65. SUPERKOULE - eMZeťáci & ET - dílo č. 1

Škrouplroupltas (do koule, kdyby nebyl tvůj intelekt natolik vyspělej, aby to pochopil)

Kdysi dávno, v dobách kdy ještě neexistovaly anální sondy a muselo se sondovat pouhou dutou trubičkou a baterkou, kdy se místo v létajících talířích létalo v nevzhledných doutníkových útvarech a kdy když jste chtěli zavolat domů, nestačilo zvednout prst, museli jste zvednou zadek, jít a spustit ten zatracenej kvantovej komunikátor, žil byl galaktický imperátor a ten měl tři parazity. První parazit se jmenoval Mozkožrout, protože se rád lidem zažíral do mozku a pak je ovládal jako loutky. Druhý se jmenoval Hruďolez, protože měl ve zvyku vyskakovat lidem z hrudníku a třetí se jmenoval Škrouplroupltas a toho neměl nikdo rád.
Jednoho dne se galaktický imperátor pomyslel, že už je příliš starý, neustálé bolesti hlavy, hrudníku a střev nejsou pro něj, a že by si jeho paraziti měli najít nové hostitele a usednout na trůn. Jenže jak známo, tři paraziti na jednom trůně by nedělali dobrotu, a tak musel imperátor mezi nimi vybrat toho nejvhodnějšího. Nejdřív pomýšlel na testy DNA, které by ukázaly všechny klady a zápory každého z parazitů, predispozice k vládnutí a tak, ale pak si řekl, čert to vem, rychlejší bude se zeptat kdo z nich mě má nejradši. Zavolal si tedy všechny tři své parazity k sobě a položil jim tuto otázku.
„Mám tě rád jako mysl génia, kterou nosíš v hlavě,“ řekl Mozkožrout. Imperátor uznale zabručel a pokynul na druhého parazita.
„Já tě mám rád jako silné tyranské srdce, bez kousku citu, jaké bije v tvojí hrudi,“ řekl Hruďolez. Imperátor opět uznale zabručel a pokývl na posledního z parazitů.
Škrouplroupltas se zamyslel a vykoktal ze sebe: „Já tě mám rád... mám tě rád jako sračky, kterých jsi plný!“ Imperátor vytřeštil oči a vzedmul se na trůnu. „Tak jako sračky povídáš? Protože sraček má každý dost? Aha, tak ty mě máš dost?“ vyštěkl, sedl si na imperiální mísu a vytlačil Škrouplroupltase do kanálu. 
Škrouplroupltas smutně plaval a plaval, až doplaval do malého létajícího pekáče, kde žilo sedm zelených mužíčků. Mužíčci si nejdřív nevšimli, že mají v domě vetřelce, ale když jim začalo ubývat stolice, přišli na Škrouplroupltase a protože k nejbližšímu doktoru to bylo deset světelných let, rozhodli se, že se spolu nějak sžijí.
Jak běžel čas, zelení mužíčci a Škrouplroupltas spokojeně přežívali, i když někteří z nich značně ubyli na váze, a jak už to tak s šeptandou bývá, celá tahle záležitost se donesla až k imperátorovi, který jak se to doslechl, příšerně se rozzuřil. Povolal k sobě imperiálního genetického inženýra a nechal se zmutovat ve starou vetřelčí královnu. Pak vytlačil otrávený bobek a šel za Škrouplroupltasem.
„Vem si hovínko, parazite, podívej jak je krásně hnědé,“ řekl mu. Nic netušící Škrouplroupltas zmutovanému imperátorovi sedl na lep, a hned jak spolkl první sousto, zkroutil se na zemi do klubíčka a bylo po něm.
Když se to dověděli zelení mužíčci, oplakali svého přítele a zavřeli ho do průhledného kryoboxu, který vystavili v imperiálním muzeu biologických zvláštností. Náhodou však okolo cestoval vůdce rebelů, a jak viděl krásného Škrouplroupltase, zamiloval se do něj. Otevřel tedy kryobox, stáhl si kalhoty a políbil ho. Škrouplroupltas se nějakým biologickým zázrakem probral a vůdce rebelů si ho chtěl vzít za symbionta. Jenže Škrouplroupltas se nenechal sbalit jen tak kde kým, a tak si dal podmínku: „Pokud do tří dnů neuhodneš moje jméno, nevezmu si tě za hostitele.“ Byl to hrozná primadona. Vůdci rebelů se to nelíbilo, ale co mohl dělat a tak první den hádal Hovňousek. Druhý den Prdoušek a když se blížilo třetí hádání, napadla ho spásná myšlenka. Rozhodl se, že zaletí za Škrouplroupltasovo babičkou do temné galaxie a zeptá se jí. A tak nastartoval nadsvětelný pohon a letěl.
Cestou ho ovšem vlečným paprskem zastavil blob z vlčího souhvězdí a protože byl lepkavě dotěrný, vyzradil mu vůdce rebelů svůj plán, aby mu dal pokoj. Blob ho tedy pustil, ale sám se rozhodl že vůdce rebelů předběhne, Škrouplroupltasovu babičku pohltí a sám se za ní bude vydávat. Těžko říct co tím sledoval, ale tak se stalo.
Když vůdce rebelů viděl zelenou babičku v posteli a taky na stěně a částečně odkapávající ze stropu, nedalo mu to. Musel se zkrátka zeptat: „Babičko, proč máš tak dlouhé molekuly?“ A blob převlečený za babičku nabobtnal a pokusil se vůdci rebelů ukousnout hlavu. Ten ale nezaváhal, hbitě uskočil, sdělil blobu že je jeho otec, a s ukradeným rodinným albem odletěl zpátky za Škrouplroupltasem. Cestou si přečetl popisek fotky, na které byl jeho vyvolený a pak mu triumfálně nahlásil, jeho jméno. Škrouplroupltas uznal porážku, píchl se do prstu o osten kritrsáka a usnul na sto světelných let. Vůdce rebelů pak svrhnul imperátora a v galaxii zavládla ekonomická krize. A pokud nezemřel, nezmutoval nebo nezmrzl na horizontu událostí, snaží se o revoluci dodnes.