Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMy na vás chlebem, vy po nás kamenem
Autor
estonia
My na vás chlebem, vy po nás kamenem
Vojska varšavského paktu vstoupila do bývalého Československa. Tanky obsadily důležitá města. Země byla vzhůru nohama, a lid se připravoval na to nejhorší. To se ale netýkalo Jana Nováka, který byl v té době na dovolené v bývalé Jugoslávii. Jugoslávské úřady rozhodly, že Čechoslovákům, kteří jsou právě v Jugoslávii poskytnou azyl. Celkem se v té době nacházelo něco kolem 10 000 Čechoslováků, kteří trávili dovolenou u Jadranu. Bylo rozhodnuto, že tito lidé budou umístěny v ubytovnách na severu země. Nejíce azylantů přijalo severosrbské město Subotica. A to celkem 2 500 Čechoslováku. Jugoslávské úřady těmto lidem poskytly jídlo, pití a ubytování zdarma. To se týkalo i Jana Nováka, který byl překvapen jak moc mu Jugoslávie a jugoslávští občané vyšli vstříc. V Jugoslávii zůstal dokuď se situace v bývalém Československu neuklidnila. Byl umístěn do severosrbského města Subotica. Protože měl dopravu hrazenou zdarma, tak si stačil prohlédnout toto bývalé rakousko-uherské město. Bylo na co se dívat, protože v tomto městě žili jak katolíci, tak i pravoslavní. A proto tam jsou jak pravoslavné budovy, kostely a stavby, tak i katolické.
Přesně o 23 let později vypukla v bývalé Jugoslávii občanská válka. Proti sobě bojovali Chorvaté, Bosňané (bosenští muslimové) a Srbové. Miodrag Milovanović byl desetiletý kluk, který žil v chorvatském Vukovaru a byl srbské národnosti. Jeho rodiče se rozhodli, že válku přečkají v bývalém Československu, přesněji v Praze. Vzali všechny své úspory a vyrazili do neznáma. V Praze si otevřeli večerku a začali v dnešním Česku přežívat. Miodrag začal chodit do české školy. Nevěděl, co ho v české škole bude čekat, ale na nepřátelství na které narazil nebyl vůbec připravený. Všichni se k němu chovali zle. Spolužák mu například rozbil kalkulačku. Když to řekl učitelce, tak se mu vysmála. Spolužáci i učitelé se k němu chovali dost nepřátelsky a chtěli, aby se pořád usmíval. Miodrag se nemohl pořád usmívat, protože při tom nemohl myslet a fungovat. Těžký život měla rodina Milovanović v Praze, protože je Praha nepřijala. A k tomu všemu novináři byli hodně proti Srbům, a v novinách a televizi byly neustálé antisrbské pořady a články. Miodrag začal trpět depresema a stále více a více se uzavírat do sebe.
Rodina Milovanović se tedy rozhodla, že se přestěhuje do Bělehradu, protože zpátky do Chorvatska nemohla. Chorvati v letech 1991- 1995 vyhnali zhruba 450 000 Srbů. Tudíž v Chorvtsku by se necítili v bezpečí. V Praze taky nemohli zůstat, protože se místní k nim chovali dost nepěkně. Tak nalezli nový domov v dnešním Srbsku.