů
verulinda
jak sítě starých rybářů
do kterých se občas jen ptáci zapletou
tak prázdné jsou dny bez slunka
zima
verulinda
měla už být ale není
každé zasněžení na chvíli do očí vnese
zastavení a snění o pohádkách
lék
verulinda
vysmát se všemu smutku
pro jeho velké oči
trápení dlouho nehladit
houpací křeslo
verulinda
už zmizelo houpací křeslo pod jabloní
hubené paže jabloně
vrhají stejný stín
v tvé náruči
verulinda
chci se vtobě ztratit
očím hledajícím
kde za sebe
jako když
verulinda
jako když setřeš usazený prach
vycídíš starý nůž vidličku
a lžíci s ornamenty koupené za babku vbazaru
sebrals mi z úst všechna slova
verulinda
sebrals mi zúst všechna slova
jak listopad stromům listy
mně zbylo jen sledovat očima
zaplést se
verulinda
zaplést si copy
jako vmládí
zaplést se s očima
leť ptáčku
verulinda
jak bych jen mohla
zakázat očím
dívat se na tebe
za několik měsíců
verulinda
všude kolem ticho
jen občas zakrouží holubi
sýkorky zazpívají
Zapal ve mně oheň
verulinda
hladovět se nebojím
když vsobě zásob mám nastřádáno
chybí jen ten dým
listopadové jiskření
verulinda
se stínem vpatách
slunce co chvíli se přes krajinu přežene
v rozpažených větvích bílých bříz
Zplstnatělá láska
verulinda
toho jsem se od tebe lásko nenadála
já ke všem zákoutím vsobě
ti dvířka zotvírala
smír
verulinda
touha dosáhla smíru stvým pohledem
už mi nebije srdce tak ztřeštěně
když zazní Tvé
pod kůží
verulinda
do kůže se mi slunce vetřelo
a rdí se
budu se líbit
to co má přijít
verulinda
proč zešedlá obloha mi nevadí.
proč všechna hned a brzy
rozhodující nejsou.
padají motýlci
verulinda
z lípy se houfně snášejí
padají motýlci všech barev
na cesty sedají
momentka
verulinda
pár slunečnic vkvětináči
a u semínek sýkorka radostně švitoří
pozoruji ji za oknem
vráska
verulinda
ožehlé srdce sjizvami vrásek
sebou ve výbuších pravidelně trhne
zprohry vráska
Když venku mrholí jako dnes
verulinda
oprýskaný plot
u rozbořeného stavení
pole brambor suschlou natí
pudrový den
verulinda
pod pudřenkou bledých tónů
na chvíli vše ztratí svou identitu
i když to nevidím
papír bez linek
verulinda
pod mými prsty na papíře bez linek
nahromadilo se několik slov
vět
Horká krev koní
verulinda
nedělá nic navíc
a já to nechápu
netahá za uzdu
Déšť
verulinda
všechna zábradlí
mají dnes perlové náhrdelníky
jen na mém krku jsou skleněné korálky
neodpovídám
verulinda
nemusím být Kareninou
abych za slovy budu na vás myslet necítila
že se víc skrývá
neznám tě
verulinda
ačkoli tě vůbec neznám
zklamal jsi mou důvěru
a jsem naštvaná
skica
verulinda
není to tak dlouho
kdy mi ráno nabídlo
nedokončenou skicu
práh
verulinda
jak jsem po ní zas sahala
pořádně skřípla do prstů
ale táhne se to pořád vejš
já si tě odsmutnila
verulinda
kdo to kdy řekl že smutek je černý
kdo vidí jen tmu oči zavírá
Ty jsi můj smutek a máš své barvy
když se zabalí do barev
verulinda
když všechny povinnosti ze sebe shodily
začaly úlevou výrazně měnit tváře
na chvíli
vata
verulinda
cukrovou vatou mi ústa nezaplníš
nenechám se do růžova rozpouštět
k létu se vrátím snad později
zkoušení
verulinda
přestala´s mluvit
ne že by nebylo o čem
jen´s tomu nechávala čas
chci vědět
verulinda
všechno co jsem ti chtěla říct
stále za branou zůstává
místo úsměvů a mlčení
čekám
verulinda
čekám že z hrstí semínek
ve mně zasetých
ještě některá vzklíčí do slunečnic
moje láska je když
verulinda
láska je hladový pes
co ve mně vyje a štěká
hledá ve stovkách stop
noc
verulinda
noc rozevírá náruč
po objetí těsná je
svírá úzkými rukávy
slova a pohledy
verulinda
slova zlaskavce
a kousky karneolu v jablkách
už občas tiše pláče vítr vkorunách
napodobenina
verulinda
zdařilou napodobeninou tvoje láska byla
jen nečitelný podpis vní byl pravý
až po letech když stírala jsem usazený prach
když jsi mne líbal
verulinda
když jsi mne líbal do dlaní
žárlila jsem na ně
svítání ozývalo se zprotější stráně
slova ...
verulinda
potkala mne slova
na která jsem tak dlouho čekala
bůh ví kde a ským chodila
bez jména
verrulinda
očima listuji ve tvářích mužů
jejichž jména jsem zapomněla
zapomněla jsem oč snimi vlastně šlo
v pěně
verulinda
jen pro jedinou chvilku
lezla bych pomalinku po čtyřech až ktobě
pak by mi stačilo
Probouzíš se ve mně
verulinda
chytit modráska
a vyžehlit pomačkaná křídla
z manévrů na poli žluťásků
Bludiště
verulinda
hrst toužení
a duše obalená
ve sladkým perníku
okna
verulinda
tolik obzorů za jedním oknem
všechny nevidím
ale vím
Cesty
verulinda
teď už jen mlčky
poslouchám tvé kroky
jejich melodii do paměti ukládám
pohled
verulinda
Měla modro pod víčky
a černě nařasené spodničky se zachvěly,
když ucítily závan pohledu jeho.
dokud mne moře nepohltí
verulinda
nikdy nebudu mít klidu
dokud se nedostanu
z dohledu majáku tvých očí
To byla od Tebe podlost, Marie Nováková
verulinda
přišel jsi do kanclu
jo
je to už tak dávno
utíkat do serenád
verulinda
jsem strunou
tesknou melodií zním
snad ani nemusím ti říkat
navléknout si tě
verulinda
držím se tvého kabátu
a když jsi ho svlékl
dívám se po kapsách
ach lásko, lásko
verulinda
ach lásko lásko
pročpak sis se mnou
na schovávanou hrála
šelesty
verulinda
jak vobrazu
šedý horizont s nebem splývá
vrstva černočerných kudrnatých lesů
mihotání
verulinda
to vane déšť
na cesty střech
a korun stromů
znám zvuky ...
verulilnda
zaplašit stesk
hejnem vrabců
když tlesknu do dlaní
splašený
verulinda
splašený kůň pádí po cestě
každého dne
měsíce roku
Probuzení
verulinda
Byla tak krásná,
když na okně seděla,
nerozčesané vlasy pochytat se nedaly,
neboj se ...
verulinda
neboj se z žití každodenně brát
nepoznáš-li alespoň jedenkrát pád
nepoznáš jak chutná vzlet
Fjara
Fjara
Z barevných kamínků balvany se staly,
sama sis, Fjaro, vybrala svou cestu,
v očích máš rudo, nejasný cíl v dáli,
tam
verulinda
to nejobyčejnější má nejkrásnější
vzhled a zákoutí
ať nahé či v záplatách
přátelství mezi nebem a zemí
verulinda
hvězdná obloha mi
na chvíli zastaví dech
kdyby to šlo
.....
verulinda
takhle tě miluju nejvíc
když mne jen objímáš
a trochu škádlíš
konec léta
verulinda
co nevidět bude konec léta
sype pyl
mládí tak rychle odkvétá
jablíčka v klíně
verulinda
jablíčka vklíně přesladce voní
ponořit se stebou do ní
a chvíli tajit dech
na srdci
verulinda
ležím vposteli
ty se mnou
ležíš mi na srdci
dva kocouři
verulinda
dva kocouři se vyvalují
vkameninových kastrolech
pohozených vtrávě
když chybí
verulinda
teprve vpůli
a podzim už posílá létu pusinky
málo tak málo
žízeň
verulinda
tak ráda bych se ztebe napila
studánko hnědooká
o lásce
verulinda
kolik papíru o lásce již popsali
kolik metrů vlasů
zamilované stříhaly
srdce
verulinda
dám si ještě tři pokusy
a pak už jenom budu tvarovat
a vyplňovat drátěná srdce
léto
verulinda
ještě sedí svlečené a nedozrálé na polích
v lukách i na březích
poslouchá vášně
ráno
verulinda
kohřátému ránu
kořeněnému snad všemi vůněmi
natěšeně přičichám
když vítr cuchá myšlenky
verulinda
stromy jak rozcuchané stařeny
se naklání
plné síly
Vůně
verulinda
pootevřeným oknem
vůně pokosené trávy
štěrbinami v síti
asi ti jablko podám
verulinda
co bych za to dala
kdyby se tvoje
jako ta má
s tebou
verulinda
já si s tebou na mladou nehraji
co je mi po vás
jste mi lhostejní
odlitky
verulinda
odlitky slov ve verších
zkameněly
hlavou mi letí čas
rozpálený
verulinda
rozpálený
však pořád tak nějak studíš
když v představách tě hladím
slova
verulinda
vhlavě zastrčena
nastřádaná drobná slova nosím
neotvírám se často
papaya
verulinda
když ústům dáš zvláštně sladkou potěchu
a z jadérek hlasivky na chvíli lapají po dechu
je to láska.
už?
verulinda
bylo léto
mně táhlo na víc
city vystoupaly po schodech
holoubek
verulinda
jak se zdá
není to zas tak lehké
sáhnout si na holoubka
posměch
verulinda
pokaždé dávám v sázku city
ale posměch by mi nevadil
vždyť co by to bylo za člověka
dřevo
verulinda
necháváš se laskat prsty
nastavuješ a srovnáváš svou kresbu
s tou v mých dlaních
všechno to s tebou
verulinda
všechno to stebou
si umím malovat
představit
beránci
verulinda
vítr zahnal beránky do ohrad
přestal jim kudrny zvedat
splihlí rosou
zahrnu tě
verulinda
zahořela mi ňadra touhou po dlaních
až zrůžověla
klouzala by se
rtěnka
verulinda
občas si zkusím novou rtěnku
co za chvilenku omrzí
lepší je ležet někde v trávě
svítání
verulinda
ještě se přelívá noc do dne
ještě se nerozeznělo kokrhání a zvony
nerozevřely se hlavičky poupat
povzdech
verulinda
slunce si po jedné cestě jde a vidí vše
já nevím kterou jít
abych tě potkala
Bludiště
verulinda
hrst toužení
a duše obalená
ve sladkým perníku
Voda
verulinda
stojatá voda
a nehybné obrazy vní
jak vítr zahýbal jsi povětřím
čaruj
verulinda
čaruj mi lásko svojí dlaní
chci znovu zažít třepotání
barevných motýlů
Cestou do města 35.Haiku
verulinda
Vůně pod stromem, žena zpomalila krok.
barvy
verulinda
prožívám všechny barvy světa
až i tu černou rozředím
budu šťastná
O touze
verulinda
proč dovolils touze
vystoupit napovrch
zhlédnout se vtobě.
Mám ráda když
verulinda
zezadu na krk mi motýl usedne
křídly mne obejme
hladí a líbá
do ticha
verulinda
zaspal jsi mne
nezabublala krev do ticha
mezi námi
stůl
verulinda
čekám na tvé návrhy
zatím jsem si vyrobila velký stůl
teď se po něm mohou kutálet
chtěla bych...
verulinda
chtěla bych ti darovat obraz
který je zatím znejasných barev
mohl by v tobě od jara klíčit
ach, ach
verulinda
má smělost zaváhala
když zahlédla tvou nesmělost
jak nás ty lásko jenom spojíš
zkoušíš mne
verulinda
zkoušíš mne ze smutku
zase mám výbornou
takhle se ale dál neposunu
láska
verulinda
svíráš a pálíš i bez soli
to jsi ty Lásko
když srdce rozbolíš
Tvé oči
verulinda
dívám se do tvých tmavohnědých očí
vjejich slovníku vyhledávám
a čtu slova
to mám tak ráda
verulinda
být bezhlavou
a zapletenou
mlčet když nemusím
neděle
verulinda
podvečerní nebe ze sebe začalo strhávat
kůži leopardí šelmy
nad lesem visely už jen krvavé cáry
neboj se
verulinda
neobtočím si tě kolem prstu
aby ses kroutil jak pramínek vlasů
chci aby to mezi námi rostlo
kroky
verulinda
kroky mě pamětí vedou přes místa
kterými jsem chodívala
paprsky světrem spletené ve vlasech
před tebou
verulinda
podobna olši
když se mne jen pohledem dotýkáš
ptám se a čekám
hradba
verulinda
tolik jsem se před tebou styděla
za city co k tobě nosím
když jsi mne do náručí
Možná je to vzájemné
verulinda
déšť vzáhybech závoje vlaje
prchá
jak nevěsta od Orloje
věneček
verulinda
věneček z větviček třešní a jabloní
trnovou korunu připomíná
pichlavé konce mi pod rukama
Haiku a29
verulinda
Na roli před domem sedí, chvílemi mžourá. No tak už běž.
rána
verulinda
nejlepší jsou rána
která jsou
atmosféra kostelního šumu
nemohu za to , i když
verulinda
tlumím ústa
vášni svoji
co nemohla se
Tajemství
verulinda
po zimě kůži na knoflíky svlékám
je čas odlepit náplasti zhojených ran
provětrat skříň s tajemstvím živůtků
chci
verulinda
znám už tvůj úsměv
tak málo mi nestačí
chtěla bych poznat
za dveřmi
verulinda
už jsem přestala počítat dny
kdy tě nevidím
máš mě vhrsti
ach
verulinda
stát ti na očním pozadí
a dívat se před sebe
koho bych viděla
život husí
verulinda
postává houf bílých husí u vrátek
nakrmit je někdo musí
ale není
Haiku a25
verulinda
Sčerveným nosem jde po plástech,
po chvíli se sbírá.
Žádný med.
Posel jara
verulinda
není to ničí vina
že ještě nevzlétla do výšin
na dráty nedosedla
Haiku 10
verulinda
stromům uprostřed lesa začal někdo krátit jejich stíny
a přesto...
verulinda
vím o jeho očích
a kratičkém pousmání
vesměs mlčí
nechám to téct
verulinda
nechám to téct
řeku bez břehů
na kterou se moje květy dostaly
proč
verulinda
proč mi tě lásko
zakazují.
vždyť jsem si našetřila
všechno
verulinda
nemohu mít všechno
ani nechci
tak proč jsi zrovna Ty všechno
vzkazy
verulinda
zanechávej mi po těle
přes horký ret
útržky vět
Zas vědět jaký to je
verulinda
a pak že jen vítr
si umí smými vlasy hrát
a pak že jen vítr
tak už vím
verulinda
konečně ses mne po dlouhé době dotkl
/hodně jsem cestovala/
je to tam
čáry
verulinda
chci si číst zdlaní tvoje čáry
nebo ne
raději spolu se jich dotkneme
místo pro tebe
verulinda
jednou na tebe budu čekat u brány
a bude jedno
jestli do pekla nebo do ráje
krotitelka
verulinda
před tebou se stále učím
jak čapnout a zpomalit dech
abys nepoznal zudýchaných slov
záclonka
verulinda
líbí se mi
jak pomalu a nesměle
odhrnuješ záclonku
vím proč
verulinda
proč ne každému
proč jen někomu
maluje slunce stíny
každodenní
verulinda
těším se každý den
na sebe
umím se překvapit
do ráje
verulinda
vpůli cesty
potkat se stvými ústy a prsty
chtěla bych
cesty a cestičky
verulinda
ve své samotě se vyznám
tak nebloudím
jen čekám
přeji mu
verulinda
ať ztroskotá u břehu mé touhy
i když má tak dobře stavěnou
loď
šifry
verulinda
nemůže nerozluštit kód
vždyť nevysílám zprávy na Enigmě
tak dál a dál
jde za tím co chce
verulinda
jdu spát
ležím až usnu
ona vstává
slunce
verulinda
už od rána rozhazuje úsměvy
na všechny strany
na obzoru nevadí mu
nenechávám si zdát růžové sny
verulinda
růžové sny.
ty jsou pro holčičky
mne baví
divy života
verulinda
až zas překročím práh samoty
/ne že by mi vadila/
a pustím tě ksobě
až projdeš se
verulinda
až projdeš si všechny křivky mého těla
a i kdybys pak už nepřišel
nebudu litovat
lék
verulinda
musím tě vidět
jinak přestanu stonat touhou po tobě
a uzdravím se
až uschneš a pomineš
verulinda
tak intenzivně
jsi mou bytostí prostoupil
a začalo to ničím
rozpálená
verulinda
venku tma a studeno
a já tebou celá rozpálená
Bouře
verulinda
vítr co zvedal peříček plachtoví
bouři přivolával
z rozlehlých luk a polí
život není zvonkohra
verulinda
každý den ti něco dá
ale víc sebere
přesto že zavěšená zvonkohra
Chytni se lásky za ruku
verulinda
a pojď
grimasu rozdílného věku
stranou hoď
šlehačka
verulinda
jazykem šlehačku ze rtů
olizuji
protože taková se vždycky velkou porcí do úst dává
chtěla bych
verulinda
chtěla bych nahlédnout do jeho světa
a být těsně jeho slabých chvilek
sočima dokořán
maluji
verulinda
a tak maluji
protože čekám
až pozveš mne někam
možná se díváš
verulinda
na chvíli oknem být
a jen tak se na tebe dívat
jak se pohybuješ
řekni mi
verulinda
řekni mi své jméno
chci si ho přeříkávat
když jsem sama
uvnitř smích, navenek pláč
verulinda
vážně už se přehnala
vážně je pryč.
nechce se mi věřit
stejně budu
verulinda
dál myšlenkám dávat
pohledy na tebe
bez přibarvení
zatím je to hra
verulinda
hnědé oči mísí se
stichým hlasem
tak ráda mám
srdce
verulinda
na pobřeží v Bray
moře vyvrhlo mi knohám
srdce zkamene
detail
verulinda
malý detail
který se mi na něm zalíbil
přemýšlet mě donutil
cizí muž
verulinda
když přešel kolem mne
ten cizí muž
jeho pohled mne nezajímal
nezoufej
verulinda
až přežene se láska
a jak vonný květ uvadne
počítej že bude to bolet
Až kam dohlédnu
verulinda
zábradlí
cihlová střecha
vršky košatých i štíhlých stromů
bobule
verulinda
černý a bosky poskakuje
červenou bobuli jeřabiny
ze zdobící větvičky krade
rozhodující okamžik
verulinda
zvědavost malého děvčete
se mnou cloumá
co mi řeknou oči tvé
zvuk rolniček
verulinda
jen jeden pohled
a já zahořela
to poznáte
volání
verulinda
nebereš si zmých rukou nic ztoho
co ti nabízím
zřejmě nemáš hlad
byla to chvilka , ale vím …
verulinda
čekal jsi že něco řeknu
že ti napovím.
sama jsem bezradně čekala
plné kreseb
verulinda
nechám mu dost času na rozmyšlenou
až se mu dostane do rukou to pravé prkýnko
plné kreseb
představy
verulinda
jak kotě spřádám o nás dvou představy o tom
jak tě baví být blízko mne
jak svíci zažehne mi tvář ruměnec
když den v noc a noc v den se mění
verulinda
noc zrodila se zpohaslých střípků dne
jen jeden větší na nebe zavěsil
na skobu
láska
láska
láska je posedlostí očí i dlaní
chceš ji mít blízko
pokaždé vidět a sáhnout si na ni
život bolí
verulinda
vkalichu rosy chladil svá ústa
co po tobě prahla
vždyť
nemysli si
verulinda
nemysli si že mne ošálíš
chladným odstínem své tváře
pokaždé oči tě prozradí
jedno k druhému a pak můžeš rozdávat
verulinda
dnes jsem rozdala okamžikům
všechno těšení
na chvíli
verulinda
povznes mou mysl
do vznosných výšek
tam uvidí se
dnes jen na chvíli zavřu oči
verulinda
co je mi po jiných
půjdu tam jindy
dnes jen na chvíli zavřu oči
mapuji
verulinda
každý den mapuji
trasu tvých pohledů
jdou od očí kústům
Sedmikrásko
verulinda
včera jsem tě ochutnal
Sedmikrásko
chtěl bych všem popsat tvoji chuť
burácení
verulinda
déšť marš na okna bubnoval
vítr bičem práskal
blesky jako psi
Když nejsi tu
verulinda
a jestli vzplanu a uhořím
možná přece jen něco
ti zůstane
trocha barev na zpříjemnění se vždycky najde
verulinda
došly tuhy barevných pastelek
hromada sukének
co v zimě nehřeje
setkání
verulinda
jsi hlubokými čarami v dlaních
kterých se nezbavím
nesmyji vodami
vzdálený
verulinda
poptávám šeptem
leč marně
moc nízká překážka
někdy nemusím vůbec mluvit, ale dnes jsem čekala
verulinda
snad nade mnou
rozslzel se den
snad nad podzimní strastí ruce zebou
beze slov
verulinda
odkládám sluneční brýle
co tě nablízku mám
trvá to delší chvíli
kdyby
verulinda
nejdřív jsem se zvedla
pak jsem zvedla oči
oči zaostřily zájem
Kytky
verulinda
Byla už tma, když čůral u plotu. Pak se sehnul a natrhal kytky.
Byly ještě trochu mokré.
Když jí je dával, měla radost, že si na ni vždycky vzpomene.
podzim a cibule
verulinda
ty se osměluješ
když já už do podzimu vcházím
tys´ list
dotknout se
verulinda
žadoníš tak
zkusím ti dovolit
zas se mě dotknout
16. Haiku
verulinda
Kos zobe, pojednou prudký poryv větru fí, letí i tác.
vyznání
verulinda
žádný muž mi nikdy neřekl
že o mně sní
až TY
když
verulinda
vkradou se tiše
a vnekončícím tichu
z úst horký dech slízávají
O šípkovém keři
verulinda
když se naposledy vykoupal
v šarlatové koupeli západu
když poslední kapky z něho opadly
Haiku 1.
verulinda
tak studené ruce dvou předešlých zim mám
a padají listy
touha
touha verulinda
máš všechny prvky mládí
ale chybí patina
ze které mi zebe
Haiku a5
Haiku a5 verulinda
dveře do sprch nic neslyším po chvíli čtu MOC TĚ MILUJU
Miniatury – O životě
Miniatury – O životě verulinda
Co má odplavat, odplave
až kvítí louky u rybníka
cůpkem spletu vmalý věneček
závěť lásky
závěť lásky verulinda
v přiměřeném množství ti odkazuji slzy
které jsem vyplakat nestačila
ruce kterým jsi nedovolil objímat
sládě
sládě verulinda
až mi jako sládě zavoníš
a než se zakousnu
budeš muset čekat
Haiku a 4
Haiku a 4 verulinda
ve vysoké trávě začali dva šneci přistavovat
střípky, které ukládám
střípky, které ukládám verulinda
v ústech chuť
ale mlčí
neřeknou
nový pohled
nový pohled verulinda
z pohledů kosé střepy jsou
než jiskry na nich uhasnou
dlouho pálí v zaplavených očích
přítomnost
přítomnost verulinda
mažu tvé zprávy
blokují mi život
a až se už nezachvěje
ten den
ten den verulinda
na ten den nikdy nezapomenu
přestávala mi téct krev
zmodraly mi půlměsíčky na prstech
z cihel
z cihel verulinda
pokrývku mu rval
olupoval kůži
když mu nejdřív vodou spodky smáčel
zázračná melodie je život a svět
zázračná melodie je život a svět verulinda
zázračná melodie život a svět
domluva
co nemá vět
louže
louže verulinda
Jdu vdešti a pod slunečními brýlemi voda zaplavuje oči.
Kapky na silnici mi bubnují do smutku, jde celou alejí stále košatých kaštanů.
Myšlenky, aniž bych skrývala jejich nahotu, se ztrácí vlistoví těch, kteří tu hledali přede mnou.
výlet
výlet verulinda
ráno bylo jak rozmazaná barva
babí léto a my s ním
se posléze rozpouštíme vhřejivé koupeli
nakonec se to ukáže
nakonec se to ukáže verulinda
zázraky se přece jen dějí
vidím ruce
co mi nabízejí
čas švestek
čas švestek verulinda
čas zralých švestek a pálení
zahřátí i bolení
otupí toho
srovnání
srovnání verulinda
srovnávám představu
stvojí tváří
jsem vedle
proměna
proměna verulinda
sbalené kosti do hadříků
obchází městem vtichu
nevnímá šustot na pavlačích
slova
slova verulinda
házel jí do tváře zhmožděná slova
a ona přemýšlela znova a znova
proč došly kúrazu
tuláci
tuláci verulinda
sesypaný do únavy
svyschlým podhoubím
sbotama prožranýma
navléknout si tě zas
navléknout si tě zas verulinda
držím se tvého kabátu
i když jsi ho svlékl
dívám se po kapsách
strom
strom verulinda
sesypalo se blaho
vklíně jsem mu seděla
zvláštně mne hřál
rozkoš
rozkoš verulinda
do hlubin rozkoší padáš
sšumivou tabletou vústech
okem zachycené prchavé vzdechy
nepřístupná
nepřístupná verulinda
že nepřístupná.
správně
nerozdám všem
siroty
siroty verulinda
stromy a keře
hrbí se do podzimu
pichlavé ruce
Haiku a 3
Haiku a 3 verulinda
zpotůčku ,
skvěty po obou březích,
pije háďátko
ožila jsem
ožila jsem verulinda
jako když zdesky sfoukneš prach
téměř se jí nedotkneš
nevidíš tvář
zatmění
zatmění verulinda
den osvícený Sluncem
chvílemi jakoby došlo kjeho částečnému zatmění
jenže to jen mraky na nebeské šachovnici
nic nezkazíš
nic nezkazíš verulinda
nemluvit vždycky
i když se ti chce
nenaznačit
hra očí
hra očí verulinda
jeden upřený pohled
a tak si zkouším několik šťouchů
koule koule
někdy je to to nejlepší
někdy je to to nejlepší verulinda
poslouchám
jsem v pokušení
ale neotočím se
nadlouho
nadlouho verulinda
svírám si paže
nemohu se od tebe odtrhnout
Ty
Ty verulinda
bolest už odezněla
ale občas mám příznaky vzpomínek
pěstěný
pěstěný verulinda
pěstěný tvar a čisto pod nimi
manžetové knoflíčky přiměřeně svíraly košili
úzká vázanka jako vybalený cucavý bonbón vložený do úst
Tvé oči
Tvé oči verulinda
dívám se do tvých tmavohnědých očí
vjejich slovníku vyhledávám
a čtu slova
svatební nokturno
svatební nokturno verulinda
měsíc se koupe vtmavomodré vaně plné voňavé šalvěje
a zdubu na zem dopadají poslední žaludy
jen sova na větvi hned stojí hned posedává
Krajina
Krajina verulinda
průsvitný šál
marně tajil křivky tvého těla
pod mým dechem se lehce nadzvedal
žluťásci
žluťásci verulinda
ze zelených žluťásci se stávají
obsazují koruny stromů a keřů
vzlétají
oči
oči verulinda
na kouzla už nevěřím
ale teplo zjeho očí stále zahřívá
vzduch mezi námi
jak rostou kameny
jak rostou kameny verulinda
bosýma nohama dotýkám se tváří
znich světlo i chmury
promočené noci nespočítám
Vzpomínka
Vzpomínka verulinda
dotýkám se svých rtů
však žádná stopa po těch tvých
konto
konto verulinda
zmrazené konto doteků a polibků
přesto že dluhy nemívám
snad se to brzy rozuzlí
někdy čtu i laciný slova
někdy čtu i laciný slova verulinda
tak odvážně mi naznačoval očima
co by a jak by
a já jim nevěřila
ráj
ráj verulinda
ještě se některé květiny pyšní v oknech a zahrádkách
nízké trávníky ale už nejsou tak stálobarevné
jak nejdražší koberce
utíkat do serenád
utíkat do serenád verulinda
jsem strunou
které se dotýkáš
tesknou melodií jsem se rozezněla
slunečnice
slunečnice verulinda
nejdřív rozzářená tiše stála
na každého se usmívala
vysoká a rovná
tolik písmen abeceda má a přesto
tolik písmen abeceda má a přesto verulinda
vepsat tě pod kůži
jako zamlada
když stárne jako já
s podzimem
spodzimem verulinda
ostrý vzduch po ránu
a naproti zacházející Slunce
a jeho paprsky hřejivé
plot
plot verulinda
za plotem růže
a pýr před ním
kde bych chtěla být.
stromy si svlékají svršky
stromy si svlékají svršky verulinda
je na čase svléknout svršky propocené
vyšisované a propálené Sluncem
ale na nové hábity dlouho nebude
Ave Maria
Ave Maria verulinda
a za zdí loučka
stromy a houby
tři čtyři
jako
jako verulinda
šeptá i mlčí
hřeje i studí
vlní se vbocích
jen ty a já víme
jen ty a já víme verulinda
až se mi zase budeš umět podívat do očí
a já se ti zamlžím
až nebudeš říkat nic
prstoklad
prstoklad verulinda
vezmi mne už do náručí
chci cítit že pořád umíš hřát
zmapuji si v tvémobličeji oči
zdi
zdi verulinda
byla vysoká a příliš úzká
bránila vrozletu
bránila chůzi
šátky
šátky verulinda
obalují se dny do nápadně barevných šátků
na hlavách i na těle
do všech stran vlají
žízeň
žízeň verulinda
uzavřená
přesto perlivá
znachu na rtech oči nespustíš
když to funguje
když to funguje verulinda
zralá jadérka ve mně zahrkala
když utrhla jsem si tvůj pohled
a kdybys nezralou měl dřeň
vysoká
vysoká verulinda
hlídáš vysokou
a bez dalekohledu ti to prostě nejde
je krásná a plachá
udržet touhu
udržet touhu verulinda
nevím zda zvládnu udržet touhu na uzdě
když červené šrámy začínají bolet
tak už konečně přines ten bílý fáč
naslouchání
naslouchání verulinda
otočila knoflíkem
a vypnula mu hlas
ale on to ani nepostřehl
nitro
nitro verulinda
když poprvé se svlékla zkůže
ještě nevěděla co je svět
jak bolet budou
letokruh
letokruh verulinda
další letokruh
mezera spředchozím je nějak užší
skoro slepená
otázky na tělo
otázky na tělo verulinda
mluvila jsem stebou jen chvíli
tak proč se mi zdálo že se roky známe.
nechápu proč ve mně ukazatel
pár
pár verulinda
vkolika slzách se odrážel smích
když kopyta koní svatební zvonkohru
do kostek klapala
vrba
vrba verulinda
větvičky proutí
svázané v šapitó
jsou stále zelené
sednout si tak na ty kamenné schody kdykoli se ti zachce
sednout si tak na ty kamenné schody kdykoli se ti zachce verulinda
na těch kamenných schodech
na kterých jsem jako malá
a pak až do dospělosti sedávala
když je všechno schované
když je všechno schované verulinda
plné rty vždy lehce pootevřené
a prázdný hluboko rozepnutý živůtek
vůbec neubírá na kráse
na nebi
na nebi verulinda
Měsíc beránky nad lesem pase
směje se vlkovi že vyje
když na ně nedosáhne
až osejí
až osejí verulinda
uschla všechna slova položená do trav
vlnobití ustala
sem tam jsou slehlé kokony
Haiku a1
verulinda
stráň prorostlá mateřídouškou,
cvrčku, to je poležení.
paruky
paruky verulinda
koruny stromů začínají měnit paruky
do nahoty
začnou se svlékat
cedule
cedule verulinda
na nedotknuté chodníčky mých dní
chtěls tak rychle vstoupit
až mne to polekalo natolik
k mání
k mání verulinda
být kmání pokaždé
když se mi nechtělo
to už by dávno
trochu váhavě
trochu váhavě verulinda
slupky studu jsme ze sebe sloupli
abychom si mohli přivonět
dotknout se jazyku jazykem
co s nimi
co snimi verulinda
seslaní andělé nedorazili
nějak netrefili místo kde jsem
tak najednou nevím co skřídly
hra na schovávanou
hra na schovávanou verulinda
svým pohledem jsi mi
vyplašil slova
kde je mám teď hledat
když je plátno připravené k malování
když je plátno připravené kmalování verulinda
od doby kdy naposledy maloval
moc velké pauzy malíř nedělal
tak zase malovat začal
Haiku a
celé léto se vzhlížel v okně
strašák u plotu
jinak:
celé léto se pozorují ,
pomalu a jistě
verulinda
pomalu a jistě
hnědnou kraje luk
a ohýnky kytek na nich přestaly plát
šachy
šachy verulinda
vteřinami rozmělněný život
a zase pracně sbíraný do časů
které se do stejných přesypou
svíčka
svíčka verulinda
krásně planeš
tělem klameš
když pomalu se zvosku svlíkáš
vůně
vůně verulinda
tvou vůni pozoruji
nečekaně
vrátila se vrozprášených kapičkách
homole
homole verulinda pro A.
vyschnul jsi jako cukr
zakalil ses
homole bez chuti
ukaž mi slzy
ukaž mi slzy verulinda pro A.
ať vidím
že tě mrzí
jak ve vínu jsi topil slova
páří se z kaluží
páří se zkaluží verulinda
déšť smyl prach
a zasel nový
smetl duhu
červená nit
červená nit verulinda
do poloprázdné bílé osnovy
mezi větší a menší okénka
vetkala červenou nit
malé zakopnutí
malé zakopnutí verulinda
jak zakopla
podlomily se jí nohy
ale padala rovnou na pelest
košilky bílé
košilky bílé verulinda
padají
do prádelního koše
košilky bílé
Blízkost
Blízkost verulinda
do sena si stebou lehnout
když mi zavoní
nevadí že pokosené květy zlouky
úroky pod čarou
úroky pod čarou 5 8 2014 verulinda
vypůjčil sis můj život
úroky psané na futrech
čárkami oddělené
vyšitý den
vyšitý den verulinda
borůvkovou paloučky prostehované
a malinovou polité keře v okolí cest
slámová v kotoučích na poli
ztracená vůně
ztracená vůně 3 8 2014 verulinda
všechny vůně tebe
dávno vyčichly
ztratil ses v těch od jiných lidí
strach...
strach. 3 8 2014 verulinda
voňavej klín a ústa která
zákaz přiblížit se mají
neudrží strach ze ztráty a odcizení tak
zachechtej se znova
zachechtej se znova 3 8 2014 verulinda
sjeho chechtotem
odezněla i jeho slova
smíchem mne pobavil
když se potkáváme
když se potkáváme 4 8 2014 verulinda
na schodech tě potkávám
nebo mi otvíráš dveře
z nadčasovosti v seznámení
jako když ho převálcuje
jako když ho převálcuje 5 8 2014 verulinda
tohle pole od milenců není ustlané
jak se zdá
to prudká smršť ještě teď zohýbá
milenka
milenka 5 8 2014 verulinda
ze lží už se nepřevlékáš
nosíš je na sobě beze studu
se všemi detaily
vrabci
vrabci 27 7 2014 verulinda
vrabci se hašteří a já nevím
o čem vlastně snad
soupeří o přízeň nebo žízeň
zloděj
zloděj 27 7 2014 verulinda
vkládáš mi do úst jahodovou chuť a víš
že budu znovu chtít provonět dech a kde pak budeš
jahody krást.
košile
košile 4 8 2014 verulinda
voněla mýdlem
voněla slovy
když vedle tebe ulehla
žaluji
žaluji 4 8 2014 verulinda
žaluji noc že byla moc
černá
že nenašla jsem cestu
do nebe volající
do nebe volající 4 8 2014 verulinda
až se nebe prohne pod tíhou zlých slov která
neunese
sešle na tebe blesky a krupobití
slova jen slova
slova jen slova 3 8 2014 verulinda
když poprvé jsi volal moje jméno
tvůj hlas krásně zněl
když podruhé jsi volal
když si Slunce přivstane jako já
když si Slunce přivstane jako já 3 8 2014 verulinda
jak rozsekaná pažitka sbazalkou
na chlebu zavonělo ráno
Slunce se zachytilo rámu horizontu
když padají hvězdy
když padají hvězdy 1 8 2014 verulinda
když hvězdy padají
mají tváře žen
oči všech barev
tak ještě ne
tak ještě ne 2 8 2014 verulinda
ještě není konec
ještě se mi chce vstát když
se ráno probudím
doteky slov
doteky slov 27 7 2014 verulinda
pod dotekem slov ses zachvěla
to není kapka deště co
po krku ti stéká mezi prsy
řekni mi
řekni mi 27 7 2014 verulinda
řekni mi chutnala bych ti když
slabou vůni kokosového mýdla vlhkost dne
téměř ve vteřině pohltila ledva jsem si po sprše
bylo ještě ticho
bylo ještě ticho 28 7 2014 verulinda
bylo ještě ticho když
většina nočních můr se odlepila
od tabulek okna jenže některé
je to hra?
je to hra. 26 7 2014 verulinda
je to snad bolest nebo jen pocit když
láska se nedá do rukou uchopit
tak moc to chceš ale sám
Evino jablko
Evino jablko 29 7 2014 verulinda
jablíčka seskupená na větvích které se
do cesty nakláněly zavoněla
sliny čelist stáhly chuť ruku natáhla jedno
zvuky
zvuky 29 7 2014 verulinda
zvuk stíhaček co přeletěly a téměř
jsme je očima vyhledat nestihly
nad polem plném kvítí
tři balónky
tři balónky 29 7 2014 verulinda
dva červené a jeden bílý
balónky u kraje řeky
když spustil se příšerný déšť
někdy musím šlápnout na práh
někdy musím šlápnout na práh 29 7 2014 verulinda
na prahu sedím a divím se
jací jsou lidi
a pokud jde o slovo prznit
barvy v obrazech
barvy vobrazech 28 7 2014 verulinda
jak známé jsou ty tahy štětcem
stejně jako vnady své znáš
a spoléháš že podle potřeby
když vítr ševelí
když vítr ševelí 26 7 2014 verulinda
opřená o skálu
vítr ji hladil po vlasech
po těle však
drobenka
drobenka 27 7 2014 verulinda
chutnáš po drobence na ovocném koláči co
popadá
do úst si ji dávám
takhle ne
takhle ne 27 7 2014 verulinda
přes konečky trav pozoruji jak
všechno se v zastavení tetelí
vzduch se nehne a Slunce. ten
vzpomínky
vzpomínky 26 7 2014 verulinda
až zase půjdeš cestou známých míst ucítíš
jak se ti teskno do těla vlije a
krvavou řeku na chvíli rozbouří
ospalky
ospalky 26 7 2014 verulinda
omýt si ospalky láska nestačila
snad ani nechtěla
snad se bála
když dojde inkoust v kalamáři
když dojde inkoust vkalamáři 21 7 2014 verulinda
na poznání svěřovaná papíru došel
inkoust v kalamáři
tak pokračuji pastelkou barvitě
JAK VODNÍKOVI OD HUBY JDOU BUBLINY
JAK VODNÍKOVI OD HUBY JDOU BUBLINY 24 7 2014 verulinda
to koukáš co že jsem si ztebe na zadek nesedla
a seš taky starej tak těžko co předěláš
nevtipnej mele jen o osobnosti ale
PRÁZDNÍ
PRÁZDNÍ 20 7 2014 verulinda
jsou hluční a vyzývaví
jakoby jim všechno patřilo
ale to by pak přece nebyli tak prázdní
JSI BLÁZNIVÁ
JSI BLÁZNIVÁ 21 7 2014 verulinda
jsi neodbytná
zuby nehty držíš se mě
ve mně už prázdného místečka
KOVADLINA , BROUSEK A KOSA
KOVADLINA , BROUSEK A KOSA 20 7 2014 verulinda
tlouct si jen tak na kovadlinu
a poslouchat zvuky
jak se linou
MOŘE
MOŘE 20 7 2014 verulinda
chtěla bych zase kmoři
za jiným Sluncem
za jiným Větrem
zaplést se
zaplést se 16 7 2014 verulinda
častěji než řečmi se
zapletu očima
pak chvíli sluneční brýle nosím
dálka zas voní po vanilce
dálka zas voní po vanilce 19 7 2014 verulinda
to ráno nechtěl ses zkřídel svléci
vždyť stále objímaly
zběsile ti žilky pulsovaly
na zastávce
na zastávce 16 7 2014 verulinda
stáli proti sobě a mluvili
pak v těsnosti mlčeli
a já alespoň na chvíli v odstupu
sladké ráno
sladké ráno 18 7 2014 verulinda
obléklo se ráno do závoje vykoupaného
v aviváži pivoněk
a přesladce voní
moje malá poezie
moje malá poezie 17 7 2014 verulinda
psaní mé malé poezie
je voňavým svítáním každého dne
mysl na celé hodiny ozvučí
slunečnice
slunečnice 14 7 2014 verulinda
je kvečeru a
všem slunečnicím ztmavnul střed
na jednoho je toho nějak moc
z kapiček moře se stalo
zkapiček moře se stalo 13 7 2014 verulinda
vyvřela vlesích a ve skalách
nejdřív pomalu po mechu
po ploškách tekla a padala
stříbro
stříbro 12 7 2014 verulinda
ani jsme se nenadáli
a najednou
rozplétám ti na hlavě stříbro
hned tak si nesednu
hned tak si nesednu 14 7 2014 verulinda
mrkal na mne
ale já nedbala
chlápek
horizont snů
horizont snů 12 7 2014 verulinda
asi tě začnu hledat
za horizontem ospalým
kde se to růžoví sny
aspoň minutu
aspoň minutu 12 7 2014 verulinda
víc než voda
dokážeš mne
svlažit
není cestování jako cestování
není cestování jako cestování 12 7 2014 verulinda
stíny se odlupují ze stěn domů
po zemi se p l a z í
do zákoutí
hra jediného herce
hra jediného herce 10 7 2014 verulinda
už pomluvy
přestaly
už se jí nešklebí
obrazy
obrazy 11 7 2014 verulinda
tvůj obraz skla zachytila
šel krátkou chvíli a pak
nedokončený
podobat se koním
podobat se koním 9 7 2014 verulinda
do své ohrady mne zavři
ve které necháš mi volnost
tam můžeš mne cuchat i hladit
jedny večerní
jedny večerní 9 7 2014 verulinda
z těch černých mraků
ze kterých dávala mi vybrat
jsem si včera
bez háčků
bez háčků 9 7 2014 verulinda
nezachytávám se na šatech
jako pcháč
nezdržím se
tvoje nový blues
tvoje nový blues 8 7 2014 verulinda
jak pokládal jsi na mne prsty svoje
změnila se melodie
kterou jsi ještě žádné
malá vodní skrýš
malá vodní skrýš 7 7 2014 verulinda
řeka se jak prsy nalila
než všechno co je vní živé
začala zas kojit
jedinečnost
jedinečnost 6 7 2014 verulinda
pomýlení lidé všude
tam i tady
chtějí dobýt vznosných výšek
kříž
kříž 3 7 2014 verulinda
socha
a vruce má kříž
ale nedívá se na mne
srdce zvonů
srdce zvonů 3 7 2014 verulinda
když otevřel dvířka
a pomalu vstupoval do klícky
srdce začala slyšitelně tepat
když je čas
když je čas 3 7 2014 verulinda
motor vláčku najednou zafuněl
nejdřív počítám tvoje prsty za sklem
za kolik dní se ksobě vrátíme
kolébka
kolébka 3 7 2014 verulinda
za hromadou polen
tak vmetrové výšce
opírá se hlava
rysky
rysky 2 7 2014 verulinda
opadla voda
kameny obepínají
nánosy rysek
zdání
zdání 1 7 2014 verulinda
to zdá se ti lásko
všechno je klam
že ruce rozpálené mám
možná až přejde čas
možná až přejde čas 1 7 2014 verulinda
máš pro mne slabost
ale nedotýkáš se jí
sice rád vůni
kamínek
kamínek 29 6 2014 verulinda
už netlačíš na srdce
kamínku v botě
když vyskočil jsi
po provazech deště mohla bych šplhat až do nebe
po provazech deště mohla bych šplhat až do nebe 30 6 2014 verulinda
zase má den zamlžené
a uplakané oči
nejmíň desetkrát
hra
hra 18 6 2014 verulinda
téměř neznatelným pohybem
jak pod taktovkou dirigenta
plynule zvedaly se její oči
podruhé potřetí
podruhé potřetí 25 6 2014 verulinda
když poprvé holí bil
řval
křičel
světlo a stín
světlo a stín 24 6 2014 verulinda
nahrbil se stín
a už vpůli svahu
začal se po zelené plazit
mramor
mramor 19 6 2014 verulinda
do kuchyní
i na hroby
dávají
Jak slunečním žárem spálená
Jak slunečním žárem spálená 9 6 2014 verulinda
vysokou trávou jsem šla
za sebou stopy jsem nechávala
a za mnou pod kosou stébla padala