My na vás chlebem, vy po nás kamenem

                                                                  My na vás chlebem, vy po nás kamenem

Vojska varšavského paktu vstoupila do bývalého Československa. Tanky obsadily důležitá města. Země byla vzhůru nohama, a lid se připravoval na to nejhorší. To se ale netýkalo Jana Nováka, který byl v té době na dovolené v bývalé Jugoslávii. Jugoslávské úřady rozhodly, že Čechoslovákům, kteří jsou právě v Jugoslávii poskytnou azyl. Celkem se v té době nacházelo něco kolem 10 000 Čechoslováků, kteří trávili dovolenou u Jadranu. Bylo rozhodnuto, že tito lidé budou umístěny v ubytovnách na severu země. Nejíce azylantů přijalo severosrbské město Subotica. A to celkem 2 500 Čechoslováku. Jugoslávské úřady těmto lidem poskytly jídlo, pití a ubytování zdarma. To se týkalo i Jana Nováka, který byl překvapen jak moc mu Jugoslávie a jugoslávští občané vyšli vstříc. V Jugoslávii zůstal dokuď se situace v bývalém Československu neuklidnila. Byl umístěn do severosrbského města Subotica. Protože měl dopravu hrazenou zdarma, tak si stačil prohlédnout toto bývalé rakousko-uherské město. Bylo na co se dívat, protože v tomto městě žili jak katolíci, tak i pravoslavní. A proto tam jsou jak pravoslavné budovy, kostely a stavby, tak i katolické.

Přesně o 23 let později vypukla v bývalé Jugoslávii občanská válka. Proti sobě bojovali Chorvaté, Bosňané (bosenští muslimové) a Srbové. Miodrag Milovanović byl desetiletý kluk, který žil v chorvatském Vukovaru a byl srbské národnosti. Jeho rodiče se rozhodli, že válku přečkají v bývalém Československu, přesněji v Praze. Vzali všechny své úspory a vyrazili do neznáma. V Praze si otevřeli večerku a začali v dnešním Česku přežívat. Miodrag začal chodit do české školy. Nevěděl, co ho v české škole bude čekat, ale na nepřátelství na které narazil nebyl vůbec připravený. Všichni se k němu chovali zle. Spolužák mu například rozbil kalkulačku. Když to řekl učitelce, tak se mu vysmála. Spolužáci i učitelé se k němu chovali dost nepřátelsky a chtěli, aby se pořád usmíval. Miodrag se nemohl pořád usmívat, protože při tom nemohl myslet a fungovat. Těžký život měla rodina Milovanović v Praze, protože je Praha nepřijala. A k tomu všemu novináři byli hodně proti Srbům, a v novinách a televizi byly neustálé antisrbské pořady a články. Miodrag začal trpět depresema a stále více a více se uzavírat do sebe.

Rodina Milovanović se tedy rozhodla, že se přestěhuje do Bělehradu, protože zpátky do Chorvatska nemohla. Chorvati v letech 1991- 1995 vyhnali zhruba 450 000 Srbů. Tudíž v Chorvtsku by se necítili v bezpečí. V Praze taky nemohli zůstat, protože se místní k nim chovali dost nepěkně. Tak nalezli nový domov v dnešním Srbsku.