Kolébka domova 1. a 2 díl.

Kolébka domova

1.  Budoucnost

    Na lavičce na náměstí sedí Nora a čeká. Venku je pařák, slunce pálí a tak sedí na rozpálené kovové lavičce, kterou inteligentně vyměnili vyšší představitelé města za příjemné dřevěné. Nora líže zmrzlinu z jediného stánku, který ve městě je již po dlouhá léta, jen se o pár metrů přesunul. Dívá se na hodiny a začíná být lehce naštvaná a nervózní. Zvedá se z rozpálené lavičky a prohlíží si svá stehna, má je úplně rudá a flekatá. Rozhodne se již dále nečekat a odejít. Přemýšlí, co bude dělat, kam půjde v takovém vedru. Koupaliště ve městě zrušili, poblíž žádné jiné dostupnější není a tak se musí spokojit s lavorem studené vody u babičky. Již pomalu odchází a na jednou na ní zezadu skočí Dita. „Já tě nenávidím.“ řekne Nora a jde rychle pryč. Dita je již zvyklá na její nálady a na to, že si jen tak něco nenechá líbit. „Tak promiň, úča mě na klavíru zdržela, protože jsem vůbec necvičila. A ani cvičit nebudu. Doma si myslí, že ze mě bude klavírní virtuóz, ale to se spletli. Chci být profesionální tanečnice.“ začne se před Norou předvádět a dělat různé taneční kreace. „No možná, že bys měla doma více poslouchat, protože u toho vypadáš fakt vtipně a navíc na nás všichni koukají.“ zhodnotí situace Nora a odvrací se od Dity. Vždy, když se začne Dita takhle předvádět, Nora se za ní ukrutně stydí a dělá, že ji nevidí. Na rozdíl od Dity má ve své budoucnosti jasno. „Já mám na rozdíl od tebe vymyšlené perspektivní povolání.“ „Jo a jaké? Budeš ministryně školství?“ „Ne ty hloupá, budu magistra v lékárně.“ Nora si libovala ve zkoumání složení léků a jejich negativních účinků. Vždy, když doma někdo trpěl nějakou chorobou, běžela do lékárny ona a diskutovala s lékárnicemi o lécích, které by byly nejlepší. Ačkoli neměla ve škole příliš dobré známky, z chemie měla vždy jedničku. Starala se o chemický kabinet a tajně kradla skleněné baňky na různé masti a látky, které doma vařila. „No tak to jsem na tebe zvědavá. Kam si myslíš, že tě vezmou na střední? Na gympl nemůžeš, máš trojku z češtiny, to samý z matiky, fyziky, dějepisu. Ty máš vlastně skoro ze všeho trojky i z tělocviku.“ směje se Dita. „Já půjdu na keramickou průmyslovku, obor chemik, pak půjdu na magistru farmacie.“ Dita se stále usmívá. „Já zase půjdu na taneční školu, tam budu nejlepší tanečnice a pak budu tančit v Las Vegas.“ „Aha, to to budeš tančit asi u tyče.“ Směje se nahlas Nora.

     Dita se po poslední větě otáčí a odchází. Nora je moc hrdá na to, aby šla za ní a omluvila se za to, co řekla. Ale byl to přeci jen vtip. Nemůže za to, že se Dita hned uráží a nemá smysl pro humor. Ještě chvíli se za ní dívá a pak konečně jde k babičce máčet si nohy do lavoru. Přemýšlí o Noře a o jejím tancování, vždy jí záviděla její pěknou postavu. Má ji pevnou a symetrickou, obličej má jako panenka, každý kluk ve třídě by se s ní chtěl bavit. Maminka jí vždycky říká: „Vzhled není všechno, ty jsi moc hezká, ale nemáš žádné sebevědomí, což nechápu, protože jsme tě s tatínkem vždy vedli k samostatnosti a určitému cíli.“

     Nora si představuje, jak stojí v lékárně v bílém plášti a před ní je dlouhá fronta lidí. Lidi stojí jen v její frontě a chtějí, aby je obsloužila jen ona, protože je největší odbornicí v lékárně. Nora všem velmi ráda poradí a nevadí jí dlouhá nekonečná fronta. S každým konzultuje jeho problém a vybírá lidem léky na míru. Její budoucí práce je prostě dokonalá. Ale co když má Dita pravdu a měla by se ve škole víc učit? Třeba je lepší jít na gymnázium a chodit do nějakého chemického kroužku a poté jít na vysokou. Může se vůbec člověk s trojkami dostat na vysokou školu? Její sestřenice Magda je úplně hloupá a studuje vysokou, tak proč by nemohla ona. Magda je tlustá, ošklivá, hloupá a školu příští rok dokončí. Usměje se, tak co by nemohla ona.

     Cesta k babičce vede do prudkého kopce. Nora si v duchu nadává, že se vůbec rozhodla tam jít. Ale asi by měla mít více pohybu, aby také měla tak pěkné tělo jako Dita. Všímá si, že již začíná mít na nohou celulitidu, je to vůbec možné ve 14 letech? Mámě ji ukázala včera odpoledne a máma ji řekla, že tam nic nevidí, ať se věnuje jiným, důležitějším věcem. Proč máma neřeší stejné problémy jako Nora? Minule se jí dokonce vysmála, když se prohlížela asi pět minut v zrcadle a zkoumala své pihy. Od babiččina domu ji dělá už jen pár metrů. Zazvoní, ale nic. Jde tedy zadním vchodem. Na zahradě sedí děda a hladí Sáru. „Ahoj dědo, přišla jsem na návštěvu.“ promluví Nora. „Na jakou návštěvu? Tady seš snad taky doma, ne? Bába je vevnitř a peče štrůdl.“ Jak tohle Nora slyší má sto chutí otočit se a jít pryč. Bude muset zase jíst ještě teplý štrůdl, je sice vynikající, ale Nora nemá dobrý pocit, když ho jí, neumí se ovládat a sní pak půlku nohavice. „Ahoj babi, děda říká, že pečeš, ale já to jíst nebudu, víš?“ křičí Nora. Babička je totiž na jedno ucho hluchá. „Ale budeš holka. Jsi tady, tak si dáš s námi kakao a štrůdl. Máš ho přeci ráda.“ odvětí babička. „Ale já nechci kakao, venku je vedro a já ve vedru nebudu pít teplý mlíko, půjčím si lavor, jo?“  Nora se otáčí a jde do koupelny pro lavor. Napouští do něj vlažnou vodu a nese ho s ručníkem ven. Sedne si k Sáře a začne si prohlížet babiččiny Květy. VNUČKA ŠIKANOVALA A VYDÍRALA SVOU BABIČKU. Čte nadpis jednoho článku. „Dědo, šikanoval si někdy babičku?“ ptá se. „To víš, že jo, já ji šikanuju pořád a ona šikanuje mě“ usmívá se děda. Noře to nepřijde příliš vtipné. Vadí jí, jak děda říká babičce bábo. Bába vaří, bába je v kuchyni, bába se dívá na televizi. Babička nikdy neřekla dědovi dědku, ale vždy dědečku. Je moc hodná. Noře je do pláče.

     Babička přináší hotový teplý štrůdl a hned ho krájí. Voní po jablkách, skořici a oříškách. Nora asi podlehne a dá si, ale rozdělí se se Sárou. Babička ji podává štrůdl a limonádu. „A nekrm toho psa, je tlustá jako čuně.“ Sára je opravdu vypasený pes a především rozmazlený, leží s babičkou a dědou na gauči a kouká s nimi na televizi. Ale tak hlavně, že je spokojená. Nora se cpe štrůdlem, už se nezajímá o časopis a přemýšlí, co bude dělat zítra.

2. Dita

     Cestou domů je Dita stále uražená, myslí na Noru, co si to vlastně dovoluje, ale možná, že i ona ji urazila. Vždyť byly vždy nejlepší kamarádky, proč je najednou Nora taková? Po cestě potkává spolužáka ze třídy. „Kde máš kámošku?“  „Šla někam pryč, nevím kam.“ „A kam jdeš ty?“ Dita odpovídá na Davidovy otázky nerada. Není jí sympatický. „Pojď hrát s náma fotbal, máš i tenisky.“ prosí Ditu. Dita chvíli přemýšlí, ale nikam se jí nechce, je otrávená. Tiše odmítne a utíká domů.

     Doma je již její sestra a máma s ní zrovna hraje pexeso. „Ahoj, proč jste tady zavřené a nejdete ven?“ ptá se jich. „Starej se o sebe.“ křičí na ni Jitka. Dita nemá ráda svou sestru, je drzá a máma jí nikdy nic neřekne, protože je ještě malá. Jituška je totiž její miláček. Ale ať si hrajou, zavřu se do pokoje a nevylezu. Sedne si na židli a vezme si zrcátko. Prohlíží se. Ví o sobě, že je velmi hezká, až se za to někdy stydí. Chtěla by, aby Nora byla také tak hezká. I když ona je hezká, ale nechce si to přiznat. Dita má tmavě hnědé vlasy po ramena a velmi tmavé až černé oči, výborně se opaluje a postavu by jí mohla každá slečna ve třídě závidět. Naopak Nora je menší, má dlouhé světle hnědé vlasy a modré oči. Už se stihla dnes na lavičce spálit, ale postavu má také pěknou.

     Dita si pouští rádio a zkouší nové taneční kreace, které včera sledovala v televizi. Přijde matka a ihned jí rádio vypíná. „Myslíš si, že seš tady sama?“ a odchází. Proč zrovna ona musí mít takovou mámu. Jak moc závidí Noře její maminku. Baví se s ní, dává jí rady a Nora na ni nadává, to je holka pitomá. Její máma je pořád s Jitkou, Dita jí musí pořád hlídat, do toho musí nakupovat, mýt nádobí. Ale zase má na rozdíl od Nory skoro samé jedničky a to se nemusí skoro vůbec učit.

     Sedí na posteli a přemýšlí, proč se s Norou vlastně pořád kamarádí. Protože se znají již od malička nebo protože spolu chodí do třídy? Myslí na ni a hledá odpověď. Prostě je s ní sranda. Ve čtyři hodiny se vrací táta z práce. Volá na holky, že je doma a ptá se na Ditu, zda je doma. „Je v pokoji.“ slyší mámu. „Něco jsem vám všem přivezl.“ Táta jezdí s kamionem a je doma jednou za tři dny, někdy jen na víkend. Dita rychle běží k tátovi. Máma dostala od táty semínka tulipánu z Holandska, Jitka panenku a Dita malé dřeváky. Opravdu vynikající dárek. „Co s tím mám tati dělat?“ „No vystav si to, jako vzpomínku na to, že jsem byl v Holandsku.“  Dita jde do pokoje a hledá místo, kam dřeváky vystaví. Dá je na poličku vedle panáka z belgické čokolády a sombrera ze Španělska. Prohlíží si sbírku od táty. Už toho má opravdu hodně a chtělo by to ještě jednu poličku. Některé věci už ani neví, odkud jsou. Třeba plyšový medvěd v červeném tričku, ten bude zřejmě z nějaké benzínky. Máma připravuje jídlo a všichni si jdou sednout ke stolu. Dnes jsou plněné knedlíky uzeným a zelí. Ditě je úplně jedno, co jí a tak svou porci sní a odchází opět do pokoje.

     Lehá si na postel a poslouchá písničky. Představuje si, jak tančí ve velkém sále, úplně sama všichni jí tleskají a křičí. Má na sobě nádherný taneční dres a tančí jako labuť. Je to tanec pomalý a něžný a ona je jako motýl. Relaxuje a myslí na tanec a hudbu a na rytmus. V tom jí vytrhne z ucha sluchátka Jitka: „Pojď se mnou ven, já se nudím, chci jít k řece a máčet si nohy.“ škemrá Jitka. Dita se při pohledu na malou sestru smiluje a bere ji ven. Jitka po cestě dělá hlouposti, zpívá nějakou písničku z dětského seriálu a neustále něco sbírá ze země. Konečně se dostanou k řece. Nikdo tady dnes není, a tak se rozhodnou vykoupat ve spodním prádle, i když nemají plavky. Jitce to nedělá problémy a hned je ve vodě. Dita se nejdříve rozhlíží a pak také jde do vody a cáká na sestru. Ta samozřejmě začne brečet a chce jít domů. Dita se jí omluví a společně staví hráz. Když hráz dostaví, přijdou jacísi kluci z druhé školy a začnou se jim tam motat. Jitka začne opět brečet a Dita ji obléká a jdou pryč. „Nikdy nebudu mít žádného kluka.“ říká Jitka. Doma Jitka vše vypráví mámě a máma Ditu pokárá za to, že se koupali v tak studené vodě a že se musela koupat ve spodním prádle, že prý už není nejmladší. „No jo, příště si vezmeme plavky a jde do pokoje.“ Vytahuje mobil po dlouhé době a píše sms Noře. MOJE MÁMA JE PŘÍŠENÁ, ZÍTRA PŮJDU PRYČ A UŽ JÍ NECHCI VIDĚT, MÁ JITKU, TO JÍ STAČÍ. Nora si hned čte sms a odepisuje: NEBLÁZNI, TO BUDE ZASE DOBRÝ, PŮJDEME ZÍTRA VEN A VŠE MI ŘEKNEŠ.