Deník na kožním - zápis sedmý

Deník na kožním - zápis sedmý

Otvírám deník, abych si poznamenal, že jsem dočetl knihu Milana Duška: „V zajetí erotické vášně". Měla podtitul skutečné případy sexuální kriminalistiky a ležela u Tondy na stole. Řekl jsem si, že trocha vzrušení po Vaculíkovi neuškodí.

Měl bych však více psát o jiných událostech. Stalo se něco, co jsem moc neočekával. Normálně jsou pokoje třílůžáky, ale u nás byla lůžka čtyři. Sestry se rozhodly jedno přesunout na jiný pokoj a zrovna to, na kterém jsem přebýval já. Byl jsem přesunut na sedmičku. Původně zde ležel jen jeden vousatej, zatím nekomunikující lupenář. Během snídaně však dorazil ještě další čtyřicátník s nějakou vyrážkou. Ten je ukecanější, ale zatím jsme se nedostali k ničemu, co by stálo za zaznamenání. Ha, během psaní jsme si podali ruce - jmenuje se Petr.

Ráno jsem vstával opět po páté, dokud tekla teplá voda. Uvolnil jsem rovněž napětí ve svém šourku. Už to bylo zapotřebí, začínala se mi líbit i Vietnamka ležící s námi na oddělení. Jsou tu docela zvláštní vztahy s pacientkami. Víme o sobě spoustu věcí, které se v běžném životě maximálně utajují. V koupelně se u cigárka bavíme o svých vyrážkách, flecích a odlupujících se šupinách. Vzájemně se podporujeme tvrzením, že vypadáme určitě lépe než včera, před týdnem, měsícem. Společně hrajeme karty zachumlaní do smrdících erárních pyžam a županů. Někteří zde i souloží.

Namazali mě zase zeleno-žlutou pix pastou. Chtěl jsem začít číst Viewegha půjčeného od Harťase, ale mám strach, abych mu ho nezasvinil. Potěšující byla zpráva primáře, že mě na víkend pustí domů. Na druhou stranu mě přesvědčuje, abych tady zůstal ještě aspoň dva týdny. Raději nemyslím na práci. Časopis ještě není ani v počítači, kolektivní smlouva zůstala neschválená, páťáci se těšili na písemku. Mám odpočívat a být v klidu, tak toho nechám.

Asi začnu číst Freuda - aspoň pro dnešek, než ze sebe smeju ta kravská hovínka.

Tak vousáč se jmenuje Hrabě. Můžu se chlubit, že jsem byl na pokoji s hrabětem. Má přes 110 kilo, a zvýšené množství močoviny v krvi. Víc pořád nevím. Petr si užije. Vůbec nevědí, co je to za vyrážku, takže se na něm chystají provádět různé testy, zkoušky a pitvy. Začali tím, že mu dali k obědu dušenou mrkev s bramborem. My ostatní jsme měli studenou hrachovou kaši s párkem. Dojdu si zakouřit, podívám se, co dělají ostatní. Když nebudou dělat nic zábavného, začtu se do Freuda.

Začetl jsem se. Mám již zmáknuté tři jeho přednášky. Věnují se problematice přeřeknutí a zapomenutí. Freud se mě snaží přesvědčit, že, kdybych ztratil snubní prstýnek den po svatbě, nebyla by to náhoda, ale to jen podvědomí zapracovalo. Jedna příhoda za všechny. Muž se rozkmotřil se svou ženou. Vážil si ji pro mnoho vlastností, ale to se stane, že se dva pohádají pro blbost. Žena mu zakoupila knihu, o které si myslela, že by se mu mohla líbit. On si ji založil a každou chvíli se ji přemáhal přečíst, ale nemohl ji nalézt. Pak mu ochořela matka a žena se jela o tchýni starat. Starala se tak pěkně, že muž opět zaplápolal láskou a knihu bez problémů našel.

Čtení je to velice zajímavé a jak vidno, budu o jeho průběhu pravidelně informovat. Přes zmíněnou čtivost, vzal jsem si k ruce ještě béčkovou literaturu nazvanou „Poločasy života". Jedním z autorů je známý sportovní reportér Robert Bakalář. Jedná se o povídky ze sportovního prostředí. První moc nepotěšila - příběh sportovce, kterému přejedou syna a on si vyčítá, že se mu málo věnoval. Tak to znám.