Hranice

Nech tu zrůdu uvnitř sebe umřít.
Živíš ji příliš dlouho. Stává se plameny, které vášnivě olizují
prkna hoblovaná
nudou
všedního dne.

Oheň spalující vášně.
Zástupy zad otočených směrem k tobě, káravé pohledy, jízlivý smích, hlavy vykroucené do všech stran až brzy upadnou!
Ten žár za to nestojí.
Příliš popálenin.
Příliš nezapomenutelných jizev.
Příliš všeho.

Vzdej se a odejdi.
Nech kapky ledové tříště dopadnout na
ohniště.

HOVNO!

Ty jsi ta zrůda!
Cítíš nenávist k tomu, s kým bys souznil
nestát na opačné straně
pomyslné barikády.

Utři si slzy
a přilož do kamen.
Oheň musí plát!
Shoř a změň se v popel. Tak si to přeci
přeješ
ty sám.

Je to přece silnější
než ty.
A to vše 

odpouští.