Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA je to!
Autor
Robin Marnolli
prostě jsem to napsal, nechť si to posoudí čtenáři...
Nosil jsem cihly na velký dům
- po jedné
(byla to dálka a mám jen jedno srdce)
taky maltu
... a stavěl...
ale pokaždé to padalo
a já netušil proč
... začínal jsem znovu
a znovu
Když jsem konečně pochopil
že ten barák nedostavím
začal jsem plést lano
(ať je alespoň něco pevné)
ale když jsi do něj začala řezat
došlo mi
že si dělám mozoly zbytečně
Myslel jsem si že se mě už nic nedotkne
ale umělec velkého formátu
je nucen podávat velké výkony
které vyniknou tím více
čím více jsem unavený
(nevyplatí se mi budovat přátelství s tím kdo do něj stále kope)
5 názorů
Ano je z toho cítit ublíženost, ale nezní ufňukaně, spíš rezignovaně, ta poslední strofa by tam tak nějak ani nemusela být, ale jinak se mi tvé dílko moc líbí a do značný míry mě oslovuje*
zátvorky by som zrušil, inak sa mi to pozdáva ako ironický prechod od fyzična k umeniu...
Má to dobré momenty (např. "ať je alespoň něco pevné"), ale z celku je příliš cítit ublíženost, která nikdy není dobrým motivem umění. Zvrhává se to v textoterapii. Obzvlášť tím posledním veršem.