Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PELEGRIN 3,4

28. 04. 2013

460

Autor

baaba

Z předešlých kapitol:

Mladý vodnický synek Pelegrin (jaksi mimoděk) zachránil pana Rosničku před čápem. Žabák se tím pádem zdržel a doma na něj čeká tuze netrpělivá žena...

**3**

Takže se paní Rosničková svého manžela dočkala. A vykvákala ho, jen co je pravda.
Až když už skoro nemohla popadnout dech, tak jí pan Rosnička dokázal vysvětlit,

proč a z jakého důvodu se zdržel. To vám bylo najednou lásky.
Paní Rosničková svého drahouška olíbala a padala slova jako

„ty můj hlupáčku žabáčku“ a podobné roztomilosti.
Nicméně, žábabinec je žábabinec.
Takže se Rosničková trochu načančala. Skoukla se v hladině a vyrazila na drb.

Dámský dýchánek se pokaždé konal pod starou vrbou na opačné straně rybníka,

než je umístěné stavidlo.
Paní Rosničková, vzhledem ke zdržení, dorazila samozřejmě pozdě.
„Holka, kde seš…?!“ Spatřila ji jako první paní Skokanová.

„Neděláš čest své dochvilnosti, málem jsme začaly bez tvé přítomnosti.“
„Třeba plnila domácí povinnosti,“ mrkla spiklenecky paní Kuňková.
„Mno,“ připojila se paní Ropuchová, „spíš se jí muž někde toulal a domů se potom coural.“

Paní Rosničkovou to jejich odhadování rozveselilo, tak věc rozřešila.
„Můj choť se umí courat doslova neúnavně, takže cé je správně, ale…

Tentokrát to mohlo skončit špatně. Ostatně, poslouchejte samy.“

A převyprávěla jim, co se dozvěděla od pana Rosničky po jeho šťastném návratu domů.

„To je ti ale historie,“ potichu kvákla paní Kuňková, „štěstí že manžel ještě žije.

Já když si to představím, tak nevím, co bych si bez svého muže počala.“
„To žádná z nás,“ souhlasila paní Skokanová. „Pelegrinovi patří pochvala.“
„Navrhuji mu zazpívat na čtyřhlas.“ Prohlásila paní Ropuchová. „Určitě bude rád.“

Jak se navrhlo, tak se i stalo.
Kvákavě skřehotavá píseň se rozezněla nad Bahňousem.
Žáby se do zpěvu opřely tak, že se i krzevá vodní peřinu donesla k Pelegrinovým uším.

Ten toho večera ne a ne usnout. Převracel se, převaloval, ale jak víme,

bylo horké léto a zteplalá voda. A v té se někdy usíná hůř.
Vodník neslyšel slova, jen melodii. Zakroutil hlavou. „Ten mejdan je nějaký bouřlivý.
Žáby bláznivý,“ utrhl si hrst podvodní trávy a udělal si z ní špunty do uší.

**4**

Nejspíše protože měl špunty v uších, Pelegrin na druhý den ráno zaspal.
Nuž, kdyby šlo jen o zaspání, nedělo by se nic.

Ale on také nezaslechl svolávání k vodomovní schůzi.
Dle rybničních pravidel se za každou rodinu musí dostavit nejméně jeden člen.
Za vodníky šel pantáta i paňmáma.
Pořád by se nedělo nic, jenže nakonec nastala po Pelegrinovi sháňka.
Jak k tomu došlo?

Za každý rybník je zodpovědný jemu přidělený vodník,

takže každé takové vodomovní schůzi vždy předsedá.
Postupně se probíraly bahňouské záležitosti. Většinou šlo vlastně jen o drobnosti,

než se o slovo přihlásil úhoř Valentýn.
„Mám dotaz, vašnosto,“ oslovil pantátu vodníka.

„Myslím že čistota vody není normální, vlastně… je naprosto skandální.

Alespoň tedy v poslední době. Přiznávám, že uvažuji o žalobě.“
„Co se durdíš, Valentýne, v létě je to zřídka jiné. Horkem prostě voda kvete.

Můj ty světe, jako bys to zažil teprve poprvé.
A je-li libo - slunce žaluj, hadí rybo. Já jsem v tom nevinně.“
„Nevinně, nevinně… ty dýchat můžeš v bažině.

Čolci, mloci, žáby i vodníci, vy všichni jste obojživelníci,

ale ryba potřebuje vodu čistější a pro dýchání snadnější.

Trochu nám to k hádce sklouzlo, proto tě ve vší úctě žádám,

vyvolej své velké kouzlo a zajisti, ať nám tvé čáry vodu vyčistí.“

Na to se v místech, kde se shromáždily rybí rody, začalo mohutně souhlasit.

Předsedající vodník utišil všechny přítomné a dal ruce v bok.
„Zapomínáte, přátelé, že jsem své kouzlo užil, když hrozilo, že naši hráz voda vymele.
A moje paní,“ pokynul směrem k ženě, „odklonila povodeň při jarním tání.

Ni jeden z nás už nemá kouzlo svoje. Tím chci říci, že nejsou zdroje.

Jedině snad…!“ udělal předsedající dramatickou pauzu.
„Můj syn Pelegrin by mohl čarovat a pro čistotu vody kouzlo darovat.

Vyšlete někoho k nám domů, třeba bude ještě spát.

Když ne tam, tak u náhonu, tam taky spal vícekrát.“

Nejrychlejší ze pstruhů ihned vyrazil směrem k vodnickému doupěti.

Leč vodnický synek už dávno nespal.
Nebyl ani doma, ani u náhonu.
Nebyl prostě k nalezení…

5 názorů

Lakrov

30. 04. 2013

Dát tip

Vykvákala ho je pěkné. Při první zmínce o úhoři Valentýnovi mě napadá, že možná nemáš k tomuhle (v našich krajích) novodobému svátku vyloženě kladný postoj :-) Veršovaný rozhovor opět nezklamal. Ekologicho-vodohospodářský podtext (ač "Zelené" nemusím) je chvályhodný.