Psí kadeřník

                                                                                                    Psí kadeřník

V jednom bělehradském parku se potkali dva muži kolem třiceti let. Jeden byl v sešitých kalhotech, ošutnělém saku a proděravným svetru. Tvářil se smutně a unaveně a bylo na něm vidět, že je to bezdomovec. Druhý byl oblečený v drahém obleku a měl úsměv na tváři. Oba seděli na lavičce a chvíli se mlčky prohlíželi. Pak ten dobře oblečený muž, Jovan, se zeptal toho bezdomovce, jak se mu vede. „Ale,  je to všechno na hovno!“ řekl bezdomovec Dragan, „a co vy? Jak se vede vám?“ „Mně se vede dobře, ale taky jsem byl na tom špatně,“ řekl Jovan a pokračoval, „byl jsem taky bezdomovec. Ale potkal jsem, přesně tady, v tomhle parku bohtou starší paničku s psíkem. Ona mě vzala k sobě.“ usmál se Jovan a pokračoval, „teď mám drahý dům, auto a tučné konto.“

Po roce se opět potkají tito dva muži. Tentokrát je Jovan v ošuntělých hadrech a Dragan v drahém obleku. „Tak jak se vede?“ ptá se Dragan Jovana. „Ale, ani mi nemuv,“ vzdychnul Jovan. „Rozešel jsem se s tou paničkou po půl roce,“ oznámil Jovan a pokračoval, „už nemám ani auto, ani dům, ani tučné konto. Nemám už nic!“ vydechnul Jovan. „A co ty? Koukám, že jsi na tom dobře. Co se stalo?“ zeptal se Jovan. „Krátce po tom, co jsme se potkali, jsem potkal bohatou paničku s psíkem,“ odpověděl Dragan. „A co bylo dál, chudáku“ vysoukal ze sebe Jovan. „Pozvala tě k tobě domu?“ „Pozvala,“ odpověděl Dragan. „A co dál? Nabídla ti auto, dům a tučné konto?“ zeptal se se škodolobým úsměvem životem zdrcený Jovan. „Ne. Vůbec,“ odpověděl s úsměvem Dragan. „Nabídla mi, zda bych nechtěl ostříhat jejího psa,“ pokračoval zvesela Dragan. „A tak jsem jí ho ostříhal. A pak mě doporučila svým známým. Jim jsem taky ostříhal psy. Pak jsem si otevřel kadeřnictví pro psy. A teď vlastním několik psých kadeřnictví.“ zakončil zvesela Dragan.